(t.j., vnitřek části A.2. Glossary, jak je obsažená na stranách 2 až 16 Appendixu). Dále také část 3.3 téhož dokumentu, Seskupení zemí. Abecední řazení je dle češtiny.
Pracovní překlad vytvořil Jiří Došek, hypertextově zformátoval a text dále upravil Jan Hollan (s využitím doporučení Pavla Šťastného).
Kurzíva má následující význam:
Glosářový odkaz
(křížový odkaz na položku v tomto glosáři)
Druhotný
glosářový odkaz (tj. pojmy, který jsou obsaženy buď ve glosářích
příspěvků Pracovních skupin IPCC k AR4, nebo definovány
v textu tohoto glosáře).
a b c d e f g h i j k l m n o p r s t u v w z
Iniciativy a opatření ke snížení zranitelnosti přírodních a lidských systémů vůči současným nebo očekávaným projevům změny klimatu. Existují různé typy adaptace, např. předběžné a následné, soukromé a veřejné, nebo samosprávné a plánované. Příklady jsou zvyšování říčních a pobřežních hrází, nahrazení rostlin citlivých na teplotní změny odolnějšími atd.
Soubor pevných nebo kapalných částic v ovzduší, obvykle velikosti mezi 0,01 μ a 10 μm (mikrometry, miliontiny metru), které setrvávají v atmosféře nejméně několik hodin. Aerosoly můžou být jak přirozeného, tak antropogenního původu. Aerosoly mohou ovlivňovat klima několika způsoby: přímo rozptylem nebo pohlcováním záření a nepřímo jako kondenzační jádra oblačnosti nebo změnou optických vlastností a doby trvání oblačnosti.
Osoba nebo organizace, která má legitimní zájem na projektu či předmětu, nebo by byl ovlivněn konkrétní akcí nebo politikou.
Pilotní fáze na poli Společné implementace, definovaná v článku 4.2 (a) Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), která počítá s navrženými aktivitami mezi rozvinutými zeměmi (a jejich společnostmi) a mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi (a jejich společnostmi). Účelem AIJ je umožnit smluvním stranám UNFCCC získat zkušenosti se společně zaváděnými projekty. Za projekty pilotní fáze AIJ se neudělují kredity. Dosud nebylo rozhodnuto o budoucnosti projektů AIJ a o tom, v jakém vztahu ke Kjótským mechanismům by měly být. Jako jednoduchá forma obchodu s povolenkami, představují AIJ a další návrhy založené na trhu potenciální mechanismus k povzbuzení dodatečného toku prostředků ke snížení emisí. Viz též Mechanismus čistého rozvoje a Obchod s emisemi.
Podíl slunečního záření odraženého povrchem nebo předmětem, často vyjadřovaný v procentech. Povrchy pokryté sněhem mají vysoké albedo, albedo povrchu půd sahá od vysokého k nízkému a povrchy pokryté vegetací a oceány mají nízké albedo. Planetární albedo Země se mění hlavně vlivem změn oblačnosti, sněhu, ledu, plochy listů a pokrývky země.
Biogeografická zóna tvořená svahy nad hranicí lesa, charakterizovaná výskytem bylin s přízemní růžicí listů a nízkými křovinatými pomalu rostoucími dřevinami.
Plynoucí z existence lidstva nebo jím produkovaný.
Emise skleníkových plynů, jejich prekurzorů a aerosolů spojené s lidskou činností, zahrnující spalování fosilních paliv, odlesňování, změny využití půdy, chov hospodářského zvířectva, hnojení atd.
Plynný obal obklopující Zemi. Suchá atmosféra je složena téměř úplně z dusíku (objemový směšovací poměr 78,1 %) a kyslíku (objemový směšovací poměr 20,9 %), společně s množstvím stopových plynů, jako je argon (objemový směšovací poměr 0,93 %) a hélium, a radiačně aktivních skleníkových plynů, jako oxid uhličitý (objemový směšovací poměr býval 0,03 %, nyní je 0,04 %) a ozón. Kromě toho atmosféra obsahuje skleníkový plyn vodní páru, jejíž množství je značně proměnné, běžně okolo 1 % objemového směšovacího poměru. Atmosféra obsahuje také oblačnost a aerosoly.
Jakákoli překážka dosažení cíle, schopnosti adaptace nebo zmírňování, kterou lze překonat nebo zmírnit politikou, plánem nebo opatřením. Odstranění bariéry zahrnuje nápravu tržních selhání přímo nebo snížením nákladů transakcí ve veřejném a soukromém sektoru, např. zlepšením funkce institucí, snížením rizika a nejistoty, usnadněním tržních transakcí a prosazením regulační politiky.
Rozdíl mezi přírůstkem hmoty ledu (akumulací) a její ztrátou (ablací a tzv. telením čili odlamováním ledových hor z nich do moře). Pojmy týkající se bilance hmoty jsou následující:
Měrná bilance hmoty: Čistá ztráta nebo zisk hmoty za hydrologický cyklus v bodě na povrchu ledovce.
Celková bilance hmoty (ledovce): Měrná bilance hmoty prostorově sečtená přes celou plochu ledovce; celková hmota, kterou ledovec získá nebo ztratí za rok nebo více let.
Střední měrná bilance hmoty: Celková bilance hmoty jednotkové plochy ledovce. Pokud jde o povrchovou (měrnou povrchovou bilanci hmoty atd.), tak příspěvky toku ledu neuvažujeme; jinak bilance hmoty zahrnuje příspěvky toku ledu a telení ledových hor. Měrná povrchová bilance hmoty je kladná v oblasti akumulace a záporná v oblasti ablace.
Celková rozmanitost všech organismů a ekosystémů v různých prostorových měřítkách (od genů po celé biomy).
Větší a výrazná regionální součást biosféry, obvykle sestávající z několika ekosystémů (např. lesů, řek, rybníků, bažin v regionu s podobným klimatem). Biomy jsou charakterizovány typickými společenstvy rostlin a živočichů.
Biom tvořený všemi mořskými organismy žijícími na plovoucím mořském ledu (zmrzlé mořské vodě) polárních oceánů nebo uvnitř mořského ledu.
Celková hmota živých organismů v dané oblasti nebo objemu; nedávno odumřelá rostlinná hmota bývá často zahrnuta jako mrtvá biomasa. Množství biomasy se vyjadřuje jako suchá hmotnost nebo jako energie, obsah uhlíku nebo dusíku.
Palivo vyráběné z organické hmoty nebo spalitelné oleje produkované rostlinami. Mezi příklady biopaliv patří alkohol, sulfátový výluh z procesů výroby papíru, dřevo a sojový olej.
Část zemského systému zahrnující všechny ekosystémy a žijící organismy v atmosféře, na zemi (pevninská biosféra) nebo v oceánech (mořská biosféra), obsahující i sekundární organickou hmotu, jako opad, půdní organickou hmotu a oceánský detritus (odumřelou organickou hmotu).
Když korál přijde o své symbiotické, energii dodávající organismy, ztrácí barvu, což se nazývá blednutí korálů.
Les borovic, smrků, jedlí a modřínů táhnoucí se od východního pobřeží Kanady západně na Aljašku a pokračující ze Sibiře na západ přes celou rozlohu Ruska až do Evropy.
Množství slunečního záření dopadající nad atmosférou na plochu kolmou ke slunečním paprskům ve střední vzdálenosti Země od Slunce. Spolehlivá měření slunečního záření mohou být prováděna pouze ve vesmíru a přesné záznamy sahají jen do roku 1978. Všeobecně přijímaná hodnota je 1368 wattů na metr čtvereční (Wm−2) s přesností asi 0,2 %. Kolísání velikosti několika desetin procenta jsou běžná a obvykle spojená s přechodem slunečních skvrn přes sluneční disk. Kolísání „sluneční konstanty“ během slunečního cyklu je řádu 0,1 %. Zdroj: AMS, 2000.
Vývoj založený na sadě technologických, ekonomických, sociálních, institucionálních, kulturních, a biofyzikálních vlastností, které určují vzájemné vztahy mezi přírodními a lidskými systémy, zahrnující způsoby výroby a spotřeby ve všech státech. Alternativní cesty vývoje označují různé možné trajektorie vývoje, přičemž pokračování současných trendů je pouze jednou z mnoha cest.
Citlivost je míra, nakolik je nějaký systém ovlivněn, ať příznivě, nebo nepříznivě, proměnlivostí klimatu nebo změnou klimatu. Tento vliv může být přímý (např. změna ve výnosech úrody jako odezva na změnu průměru teplot, jejich rozsahu nebo proměnlivosti) nebo nepřímý (např. škody v důsledku nárůstu četnosti pobřežních záplav způsobeného vzestupem hladiny moře). Toto pojetí citlivosti by se nemělo plést s citlivostí klimatu, která je zvlášť definována níže.
Ve zprávách IPCC rovnovážná citlivost klimatu označuje rovnovážnou změnu roční průměrné globální povrchové teploty v důsledku zdvojnásobení ekvivalentní koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Vzhledem k výpočetním omezením je rovnovážná citlivost klimatu v klimatickém modelu obvykle odhadnuta z běhu modelu všeobecné cirkulace atmosféry spřaženého s modelem směšovací vrstvy oceánu, neboť rovnovážná citlivost klimatu je určena především atmosférickými procesy. Výkonné modely lze dopočítat až do dosažení rovnováhy s dynamickým oceánem.
