Ten druhý cíl „ne více než o 2 K“ je ale beztak zřejmě nad teplotami panujícími v minulé meziledové době, když byla mořská hladina výše tak o šest metrů – v Grónsku tehdy byly jen zbytky ledového štítu.
Práce vyšlá v Nature Climate Change v červnu 2012, Long-term sea-level rise implied by 1.5 °C and 2 °C warming levels (viz alespoň její abstrakt) vyšetřuje oba případy. I onen náročnější cíl znamená pravděpodobně nárůst hladiny v roce 2300 o více než metr, ale asi méně než o tři metry, pak by snad už nemusel pokračovat. Ten volnější cíl, s celosvětovou podporou, by znamenal růst hladiny ještě v dalších staletích, přičemž už k roku 2300 by činil nejspíše ke třem metrům. Viz obrázky a popis z onoho článku (scénář vývoje emisí MERGE 400 odpovídá cíli 1,5 K, znamenal by totiž překročení oteplení o 1,5 K jen na krátkou dobu).
Autoři shrnují svou práci populárně v tiskové zprávě Potsdamského ústavu pro výzkum dopadů globální změny klimatu.
Cíl 2 K není doopravdy bezpečný. Ale globální oteplení o 3, 4 nebo více kelvinů (čili našich stupňů, těch Celsiových), které hrozí už v tomto století, by znamenalo rozpad většiny ledových štítů Grónska a Západní Antarktidy a nárůst hladiny o desítky metrů. Takový stav existoval naposledy před desítkami miliónů let, kdy byla plochá, nyní lidmi hojně obydlená pobřeží zcela pod vodou. Mapa světa by tak vypadala hodně odlišně, zmizela by většina pobřežních velkoměst a všechny zemědělské oblasti v deltách řek. Ve školách se učí se o době před několika staletími, ta nám je vlastně ještě dosti blízká. Erasmův Rotterdam se za tu dobu proměnil. Za pár století ale už nemusí vůbec existovat, pokud skleníkové emise neklesnou do poloviny století k nule.