Přechodná odezva klimatu je změna globální povrchové teploty, průměrované přes dvacetileté období se středem v době zdvojnásobení atmosférického oxidu uhličitého, tj. v roce 70 při 1% ročním složeném nárůstu oxidu uhličitého v experimentu s globálním klimatickým modelem. Je to míra síly a rychlosti odezvy povrchové teploty na působení skleníkových plynů.
Viz Oxid uhličitý.
Viz Zúrodňování oxidem uhličitým.
Uhlíková daň je vybírána z obsahu uhlíku ve fosilních palivech. Protože prakticky veškerý uhlík z fosilních paliv je nakonec vypuštěn jako oxid uhličitý, uhlíková daň je rovnocenná emisní dani z jednotky emisí ekvivalentu CO2. Energetická daň – poplatek z obsahu energie paliv – snižuje poptávku po energii, a tím snižuje emise oxidu uhličitého z používání fosilních paliv. Ekologická daň je navržena tak, aby ovlivnila lidské chování (výslovně, ekonomické chování) směrem ke způsobu příznivému pro životní prostředí. Mezinárodní uhlíková / emisní / energetická daň je daň uvalená na vyjmenované zdroje ve smluvních státech mezinárodní dohody. Harmonizovaná daň zavazuje účastnické státy k uvalení daně na stejné zdroje ve společné sazbě. Daňová úleva je snížení daně za účelem podněcování poptávky po nebo investování do určitého výrobku, jako např. technologie snižující emise skleníkových plynů. Uhlíkový poplatek je to samé co uhlíková daň.
Klima kolísá neustále na všech časových měřítkách. Detekce změny klimatu je postup prokázání, že klima se změnilo v jistém definovaném statistickém smyslu, aniž by poskytl zdůvodnění této změny. Přisouzení příčin dané změny klimatu je postup stanovení nejpravděpodobnějších důvodů detekované změny s určitým definovaným stupněm spolehlivosti.
Viz Diskontování
Matematická operace činící peněžní (nebo jiné) částky, získané nebo vydané v různých časech (letech), navzájem srovnatelné. Používá se v ní pevná nebo eventuálně časově proměnná meziroční diskontní sazba (>0), která snižuje budoucí hodnotu oproti současné. Při popisném přístupu k diskontování se užívá diskontní sazba, jíž lidé (vkladatelé a investoři) skutečně používají při svých každodenních rozhodnutích (soukromá diskontní sazba). Při předpisovém přístupu (etickém nebo normativním) k diskontování je diskontní sazba ze společenského hlediska pevná, např. založená na etickém posudku zájmů budoucích generací (sociální diskontní sazba).
Neformální programy, vlastní závazky a prohlášení, kdy účastníci (jednotlivé společnosti nebo skupiny společností) pouštějící se do akce si sami stanovují cíle a často provádějí vlastní dohled a vydávají zprávy.
Ujednání mezi vládním orgánem a jedním nebo více soukromými subjekty za účelem dosažení environmentálních cílů nebo zlepšení environmentálního chování za hranice plnění nařízených povinností. Ne všechny dobrovolné dohody jsou plně dobrovolné; některé zahrnují odměny a/nebo pokuty spojené s připojením se k závazkům nebo jejich splněním.
Teplá období mezi zaledněními dob ledových. Předcházející doba meziledová, datovaná přibližně do období před 129 až 116 tisíci let, se označuje jako Poslední doba meziledová. (AMS, 2000)
Vlivy změny klimatu na přírodní a lidské systémy. V závislosti na zvážení adaptace rozlišujeme mezi možnými a reziduálními dopady: – Možné dopady: všechny dopady, které mohou nastat za dané projektované změny klimatu, nebereme-li v úvahu adaptaci. – Reziduální dopady: dopady změny klimatu, které nastanou po adaptaci. Viz též Souhrnné dopady, Tržní dopady a Netržní dopady.
Původně termín týkající se drah jednotlivých systémů počasí tlakových níží, nyní je často zobecňován jako poukazující na regiony, kde se vyskytují hlavní dráhy mimotropických poruch jako sledu systémů nízkého (cyklóny) a vysokého (anticyklóny) tlaku.
Úbytek ledu z ledového příkrovu nebo ledové čepice způsobený dynamikou příkrovu nebo ledové čepice (např. ve formě toku ledovce, ledových proudů či tzv. telením – odlamováním ledových bloků aneb hor do moře) spíše než táním nebo odtokem.
Viz Potenciál zmírňování.
Systém živých organismů ovlivňujících se navzájem a se svým fyzickým prostředím. Hranice toho, co lze označit za ekosystém, nejsou vůbec ostré a záleží na předmětu zájmu nebo studia. Takže velikost ekosystému může sahat od velmi malých rozměrů až po celou Zemi.
Emise a koncentrace ekvivalentu oxidu uhličitého
Skleníkové plyny se liší ve svém oteplujícím vlivu (radiačním působení) na globální klimatický systém podle svých rozdílných zářivých vlastností a době setrvání v ovzduší. Tyto oteplující vlivy lze vyjádřit společnou mírou založenou na radiačním působení CO2.
Ekvivalentní emise CO2 jsou takové množství emitovaného CO2, které by způsobilo stejné radiační působení, integrované přes daný časový horizont, jako skutečně emitované množství skleníkového plynu s dlouhou životností nebo směsi takových skleníkových plynů. Ekvivalent se vypočítá vynásobením emisí skleníkového plynu jeho potenciálem globálního oteplování pro daný časový horizont (v této zprávě jde o 100 let). Pro směs plynů se získá sečtením ekvivalentů pro každý z nich. Ekvivalent oxidu uhličitého je standardní a užitečnou mírou pro srovnávání emisí různých skleníkových plynů, ale neznamená, že takové emise vyvolávají tutéž změnu klimatu (viz kapitolu 2.10 WGI).
Ekvivalentní koncentrace CO2 je taková koncentrace CO2, která by způsobila stejně velké radiační působení jako daná směs CO2 a dalších působících složek (může jít pouze o skleníkové plyny, nebo o skleníkové plyny i aerosoly)
Viz Ekvivalent oxidu uhličitého.
Viz Ekvivalent oxidu uhličitého.
Termín El Niňo byl původně použit k popisu teplého mořského proudu, který periodicky teče podél pobřeží Ekvádoru a Peru a narušuje místní rybářství. Postupně byl určen pro popis rozsáhlého oteplení tropického Tichého oceánu východně od datové hranice. Tento jev v oceánu je doprovázen velkorozměrovou fluktuací pole přízemního tlaku v tropech a subtropech nazývanou Jižní oscilace. Tento spřažený atmosféricko-oceánský jev zasahující časové období od dvou do asi sedmi let je všeobecně znám jako El Niňo - Jižní oscilace, neboli ENSO. Je často měřen rozdílem odchylek přízemního tlaku mezi Darwinem a Tahiti a povrchovou teplotou v centrální a východní části rovníkového Tichého oceánu. Během události ENSO slábne převládající pasátové proudění, což omezuje vzestup vody z hloubek vzhůru a pozměňuje oceánské proudění tak, že roste povrchová teplota, což dále oslabuje pasátové proudění. Tato událost má veliký vliv na pole větru, povrchové teploty oceánu a srážek v tropickém Tichém oceánu. Má vliv na klima v celém Pacifickém regionu a mnoha dalších částech světa skrze globální dálkové vazby. Studená fáze ENSO se nazývá La Niňa.
Projektovaný časový vývoj emisí skleníkového plynu nebo skupiny skleníkových plynů, aerosolů a prekurzorů skleníkových plynů.
Rozdíl mezi celkovou vstupující a odcházející energií v klimatickém systému. Pokud je tato bilance kladná, dochází k oteplování; je-li záporná, k ochlazování. Zprůměrovaná přes celou zeměkouli a přes dlouhá časová období musí být nulová. Protože klimatický systém získává prakticky veškerou svoji energii ze Slunce, nulová bilance znamená, že množství dopadajícího slunečního záření musí být v průměru globálně rovno součtu odcházejícího odraženého slunečního záření a odcházejícího tepelného infračerveného záření emitovaného klimatickým systémem. Narušení této globální radiační bilance, ať už antropogenní nebo přirozené, se nazývá radiační působení.
Energetická intenzita je poměr spotřeby energie k ekonomickému nebo fyzickému výkonu. Na národní úrovni je energetická intenzita poměr celkové primární energie nebo spotřeby finální energie k hrubému domácímu produktu (GDP, HDP). Podle druhu činnosti lze ve jmenovateli použít také fyzikální veličiny, např. litr paliva / ujetý km.
Poměr užitečného energetického výkonu systému, procesu přeměny nebo činnosti k jejich energetickému příkonu.
Dodané množství práce nebo tepla. Rozlišujeme různé druhy energie. Energie slouží lidským cílům, pokud proudí z jednoho místa na druhé nebo je přeměňována z jednoho druhu na jiný. Primární energie (označovaná také jako zdroje energie) je energie obsažená v přírodních zdrojích (např. uhlí, ropě, zemním plynu, uranu), která neprošla jakoukoli antropogenní přeměnou. Tato primární energie musí být přeměněna a transportována, aby se stala využitelnou energií (např. světlem). Obnovitelná energie se získává z trvalého nebo opakovaného toku energie působícího v přírodním prostředí a zahrnuje bezuhlíkové technologie, jako jsou solární energie, síla vody, větru, přílivu a vln a geotermální teplo, a rovněž uhlíkově neutrální technologie jako je užití biomasy. Vložená (či šedá) energie je energie použitá při výrobě materiálů (např. zpracování kovů nebo stavebních materiálů), zahrnující energii užitou zpracovatelským zařízením (nultý řád), energii využitou při výrobě materiálů použitých ve zpracovatelském zařízení (první řád) a tak dále.
Proces rpzrušení a přenosu půdy a horniny zvětráváním, svahovými pohyby a činností vodních toků, ledovců, vln, větru a spodní vody.
Složený proces odpařování vody z povrchu Země a vypařování z vegetace.
Tento termín označuje skupiny plynů hydrofluorouhlovodíky, zcela fluorované uhlovodíky a fluorid sírový, kterých se týká Kjótský protokol.
Věda o přirozených jevech v biologických systémech, které se periodicky opakují (např. vývojová stádia, migrace), a jejich vztahu ke klimatu a sezónním změnám.
Jeden ze šesti skleníkových plynů, který se má omezovat podle Kjótského protokolu. Je široce používán v těžkém průmyslu jako izolace vysokonapěťových zařízení a při výrobě polovodičů a systémů chladících kabely.
Uhlíkatá paliva z fosilních usazenin uhlovodíků, zahrnující uhlí, rašelinu, ropu a zemní plyn.
Proces, při kterém zelené rostliny, řasy a některé bakterie odebírají ze vzduchu oxid uhličitý (nebo uhličitanové ionty z vody ) k tvorbě sacharidů. Existuje několik typů fotosyntézy s různou odezvou na koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Viz Zúrodňování oxidem uhličitým.
Globální povrchová teplota je odhad globální průměrné teploty vzduchu u povrchu (měří se ve výšce 2 m nad terénem). Avšak pro časové změny se používají pouze odchylky od klimatického normálu, nejčastěji založené na globálním prostorově váženém průměru odchylek povrchové teploty moře a odchylek teploty vzduchu u povrchu pevniny.
Souhrnný název skupiny částečně halogenovaných organických sloučenin, zahrnující chlorofluorouhlovodíky (CFCs), hydrogenované chlorofluorouhlovodíky (HCFCs), hydrofluorouhlovodíky (HFCs), halony, metylchlorid, metylbromid a jiné. Mnohé z halogenovaných uhlovodíků mají značné potenciály globálního oteplování (GWP). Halogenované uhlovodíky obsahující chlór a bróm se také podílejí na poškozování ozónové vrstvy.
Viz Klimatický model
Postup rozpoznání a ohodnocení vlivů změny klimatu na přírodní a lidské systémy po stránce finanční a/nebo jiné.
Hrubý domácí produkt (GDP, HDP) je peněžní hodnota veškerého zboží a služeb vytvořených uvnitř státu.
Jeden ze šesti skleníkových plynů nebo jejich skupin omezených podle Kjótského protokolu. Vyrábějí se komerčně jako náhrady chlorofluorouhlovodíků. HFCs jsou široce používány v chladicích zařízeních a v průmyslové výrobě polovodičů. Viz Halogenované uhlovodíky
Cyklus, v němž se voda vypařuje z oceánů a povrchu země, je přenášena přes Zemi atmosférickou cirkulací jako vodní pára, kondenzuje ve formě oblačnosti, vypadává ve formě deště a sněhu, je zachycena stromy a vegetací, odtéká po povrchu země, proniká do půdy, doplňuje spodní vodu, tvoří vodní toky a nakonec se vlévá do oceánů, ze kterých se bude posléze znovu vypařovat (AMS, 2000). Rozmanité systémy zapojené do hydrologického cyklu se obvykle označují jako hydrologické systémy.
Složka klimatického systému zahrnující vodní povrchy a podzemní vodu, tedy oceány, moře, řeky, sladkovodní jezera, spodní vodu atd.
Implementace popisuje činnosti prováděné ke splnění závazků plynoucích ze smlouvy a zahrnuje právní a faktickou fázi. Právní implementace se vztahuje k legislativě, předpisům, soudním nařízením a zahrnuje další činnosti např. snahu o dosažení pokroku, který vláda podniká při zavádění mezinárodních dohod do domácího právního řádu a do politiky. Faktická implementace vyžaduje strategie a programy vyvolávající změny v chování a rozhodování cílových skupin. Cílové skupiny pak přijímají účinná zmírňující a adaptační opatření. Viz též Plnění.
Jakékoli onemocnění způsobené mikrobiálními činiteli přenosnými z člověka na člověka nebo ze zvířat na lidi. Přenos může nastat přímým fyzickým kontaktem, manipulací s předmětem zasaženým infekčním organismem, skrze přenašeče onemocnění, kontaminovanou vodou nebo šířením vykašlaných a vydechnutých infikovaných kapének ve vzduchu.
Základní technické vybavení a zařízení, výrobní závody, instalace a služby nutné pro vývoj, činnost a růst nějaké organizace, města nebo státu.
Tržní mechanismy implementace definované v článku 6 Kjótského protokolu, umožňující státům Dodatku I nebo společnostem z těchto zemí zavádět společně projekty, které omezují nebo snižují emise nebo zvětšují propady, a sdílet jednotky snížení emisí (ERU). Činnost JI je též obsažena ve článku 4.2 (a) Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC). Viz též Kjótské mechanismy; Aktivity zaváděné společně (AIJ).
Metoda analýzy, která spojuje výsledky a modely z fyzikálních, biologických, ekonomických a společenských věd a vzájemné vztahy mezi těmito složkami v konzistentní systém pro zhodnocení stavu a následků změn životního prostředí a na ně odpovídající politiky. Modely používané k provedení takové analýzy se nazývají Modely jednotného hodnocení (IAM).
Převládající koncept vodního managementu, který nicméně nebyl jednoznačně definován. IWRM je založen na čtyřech principech, které byly formulovány Mezinárodní konferencí o vodě a životním prostředí (ICWE) v Dublinu v roce 1992: 1) pitná voda je omezený a zranitelný zdroj, nezbytný k zachování života, rozvoje a životního prostředí; 2) management a rozvoj vodního hospodářství by měl být založen na přístupu zahrnujícím účast všech spotřebitelů, projektantů a politických činitelů na všech úrovních; 3) ženy hrají hlavní úlohu v obstarávání, správě a ochraně vody; 4) voda má ekonomickou hodnotu ve všech svých konkurujících si použitích a měla by být uznána jako ekonomický statek.
Jev, který je na konkrétním místě a v dané roční době mimořádný. Definice přívlastku „mimořádný“ se liší, ale jev extrémního počasí by měl normálně být stejně nebo méně častý než 10. nebo 90. percentil pozorované hustoty pravděpodobnosti výskytu. Vlastnosti toho, co se nazve extrémní počasí, se mohou samozřejmě v absolutním smyslu lišit od místa k místu. Jednotlivý extrémní jev nemůže být jednoduše a přímo přisouzen antropogenní změně klimatu, neboť vždy je určitá pravděpodobnost, že se dotyčný jev mohl vyskytnout přirozeně. Když charakter extrémního počasí přetrvává nějakou dobu, třeba sezónu, může být označen jako extrémní klimatický jev, obzvlášť pokud přináší průměr nebo úhrn, který je sám extrémní (např. sezónní sucho nebo vydatné srážky).
Oblast shromažďující a odvádějící dešťovou vodu.
Příjem uvažované látky do zásobníku. Jímání látek obsahujících uhlík, konkrétně oxidu uhličitého, se často nazývá ukládání (uhlíku).
Ekonomické mechanismy založené na tržních principech, které mohou smluvní strany Kjótského protokolu použít při pokusu o zmenšení možných ekonomických dopadů požadavků na snížení emisí skleníkových plynů. Zahrnují Společnou implementaci (článek 6), Mechanismus čistého rozvoje (článek 12) a Obchod s emisemi (článek 17).
Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (UNFCCC) byl přijat v roce 1997 v japonském Kjótu na Třetím zasedání (TS) Konference smluvních stran (COP) UNFCCC. Obsahuje právně vymahatelné závazky vedle těch, které jsou uvedeny v UNFCCC. Státy zahrnuté v Dodatku B protokolu (většina zemí Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) a zemí s transformující se ekonomikou) souhlasily se snížením svých emisí antropogenních skleníkových plynů (oxidu uhličitého, metanu, oxidu dusného, hydrofluorouhlovodíků, zcela fluorovaných uhlovodíků a fluoridu sírového) o nejméně 5 % pod úroveň roku 1990 v závazném období let 2008 až 2012. Kjótský protokol vstoupil v platnost 16. února 2005.
Klima v užším smyslu je obvykle definováno jako průměrné počasí nebo přesněji jako statistický popis v pojmech střední hodnoty a proměnlivosti relevantních veličin přes časové období v rozmezí od měsíců po tisíce nebo milióny let. Klasické období pro průměrování těchto veličin je 30 let podle definice Světové meteorologické organizace (WMO). Relevantní veličiny jsou nejčastěji povrchové proměnné jako teplota, srážky nebo vítr. Klima v širším smyslu je stav klimatického systému zahrnující statistický popis. V různých částech této publikace jsou použita různá průměrovací období, např. dvacetileté období.
Interakční mechanismus mezi procesy v klimatickém systému se nazve klimatická zpětná vazba, pokud výsledek výchozího procesu způsobí změny v jiném procesu, které znovu ovlivňují výchozí proces. Pozitivní zpětná vazba zesiluje původní proces a negativní ho oslabuje.
Numerické vyjádření klimatického systému založené na fyzikálních, chemických a biologických vlastnostech jeho složek, jejich interakcí a procesů zpětných vazeb a vysvětlující všechny nebo některé jeho známé vlastnosti. Klimatický systém může být reprezentován modely různé složitoosti, to jest, pro libovolnou složku nebo kombinaci složek může být identifikována paleta nebo hierarchie modelů, lišících se v takových aspektech jako počet prostorových dimenzí, stupeň, do něhož jsou fyzikální, chemické nebo biologické procesy explicitně vyjádřeny, nebo míra, do níž jsou zahrnuty empirické parametrizace. Modely všeobecné cirkulace s vazbou atmosféra-oceán (AOGCMs) poskytují zpodobnění klimatického systému, jejíž komplexnost je blízká maximu, které současné metody umožňují. Ve vývoji jsou ještě komplexnější modely se vzájemně působícím chemismem a biologií (viz kapitolu 8 WGI). Klimatické modely se využívají jako výzkumné nástroje ke studiu a simulacím klimatu i pro operativní účely zahrnující měsíční, sezónní a meziroční předpovědi klimatu .
Pravděpodobné a často zjednodušené vyjádření budoucího klimatu založené na vnitřně konzistentním souboru klimatologických vztahů, které bylp vytvořeno za jasným účelem vyšetření potenciálních důsledků antropogenní změny klimatu a které často slouží jako vstup do dopadových modelů. Projekce klimatu často slouží jako podklad pro konstrukci klimatických scénářů, ale klimatický scénář obvykle vyžaduje dodatečnou informaci např. o pozorovaném současném klimatu. Scénář změny klimatu je rozdíl mezi klimatickým scénářem a současným klimatem.
Klimatický systém je vysoce složitý systém sestávající z pěti hlavních složek: atmosféry, hydrosféry, kryosféry, povrchu země a biosféry, a vzájemných vztahů mezi nimi. Klimatický systém se vyvíjí v čase vlivem své vlastní vnitřní dynamiky a v důsledku vnějšího působení, jako jsou vulkanické erupce, sluneční změny a antropogenní působení zahrnující změny složení atmosféry a změnu využití půdy.
Využití odpadního tepla z tepelných elektráren v průmyslu nebo pro vytápění budov nebo městských čtvrtí. Tímto teplem je např. kondenzační teplo z parních turbín nebo horké kouřové plyny unikající z plynových turbín.
Termín korál je obvykle běžné pojmenování řádu Scleractinia, jehož všichni zástupci mají tvrdou skořápku a dělí se podle toho, jestli staví korálové útesy či ne, a na teplo- a studenovodní korály. Viz Blednutí korálů; Korálové útesy.
Vápencové struktury podobné skalám stavěné korály podél pobřeží oceánů (lemující útesy) nebo na vrchu mělkých, podmořských lavic nebo svahů (bariérové útesy, atoly), nejnápadnější v tropických a subtropických oceánech.
Složka klimatického systému skládající se ze všeho sněhu, ledu a zamrzlé půdy (včetně permafrostu) na a pod povrchem země a oceánu. Viz též Ledovec; Ledový příkrov.
Masa ledu ve tvaru kopule, obvykle pokrývající horskou oblast podstatně menšího rozsahu než ledový příkrov.
Jezero vytvořené vodou z tajícího ledovce, umístěné buď na čele ledovce (známé jako proglaciální jezero), na povrchu ledovce (supraglaciální jezero), uvnitř ledovce (englaciální jezero) nebo na ledovcovém podloží (subglaciální jezero).
Hmota pevninského ledu tekoucí z kopce působením gravitace (prostřednictvím vnitřní deformace a/nebo klouzáním po podkladu) a omezená vnitřním napětím a třením vespod a po stranách. Ledovec je udržován hromaděním sněhu ve vysokých nadmořských výškách v kombinaci s táním v nízkých nadmořských výškách nebo odlamováním do moře. Viz Bilance hmoty. (Ve starém českém názvosloví se jako ledovec označovala jakákoliv velká masa ledu, asi z nezvyku na jiné ledové útvary než alpské. Rozlehlejší útvary zakrývající i vrcholky hor, z nichž led odtéká do více stran, v překladech ale označujeme samostatnými pojmy ledová čepice a ledový příkrov (štít) – ty na okrajích obvykle obsahují řadu ledovců. Jako „ledovec“ se lidově označuje i plovoucí blok ledu odlomený z čela ledové masy, která se sune do moře, např. ze skutečného ledovce; takový blok se anglicky nazývá jako iceberg čili ledová hora. Liší se od (ploché, nízké) kry, která vnikla mrznutím moře, viz Mořský led. Chce-li autor českého textu zdůraznit, že má na mysli skutečný ledovec – glacier, může jej označit jako „horský ledovec“. – poznámky překladatele)
Led válcového tvaru vyvrtaný z ledovce nebo ledového příkrovu.
Masa pevninského ledu dostatečně silná na to, aby zakryla většinu reliéfu podložní skály, takže její tvar je určen především její dynamikou (vnitřními deformacemim ledu a/nebo klouzáním po podkladu). Pevninský ledový příkrov teče směrem ven z ústřední náhorní plošiny s malým průměrným povrchovým sklonem. Okraje obvykle klesají strměji a většina ledu je odebírána vybíhajícími ledovci nebo rychle tekoucími proudy ledu, v některých případech do moře nebo do ledových šelfů plovoucích na moři. V současném světě jsou jen tři velké pevninské ledové příkrovy. Jeden v Grónsku a dva v Antarktidě: Východo- a Západoantarktický ledový štít, dělítkem mezi nimi je Transantarktické pohoří. Během dob ledových bylo ledových příkrovů více. Podobné útvary, ale s rozlohou menší než 50 000 km2, se nazývají ledové čepice.
Vegetační typ, ve kterém převládají stromy. Po celém světě se používá mnoho definicí pojmu les, což odráží značné rozdíly v biogeofyzikálních podmínkách, společenské struktuře a hospodářství. Konkrétní kritéria platí podle Kjótského protokolu. Diskuse termínu les a souvisejících pojmů jako zalesňování, znovuzalesňování a odlesňování je uvedena ve Zprávě IPCC o využití půdy, změnách využití půdy a lesnictví (IPCC, 2000). Rovněž ve Zprávě o definicích a metodologických možnostech inventarizace emisí z degradace lesa a ničení dalších typů vegetace vyvolaných přímo člověkem (IPCC, 2003).
Systém, v němž lidské organizace mají hlavní funkci. Často, ale ne vždy, je tento pojem synonymem pro společnost nebo společenský systém, např. zemědělský, politický, technologický nebo ekonomický systém; to jsou všechno lidské systémy ve smyslu použitém ve Čtvrté hodnotící zprávě (AR4).
Tyto náklady se obvykle udávají jako změna hrubého domácího produktu (HDP) nebo jeho růstu, nebo jako pokles bohatství či spotřeby.
Endemické nebo epidemické parazitické onemocnění způsobené organismy rodu Plasmodium (prvoci) a přenášené na lidi komáry rodu Anopheles; projevuje se záchvaty vysoké horečky a systémovými poruchami; celosvětově postihuje okolo 300 miliónů a zabíjí přibližně 2 milióny lidí ročně.
Přístroj umístěný na pobřeží (a v některých místech na moři), který nepřetržitě měří výšku hladiny moře vzhledem k přilehlé pevnině. Časové průměrování takto zaznamenané výšky hladiny dává pozorované dlouhodobé změny relativní výšky hladiny. Viz Změna výšky / vzestup hladiny moře.
Podle popisu v článku 12 Kjótského protokolu chce CDM dosáhnout dvou cílů: (1) pomáhat státům mimo Dodatek I v dosažení udržitelného rozvoje a v přispívání konečnému cíli dohody; a (2) pomáhat státům jmenovaným v Dodatku I v dosažení plnění jejich kvantifikovaných emisních omezení a redukčních závazků. Potvrzené jednotky snížení emisí (CERU) z projektů CDM podniknuté ve státech mimo Dodatek I, které omezí nebo sníží emise skleníkových plynů, pokud jsou uznány operačními orgány určenými Konferencí smluvních stran / Setkáním smluvních stran, mohou připadnout investoru (vládě nebo průmyslu) ze státu Dodatku B. Podíl na výnosu z uznaných aktivit projektu je použit na pokrytí administrativních nákladů a na pomoc těm rozvojovým zemím, které jsou zvláště ohroženy nepříznivými vlivy změny klimatu, nést náklady adaptace.
Metan je jedním ze šesti skleníkových plynů, který se má omezovat podle Kjótského protokolu; je hlavní složkou zemního plynu a doprovází všechna uhlovodíková paliva, chov dobytka a zemědělství. Metan uhelných slojí je plyn vyskytující se v ložiscích uhlí.
Konzistentní míra vlastností předmětu nebo činnosti, které se jinak těžko číselně vyjadřují.
Rys, kterým se jeden jev nebo stránka liší od jiných; něco jedinečného, odlišného, příznačného, vzácného nebo neobvyklého.
Viz Klimatický model; Modely „zdola nahoru“ (bottom-up); Modely „shora dolů“ (top-down).
Top-down model uplatňuje makroekonomickou teorii, ekonometrické a optimalizační techniky ke shrnování ekonomických veličin. S využitím historických údajů o spotřebě, cenách, příjmech a nákladech tyto modely stanovují konečnou poptávku po zboží a službách a dodávkách z hlavních odvětví, jako jsou energetika, doprava, zemědělství a průmysl. Některé top-down modely začleňují technologické údaje, čímž zmenšují rozdíl od modelů „zdola nahoru“.
Bottom-up modely reprezentují skutečnost souhrnem vlastností typických činností a procesů se zřetelem na technologické, technické a cenové detaily. Viz též Modely „shora dolů“ (top-down).
Monzun je sezónní obrat jak směru větru, tak doprovodných srážek v tropech a subtropech, způsobený rozdílným zahříváním povrchu země kontinentálního měřítka a přilehlého oceánu. K monzunovým dešťům dochází hlavně v létě nad pevninou.
Jakákoli forma ledu pozorovaná v moři, která vznikla zmrznutím mořské vody. Mořský led můžou tvořit nesouvislé kusy (ledové kry) pohybující se po hladině oceánu silou větru a mořských proudů, shluk takových (i navršených) ker (pole ledových ker), nebo nehybná ledová vrstva spojená s pobřežím (led držící se pevniny). Mořský led mladší než jeden rok se nazývá letošní led. Víceletý led je ten, který přežil aspoň jednu sezónu letního tání.
Nelinearita klimatického systému může vést k náhlé změně klimatu, někdy nazývané prudká změna klimatu, náhlá událost nebo dokonce překvapení. Termín náhlá často odkazuje k časovým měřítkům rychlejším než je typické časové měřítko toho radiačního působení, které změnu vyvolá. Nicméně ne všechny náhlé změny klimatu musí být působeny vnějšími silami. Mezi uvažované možné náhlé události patří dramatické přetvoření termohalinní cirkulace, prudký úbytek ledu, masivní tání permafrostu nebo zvýšené půdní dýchání vedoucí k rychlým změnám v uhlíkovém cyklu. Další mohou být opravdu nečekané, vyplývající ze silného, prudce se měnícího působení v nelineárním systému.
Spotřeba zdrojů, jakými jsou pracovní doba, kapitál, materiály, paliva a další, v důsledku nějaké činnosti. V ekonomice jsou všechny prostředky ohodnoceny jejich hodnotou ušlé příležitosti, což je hodnota nejcennějšího alternativního použití zdrojů. Náklady jsou definovány mnoha způsoby a za mnoha předpokladů ovlivňujících jejich výši. Druhy nákladů zahrnují: administrativní náklady, náklady škod (na ekosystémech, lidech a ekonomikách plynoucí z negativních vlivů změny klimatu), a implementační náklady na změnu stávajících pravidel a regulací, úsilí věnované budování kapacit, informace, výchovu, vzdělání atd. Soukromé náklady jsou neseny jednotlivými lidmi, společnostmi a dalšími soukromými subjekty, které konají akci, zatímco společenské náklady obsahují také externí výdaje na životní prostředí a společnost jako celek. Opakem nákladů jsou přínosy (také někdy nazývané negativní náklady). Náklady minus přínosy jsou čisté náklady.
Náklady na plánování, přípravu, umožnění a zavádění adaptačních opatření, včetně převáděcích nákladů.
Vyjádření míry toho, nakolik je hodnota (např. budoucí stav klimatického systému) neznámá. Nejistota může plynout z nedostatku znalostí nebo rozdílných názorů na to, co je známé nebo vůbec poznatelné. Může mít mnoho zdrojů, od měřitelných chyb dat po nejednoznačně definované představy či terminologii, nebo nepřesné projekce lidského chování. Nejistota tedy může být reprezentována kvantitativně, například rozsahem hodnot spočtených různými modely, nebo kvalitativním soudem, například odrážejícím hodnocení týmu odborníků (viz Moss and Schneider, 2000; Manning et al., 2004). Viz též Pravděpodobnost; Spolehlivost.
Míra výskytu nemocí nebo jiných zdravotních potíží v rámci populace, přihlížející k mírám nemocnosti v závislosti na věku. Ukazatele nemocnosti zahrnují nové případy / celkový výskyt chronických nemocí, množství hospitalizací, návštěv zařízení primární péče, dnů pracovní neschopnosti (tzn. dnů nepřítomnosti v práci) a přetrvávání příznaků.
Dopady, které ovlivní ekosystémy nebo lidský blahobyt, ale které nejdou jednoduše finančně vyjádřit, např. zvýšené riziko předčasného úmrtí nebo zvýšený počet lidí ohrožených hladem. Viz též Tržní dopady.
Nezisková skupina nebo sdružení organizovaná mimo institucionalizované politické struktury za účelem uskutečnění konkrétních společenských a/nebo environmentálních cílů nebo služby konkrétnímu okruhu lidí. Zdroj: http://www.edu.gov.nf.ca/curriculum/teched/resources/glos-biodiversity.html
Vytlačení sladké povrchové nebo spodní vody postupem slané vody vlivem její vyšší hustoty. Obvykle se to děje v pobřežních oblastech nebo v ústích řek následkem zmenšení vlivu pevniny (např. buď sníženým odtokem a s ním spojeným doplňováním spodní vody, nebo nadměrným odběrem vody ze zvodní) nebo zvýšení vlivu moře (např. relativním vzestupem výšky hladiny moře).
Tržní přístup k dosažení environmentálních cílů. Umožňuje těm, kteří sníží své emise skleníkových plynů pod přidělenou hodnotu, aby využili tuto nadměrnou redukci ke kompenzaci emisí z jiného zdroje v dané zemi nebo mimo ni. Obecně se jedná o obchodování na vnitropodnikové, vnitrostátní a mezinárodní úrovni. Druhá hodnotící zpráva (SAR) IPCC přijala konvenci o používání povolenek pro tuzemské obchodování a kvót pro mezinárodní. Obchod s emisemi podle článku 17 Kjótského protokolu je systém obchodovatelných kvót založený na přidělených množstvích vypočtených ze závazků snižování a omezení emisí uvedených v Dodatku B protokolu.
Obchod s povolenkami je nástroj ekonomické politiky, podle nějž lze s právem na vypouštění emisí – v tomto případě s množstvím emisí skleníkových plynů – obchodovat buď na volném nebo kontrolovaném trhu s povolenkami. Emisní povolenka je nepřevoditelné nebo obchodovatelné oprávnění přidělené vládou právnímu subjektu (společnosti nebo jinému emitoru) vypouštět určené množství látky.
Přeměna lesa na bezlesé území. Diskuse termínu les a souvisejících pojmů jako zalesňování, znovuzalesňování a odlesňování je uvedena ve Zprávě IPCC o využití půdy, změnách využití krajiny a lesnictví (IPCC, 2000). Rovněž ve Zprávě o definicích a metodologických možnostech inventarizace emisí z degradace lesa a ničení dalších typů vegetace vyvolaných přímo člověkem (IPCC, 2003).
Schopnost společenského nebo ekologického systému tlumit nepokoje nebo poruchy při udržení stejné základní struktury a způsobu fungování, funkce samoorganizace a schopnosti přizpůsobení se stresu a změně.
Část srážek, která se nevypaří z půdy ani z vegetace, ale teče po povrchu země a vrací se do vodních útvarů. Viz Hydrologický cyklus.
Pokles pH mořské vody následkem absorpce antropogenního oxidu uhličitého.
Opatření jsou technologie, procesy a postupy, které snižují emise nebo vlivy skleníkových plynů pod předpokládané budoucí úrovně. Příklady opatření jsou technologie obnovitelné energie, metody minimalizace odpadů, dojíždění prostředky hromadné dopravy atd. Viz též Politiky.
Jeden ze šesti druhů skleníkových plynů, který se má omezovat podle Kjótského protokolu. Hlavním antropogenním zdrojem oxidu dusného je zemědělství (zacházení s půdou a statkovými hnojivy), ale důležité příspěvky pocházejí též z čištění odpadních vod, ze spalování fosilních paliv a z chemického průmyslu. Oxid dusný je také produkován přirozeně širokou paletou biologických zdrojů v půdě a ve vodě, konkrétně činností mikrobů ve vlhkých tropických lesích.
Přirozeně se vyskytující plyn, také vedlejší produkt spalování fosilních paliv z ložisek fosilního uhlíku, jakými jsou ropa, zemní plyn a uhlí, pálení biomasy, změn ve využití půdy a některých průmyslových procesů. Je to nejdůležitější antropogenní skleníkový plyn, který ovlivňuje radiační bilanci Země. Bere se za referenční plyn, vůči němuž jsou posuzovány ostatní skleníkové plyny, a proto má potenciál globálního oteplování roven 1.
Ozón, tříatomová forma kyslíku, je plynná složka atmosféry. V troposféře se ozón tvoří jak přirozeně, tak fotochemickými reakcemi zahrnujícími plyny, které jsou výsledkem lidských aktivit (smog). Troposférický ozón se chová jako skleníkový plyn. Ve stratosféře se ozón tvoří interakcí slunečního ultrafialového záření s molekulárním kyslíkem (O2). Stratosférický ozón hraje rozhodující úlohu ve stratosférické radiační bilanci. Jeho koncentrace je nejvyšší v ozónové vrstvě.
Klima během období před rozvojem měřících přístrojů, které zahrnuje historickou a geologickou dobu, pro níž jsou k dispozici pouze nepřímé (proxy) klimatické záznamy.
Palivový článek přímo a souvisle vyrábí elektřinu z kontrolované elektrochemické reakce vodíku nebo jiného paliva s kyslíkem. S vodíkem jakožto palivem emituje jen vodu a teplo (nikoli oxid uhličitý) a toto teplo může být využito. Viz Kogenerace tepla a elektřiny.
Kupní síla měny je vyjádřena užitím spotřebního koše zboží a služeb, které lze koupit za dané množství peněz v domovské zemi. Mezinárodní srovnání např. hrubých domácích produktů (GDP) států může být založeno spíše na kupní síle měn než na současných směnných kursech. Odhady využívající PPP mají tendenci snižovat HDP na obyvatele v průmyslových zemích a zvyšovat HDP na obyvatele v rozvojových zemích.
Pro danou množinu dat (např. změřených teplot vzduchu) je zvolený percentil nejmenší hodnota (v takovém příkladě teplota), kterou nepřesahuje zvolený procentní podíl (od 1 do 100) z prvků oné množiny (tedy jednotlivých měření teplot). Percentil je často používán k odhadu extrémů daného rozdělení. Například 90. (10.) percentil může být zvolen jako práh pro horní (dolní) extrém. Řekneme-li, že 10. percentil (např. letních měření teplot v 7 h ráno) byl 12,8 °C, znamená to že právě 10 % měření poskytlo hodnotu nižší nebo rovnou 12,8 °C. (Více viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Kvantil.)
Země (půda nebo hornina a obsažený led a organický materiál), která zůstává pod teplotou 0 °C alespoň dva po sobě jdoucí roky (Van Everdingen, 1998). Viz též Zamrzlá půda.
pH je bezrozměrná míra kyselosti vody (nebo jakéhokoli roztoku). Čistá voda má pH=7. Kyselé roztoky mají pH menší než 7 a zásadité roztoky mají pH větší než 7. pH je mírou na logaritmické škále. Tedy pokles pH o 1 jednotku odpovídá desetinásobnému nárůstu kyselosti.
Mikroorganismy žijící v horních vrstvách vodních systémů. Rozlišujeme mezi fytoplanktonem, který závisí na fotosyntéze jako svém zdroji energie, a zooplanktonem, který se živí fytoplanktonem.
Plnění znamená, jestli a do jaké míry státy dodržují ustanovení smlouvy. Závisí na uskutečňování stanovených politik a na tom, zda jsou ony politiky následovány patřičnými opatřeními. Plnění je mírou toho, nakolik se činitelé, na něž je dohoda zacílena, tj. samospráva, společnosti, organizace a jednotlivci, řídí zaváděnými povinnostmi. Viz též Implementace.
Elektromagnetické záření může interagovat s hmotou např. ve formě atomů a molekul plynu (např. plyny v atmosféře) nebo ve formě pevných a kapalných částic (např. aerosolů) mnoha způsoby. Hmota jako taková emituje záření v souladu se svým složením a teplotou. Záření může být pohlceno látkou, přičemž pohlcená energie může být přeměněna nebo znovu emitována. A konečně, záření také může být odkloněno ze svého původního směru (rozptýleno) jako výsledek interakce s látkou.
V jazyce Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) jsou politiky prováděny a/nebo zadávány vládou — často ve spojení s obchodní sférou a průmyslem vlastního státu, nebo s ostatními zeměmi — k urychlení zmírňujících a adaptačních opatření. Příklady politik jsou uhlíkové nebo jiné energetické daně, normy pro spotřebu paliva v automobilech atd. Společné a koordinované nebo sladěné politiky jsou takové, které smluvní strany zavádí jednotně. Viz též Opatření (a http://cs.wikipedia.org/wiki/Politika).
Strategie a programy pro ovlivnění poptávky po zboží a/nebo službách. V odvětví energetiky je cílem DSM snížení poptávky po elektřině a zdrojích energie. DSM pomáhá snižovat emise skleníkových plynů.
Vzájemně sladěný soubor různých opatření a/nebo technologií, které veřejní činitelé můžou použít k dosažení požadovaného cíle politiky. S rozšiřováním palety opatření a technologií se lze zabývat různorodějšími jevy a nejistotami.
Viz Doba meziledová
Náhlý posun nebo skok v průměrných hodnotách signalizující změnu režimu klimatu (viz Vzorce proměnlivosti klimatu). Pojem je nejčastěji používán v souvislosti s posunem klimatu v letech 1976/1977, který se nejspíše shodoval se změnou chování El Niňa-Jižní oscilace.
Referenční a zmírňující scénáře emisí publikované po dokončení Zvláštní zprávy IPCC o scénářích emisí (SRES) (Nakićenović and Swart, 2000), tj. po roce 2000.
Ukazatel založený na radiačních vlastnostech skleníkových plynů dobře rozmíšených v ovzduší, udávající radiační působení jednotkové hmotnosti daného skleníkového plynu (dobře rozmíšeného v dnešní atmosféře) za celé zvolené časové období, relativně vzhledem k oxidu uhličitému. GWP představuje kombinovaný efekt rozdílných dob, po které tyto plyny zůstávají v atmosféře, a jejich relativní účinnosti v pohlcování odcházejícího tepelného infračerveného záření. Kjótský protokol je založen na GWP z jednorázových emisí za následujících sto let.
V souvislosti se zmírňováním změny klimatu je potenciál zmírňování takové zmírnění, které může být – ale ještě není – uskutečněno v průběhu času.
Tržní potenciál je potenciál zmírňování založený na soukromých nákladech a soukromých diskontních sazbách, u něhož lze očekávat, že nastane za předpovídaných tržních podmínek při zahrnutí politik a opatření platných v dané době, s tím, že jejich skutečné přijetí je omezeno bariérami. Soukromé náklady a diskontní sazby odrážejí hledisko soukromých spotřebitelů a společností.
Ekonomický potenciál je potenciál zmírňování, který bere v úvahu společenské náklady a přínosy a společenské diskontní sazby, za předpokladu, že tržní účinnost je zlepšována politikami a opatřeními a že překážky se odstraňují. Společenské náklady a diskontní sazby odrážejí hledisko společnosti. Společenské diskontní sazby jsou nižší než ty, jež používají soukromí investoři. Studií tržního potenciálu se může využít k informování veřejných činitelů o potenciálu zmírňování s existujícími politikami a překážkami, zatímco studie ekonomického potenciálu ukazují, čeho lze dosáhnout, pokud by další vhodné a nové politiky byly uvedeny do praxe, aby odstranily překážky a zohlednily společenské náklady a přínosy. Ekonomický potenciál je tedy obecně větší než tržní potenciál.
Technický potenciál je velikost možného snížení emisí skleníkových plynů nebo vylepšení energetické účinnosti zavedením technologie nebo praxe, která již byla předvedena. Neuvádí jasný vztah k nákladům, ale zavedením „praktických omezení“ může vzít v úvahu implicitní ekonomické ohledy.
Situace, kdy lidé mají zajištěný přístup k dostatečnému množství bezpečné a výživné potravy pro normální růst, vývoj a aktivní a zdravý život. Potravinová nejistota může být způsobena nedostupností potravin, nedostatečnou kupní silou, nevhodnou distribucí nebo nevhodným použitím jídla v domácnostech.
Oblast, z níž získává vodu potok, řeka nebo jezero.
Viz Globální povrchová teplota.
Pokud lze pravděpodobnost výskytu, výstupu nebo výsledku vyjádřit kvantitativně, pak se to ve zprávách IPCC činí použitím standardní terminologie definované následujícím způsobem:
Potenciální budoucí vývoj veličiny nebo souboru veličin, často spočtený pomocí modelu. Projekce odlišujeme od předpovědí, abychom zdůraznili, že do projekcí vstupují předpoklady týkající se například budoucího socioekonomického a technologického rozvoje, které se mohou, ale nemusí splnit, a jsou proto vystaveny významné nejistotě. Viz též Projekce klimatu; Předpověď klimatu.
Projekce odezvy klimatického systému na scénáře emisí nebo koncentrací skleníkových plynů a aerosolů, nebo scénáře radiačního působení, často založené na simulování klimatickými modely. Projekce klimatu jsou odlišné od předpovědí klimatu zdůrazněním toho, že projekce klimatu závisejí na použitém scénáři emisí / koncentrací / radiačního působení; jsou tak založeny na předpokladech týkajících se například budoucího socioekonomického a technologického rozvoje, které se mohou, ale nemusí splnit; podléhají proto významné nejistotě.
Proměnlivost klimatu označuje kolísání průměrného stavu a dalších statistik (jako standardní odchylky, výskytu extrémů atd.) klimatu na všech prostorových a časových měřítkách delších než jednotlivé povětrnostní události. Proměnlivost může být dána přirozenými vnitřními procesy v klimatickém systému (vnitřní proměnlivost), nebo změnami v přirozeném nebo antropogenním vnějším působení (vnější proměnlivost). Viz též Změna klimatu.
Jakýkoli proces, činnost nebo mechanismus, který odstraňuje skleníkový plyn, aerosol nebo prekurzor skleníkového plynu nebo aerosolu z atmosféry.
Klima se může měnit ve velkém rozsahu prostorových a časových měřítek. Prostorová měřítka můžou sahat od místních (méně než 100 tisíc km2) přes regionální (100 tisíc až 10 miliónů km2) po kontinentální (10 až 100 miliónů km2). Časová měřítka se mění v rozsahu od sezónních po geologická (až do stovek miliónů let).
Období rychlého průmyslového růstu s dalekosáhlými sociálními a ekonomickými důsledky, začínající v Británii během druhé poloviny osmnáctého století a rozšiřující se po Evropě a později do dalších zemí včetně Spojených států. Důležitým impulzem tohoto rozvoje se stal vynález parního stroje. S průmyslovou revolucí započal silný nárůst využití fosilních paliv a tím i emisí zejména „fosilního“ oxidu uhličitého. V této Zprávě odkazují pojmy předindustriální a industriální zjednodušeně k obdobím před rokem 1750 a po něm.
Voda tekoucí řečištěm, vyjadřovaná například v m3/s.
Viz Průmyslová revoluce.
Viz Předpověď klimatu; Projekce klimatu; Projekce.
Předpověď nebo prognóza klimatu je výsledek pokusu vypracovat odhad skutečného vývoje klimatu do budoucnosti, například v sezónních, meziročních nebo dlouhodobých časových měřítcích. Protože budoucí vývoj klimatického systému může být silně citlivý na počáteční podmínky, jsou takové předpovědi obvykle pravděpodobnostní povahy. Viz též Projekce klimatu, Klimatický scénář.
Organismus, jako třeba hmyz, který přenáší patogen z jednoho hostitele na jiného.
Výměna vědomostí, zařízení a jejich programového vybavení, peněz a zboží mezi aktéry, která vede k rozšíření technologie pro adaptaci nebo zmírňování. Tento pojem zahrnuje jak šíření technologií, tak technologickou spolupráci uvnitř země i mezi státy.
Část redukcí emisí ve státech Dodatku B, která může být vyrovnána nárůstem emisí nad jejich referenční hodnotu v zemích bez omezení. Může se to dít skrze (1) přemístění energeticky náročné výroby do oblastí bez omezení; (2) nárůstem spotřeby fosilních paliv v těchto oblastech vinou poklesu mezinárodních cen ropy a zemního plynu způsobeného poklesem poptávky po těchto energiích; a (3) změnami v příjmech (a tudíž v požadavcích na energii) díky lepším obchodním podmínkám.
Okolnosti, ve kterých lze zmenšit odstup mezi tržním potenciálem jakékoli technologie nebo postupu a ekonomickým nebo technickým potenciálem.
Viz Detekce a přisouzení.
Viz Vnější působení
Neexistuje mezinárodně uznaná definice původních národů. Běžná charakteristika často užívaná v mezinárodním právu a agenturami Organizace spojených národů k odlišení původních národů zahrnuje: pobyt uvnitř geograficky jasné tradiční lokality nebo spojení s ní, po předcích zděděná území a přírodní zdroje; udržování kulturní a sociální identity, společenské, ekonomické, kulturní a politické instituce oddělené od dominantních společností a kultur hlavního proudu; původ ve skupinách populace přítomných v dané oblasti zpravidla před vznikem moderních států nebo teritorií a vytyčením současných hranic; a sebeoznačení se za součást určité původní kulturní skupiny a touha uchovat tuto kulturní identitu.
Radiační působení je změna bilance zářivých toků, rozdílu dopadajícího a odcházejícího záření (vyjádřená ve wattech na metr čtvereční, W/m2) v tropopauze následkem změny vnějšího činitele působícího změnu klimatu, například změny koncentrace oxidu uhličitého nebo slunečního výkonu. Radiační působení se počítá s hodnotami všech parametrů troposféry zafixovanými na jejich klidových úrovních poté, co se nechají teploty ve stratosféře, pokud byly vychýleny, znovu nalézt radiačně-dynamickou rovnováhu. Radiační působení se nazve okamžité, pokud neuvažujeme žádné změny teplot ve stratosféře. Pro účely této zprávy je radiační působení dále definováno jako změna vztažená k roku 1750, a pokud není řečeno jinak, odkazuje na globální a průměrnou roční hodnotu. („Ovlivnění“ by mohlo být výstižnější než „působení“, nicméně české názvosloví se již ustálilo; poznámka překladatele.)
Úmluva byla přijata 9. května 1992 v New Yorku a podepsána na Summitu o Zemi (ES) v Riu de Janeiru v roce 1992 více než 150 státy a Evropským společenstvím (EC). Jejím základním cílem je „stabilizace koncentrací skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která by zamezila nebezpečnému antropogennímu zásahu do klimatického systému.“ Obsahuje závazky pro všechny smluvní strany. Podle Úmluvy budou smluvní strany zahrnuté v Dodatku I (všechny členské země OECD k roku 1990 a státy s transformující se ekonomikou) usilovat do roku 2000 o návrat k takové úrovni emisí skleníkových plynů nekontrolovaných Montrealským protokolem, která odpovídá roku 1990. Úmluva vstoupila v platnost v březnu 1994. Viz Kjótský protokol.
Vztažná hodnota pro měřitelné veličiny, od které může být počítán alternativní výsledek, např. bezzásahový scénář použitý jako základ pro analýzu scénářů se zásahy.
Region je území charakterizované určitými geografickými a klimatologickými rysy. Na klima regionu působí jak vlivy regionálního a místního měřítka jako topografie, způsoby využití půdy, jezera atd., tak vzdálené vlivy z jiných regionů.
Emise metanu, např. z ropných nebo plynových vrtů, uhelných ložisek, rašelinišť, plynovodních potrubí, skládek odpadů nebo anaerobních vyhnívacích nádrží, můžou být zachyceny a použity jako palivo nebo za nějakým jiným ekonomickým účelem (např. chemická surovina).
Soubor časově vázaných a měřitelných cílů pro potírání bídy, hladu, nemocí, negramotnosti, diskriminace žen a degradace životního prostředí, dohodnutých na Summitu tisíciletí OSN v roce 2000.
Přijatelný a často zjednodušený popis toho, jak se může vyvíjet budoucnost, založená na logickém a vnitřně konzistentním souboru předpokladů o řídících silách a klíčových vztazích. Scénáře mohou být odvozeny z projekcí, ale často jsou doplněny dodatečnými informacemi z dalších zdrojů a někdy kombinované s popisem průběhu. Viz též Scénáře SRES; Klimatický scénář; Scénáře emisí.
Použitelné vyjádření budoucího vývoje emisí částic, které mají schopnost být radiačně aktivní (např. skleníkové plyny, aerosoly), založené na logickém a vnitřně konzistentním souboru předpokladů o hnacích silách (jako jsou demografický a socioekonomický rozvoj, technologické změny) a jejich hlavních vzájemných vztazích. Scénáře koncentrací, odvozené ze scénářů emisí, jsou používány jako vstup do klimatických modelů k výpočtu projekcí klimatu. V IPCC (1992) byl představen soubor scénářů emisí, které byly použity jako základ projekcí klimatu v IPCC (1996). Tyto scénáře emisí jsou označovány jako scénáře IS92. Ve Zvláštní zprávě IPCC ke scénářům emisí (Nakićenović and Swart, 2000) byly publikovány nové scénáře emisí, takzvané scénáře SRES. Pro význam některých pojmů vztahujících se k těmto scénářům viz Scénáře SRES.
Scénáře SRES jsou scénáře emisí vyvinuté dvojicí Nakićenović et Swart (2000) a použité, mimo jiné, jako základ pro některé z projekcí klimatu užívaných ve Čtvrté hodnotící zprávě (AR4). Následující pojmy jsou důležité pro lepší pochopení struktury a využití sady scénářů SRES:
Rodina scénářů: Scénáře, které mají podobný průběh demografický, společenský, ekonomický a změny techniky. Sadu scénářů SRES tvoří čtyři rodiny scénářů: A1, A2, B1 a B2.
Ilustrační scénář: Scénář, který je ilustrační pro každou ze šesti skupin scénářů uvažovaných ve Shrnutí pro veřejné činitele (SPM) od Nakićenović et al. (2000). Jedná se o čtyři přepracované „scénáře zástupce“ pro skupiny scénářů A1B, A2, B1, B2 a dva doplňující scénáře skupin A1FI a A1T. Všechny skupiny scénářů jsou stejně věrohodné.
Scénář zástupce: Scénář, který byl původně zveřejněn v podobě konceptu na webové stránce SRES jako zástupce dané rodiny scénářů. Výběr zástupců byl založen na tom, které z původně stanovených hodnot nejlépe odrážely průběh a rysy typického modelu. Zástupci nejsou více pravděpodobní než jiné scénáře, ale jsou považovány týmem autorů SRES jako ilustrační ke konkrétnímu průběhu. V přepracované podobě jsou zahrnuty v práci Nakićenović and Swart (2000). Tyto scénáře podstoupily nejdůkladnější zkoumání celým týmem autorů a během otevřeného procesu SRES. Byly také vybrány scénáře pro ilustraci zbylých dvou skupin scénářů.
Popis průběhu: podrobný popis scénáře (nebo rodiny scénářů), zdůrazňující hlavní vlastnosti scénáře, vztahy mezi klíčovými řídícími silami a dynamiku jejich vývoje.
V souvislosti se zmírňováním změny klimatu se setrvačnost vztahuje k obtížnosti změn vyplývají z dosavadních podmínek ve společnosti, jako jsou fyzický kapitál vytvořený lidmi, přírodní kapitál a společenský nefyzický kapitál, zahrnující instituce, předpisy a normy. Existující struktury se ve společnostech ukotvují, a tím je změna ztížena. V souvislosti s klimatickým systémem se setrvačnost vztahuje k prodlevě ve změně klimatu poté, co bylo uplatněno vnější působení, a k pokračování změny klimatu ještě po tom, co bylo vnější působení ustáleno.
Viz Zamrzlá půda
Souhrn způsobilostí, zdrojů a institucí státu nebo regionu pro zavádění účinných adaptačních opatření.
Je to způsobilost státu snížit antropogenní emise skleníkových plynů nebo zvětšit přírodní propady; jde o dovednosti, způsobilosti, zdatnosti a odbornosti, kterých země dosáhla, a závisí na technologii, institucích, bohatství, spravedlivosti, infrastruktuře a vědomostech. Živnou půdou pro schopnost zmírňování je cesta udržitelného rozvoje, kterou daný stát zvolil.
Skleníkové plyny účinně pohlcují tepelné infračervené záření emitované povrchem Země, samotnou atmosférou vlivem těch samých plynů a oblačností. Záření atmosféry je emitováno všemi směry, tedy i dolů k povrchu Země. Skleníkové plyny tak zadržují teplo uvnitř systému povrch-troposféra. Toto se nazývá skleníkový jev. Tepelné infračervené záření v troposféře silně souvisí s teplotou atmosféry ve výšce, v níž je emitováno. V troposféře obecně teplota klesá s výškou. Úhrn infračerveného záření emitovaného do vesmíru býval takový, jako by pocházelo z výšky s průměrnou teplotou −19 °C, což bylo v rovnováze s přicházejícím slunečním zářením, zatímco povrch Země byl udržován na mnohem vyšší průměrné teplotě +14 °C. Nárůst koncentrací skleníkových plynů vede ke zvýšené neprůsvitnosti atmosféry v infračervené oblasti spektra, a tudíž k tomu, že do vesmíru odchází záření až z větší výšky s nižší teplotou. Tak vzniká radiační působení, které vede k posílení skleníkového efektu, takzvanému zesílenému skleníkovému jevu. (Mění se i záření z ovzduší na zem, které nyní pochází z nižších, a tedy teplejších vrstev ovzduší – pozn. překl.)
Skleníkové plyny jsou takové přírodní nebo antropogenní plynné složky atmosféry, které pohlcují a emitují záření určitých vlnových délek v oblasti spektra tepelného infračerveného záření emitovaného povrchem Země, samotnou atmosférou a oblačností. Tato vlastnost způsobuje skleníkový efekt. Prvořadými skleníkovými plyny v atmosféře Země jsou vodní pára (H2O), oxid uhličitý (CO2), oxid dusný (N2O), metan (CH4) a ozón (O3). Kromě toho je v atmosféře řada skleníkových plynů vytvořených výhradně člověkem, jako jsou halogenované uhlovodíky a další sloučeniny obsahující chlór a bróm, kterými se zabýval Montrealský protokol. Vedle CO2, N2O a CH4 se Kjótský protokol týká dalších skleníkových plynů – fluoridu sírového (SF6), hydrofluorouhlovodíků (HFCs) a zcela fluorovaných uhlovodíků (PFCs).
Slunce vykazuje období zvýšené aktivity projevující se v počtu slunečních skvrn, ale také v zářivém výkonu, magnetické aktivitě a emisemi vysokoenergetických částic. Tyto výkyvy se dějí na časových měřítkách od miliónů let po minuty.
Elektromagnetické záření emitované Sluncem. Označuje se také jako krátkovlnné záření. Sluneční záření má charakteristický rozsah vlnových délek (spektrum) určený teplotou Slunce; sluneční spektrum má maximum ve viditelné oblasti. Viz též Tepelné infračervené záření, Celková sluneční ozářenost.
Sezónní nahromadění pomalu tajícího sněhu.
Veškeré dopady sjednocené přes odvětví a/nebo regiony. Shrnutí dopadů vyžaduje znalost (nebo předpoklady o) relativní důležitosti jednotlivých dopadů v daných odvětvích a regionech. Posouzení souhrnných dopadů zahrnuje například celkový počet zasažených lidí nebo celkové ekonomické náklady.
Úroveň důvěry ve správnost závěru je v této zprávě vyjádřena použitím standardní terminologie definované následujícím způsobem:
Množství odebírané vody nenávratně ztracené během jejího použití (odpařováním a při výrobě zboží). Spotřeba vody je rovna rozdílu odběru vody a zpětného odtoku.
Udržování konstantních atmosférických koncentrací jednoho nebo více skleníkových plynů (např. oxidu uhličitého) nebo ekvivalentu CO2 skupiny skleníkových plynů. Analýzy nebo scénáře stabilizace se týkají stabilizace koncentrace skleníkových plynů v atmosféře.
Soubor směrnic nebo zákonů nařizující nebo definující provedení (např. kvalitu, rozměry, parametry, metody testování a pravidla používání). Standardy výrobku, technologie nebo funkčních vlastností stanovují minimální požadavky na dotčené výrobky nebo technologie. Normy vedou ke snížení emisí skleníkových plynů spojených s výrobou nebo používáním výrobků a/nebo využíváním technologií.
Skupina států obsažených v Dodatku I (po úpravě z roku 1998) k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (UNFCCC), zahrnující všechny země OECD k roku 1990 a země s transformující se ekonomikou. V článcích 4.2 (a) a 4.2 (b) Úmluvy se státy Dodatku I výslovně zavázaly k záměru do roku 2000 vrátit jednotlivě nebo společně své emise skleníkových plynů na úroveň roku 1990. Ostatní země jsou standardně označeny jako státy mimo Dodatek I. Seznam států Dodatku I viz http://unfccc.int; seznam zemí OECD viz http://www.oecd.org.
Skupina států obsažených v Dodatku II k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (UNFCCC), zahrnující všechny země OECD k roku 1990. Podle článku 4.2 (g) Úmluvy tyto státy poskytnou finanční prostředky na pomoc rozvojovým zemím dostát svým závazkům, jako je příprava národních zpráv. Očekává se dále, že státy Dodatku II podpoří postoupení environmentálně šetrných technologií rozvojovým zemím. Seznam států Dodatku II viz http://unfccc.int; seznam zemí OECD viz http://www.oecd.org.
Státy obsažené v Dodatku B Kjótského protokolu, které souhlasily s cílem snížení svých emisí skleníkových plynů, zahrnující všechny státy Dodatku I (po úpravě z roku 1998) s výjimkou Turecka a Běloruska. Seznam států Dodatku I viz http://unfccc.int.
Značně stabilně zvrstvená oblast atmosféry nad troposférou sahající od asi 10 km (v průměrném rozsahu od 9 km ve vysokých zeměpisných šířkách do 16 km v tropech) až do cca 50 km výšky.
Například změna v relativním podílu na hrubém domácím produktu (GDP) vytvořeném průmyslovým či zemědělským odvětvím nebo odvětvím služeb v daném hospodářství; nebo obecněji, systémové transformace, při nichž některé složky jsou nebo by mohly být nahrazeny jinými.
Střední výška hladiny moře je běžně definována jako průměrná relativní výška hladiny moře za určité období, měsíc nebo rok, dostatečně dlouhé na zprůměrování přechodných jevů, jako vln a slapů. Relativní výška hladiny moře je výška hladina moře stanovená mareografem vzhledem k zemi, nad kterou se rozkládá. Viz Změna výšky / vzestup hladiny moře.
Oblast pevniny s nízkými srážkami, kde nízkými se obecně rozumí méně než 250 mm srážek ročně.
V běžném vyjádření je sucho „dlouhotrvající absence nebo výrazný nedostatek srážek“, „deficit srážek vedoucí k nedostatku vody pro některé činnosti nebo skupiny lidí“ nebo „období neobvykle suchého počasí s nedostatkem srážek trvající dost dlouho na to, aby způsobilo vážnou hydrologickou nerovnováhu“ (Heim, 2002). Sucho bylo definováno mnoha způsoby. Zemědělské sucho se vztahuje k vlhkostnímu deficitu ve svrchním přibližně 1 metru půdy (kořenové oblasti), který ovlivní úrodu, meteorologické sucho je především dlouhodobý deficit srážek a hydrologické sucho se vyznačuje podnormálními průtoky a nízkou hladinou jezer a spodní vody. Velesucho je prodlužované a pronikavé sucho, trvající mnohem déle než běžné, obvykle desetiletí i více.
Očekává se, že změna klimatu, zvláště pak mírná změna klimatu, bude mít pozitivní a negativní vlivy na tržně fungující odvětví, avšak se značnými rozdíly napříč různými odvětvími a regiony závisejícími jak na rychlosti, tak na velikosti změny klimatu. Součet záporných i kladných tržních přínosů a nákladů přes všechna odvětví a všechny regiony za dané období se nazývá suma tržních přínosů. Suma tržních přínosů nezahrnuje netržní dopady.
Většinou považovaná za technologické zdokonalení, kdy lze z daného množství zdrojů získat více zboží a služeb nebo lepší kvalitu (výrobní faktory). Ekonomické modely rozlišují technologickou změnu vnějšího (autonomní) a vnitřního původu a vynucenou. Autonomní (vnější) technologická změna je vnucená z vnějšku modelu, obvykle v podobě časového trendu ovlivňujícího poptávku po energii nebo růst světové produkce. Vnitřní technologická změna je výsledkem ekonomických činností uvnitř modelu, tj. výběr technologií je zahrnut v modelu a ovlivňuje poptávku po energii a /nebo ekonomický růst. Vynucená technologická změna znamená vnitřní technologickou změnu, avšak přidává další změny vyvolané politikami a opatřeními, jako jsou uhlíkové daně motivující vědeckovýzkumné úsilí.
Praktická aplikace znalostí ke splnění jednotlivých úkolů, která využívá jak technické prostředky (zařízení, vybavení), tak (sociální) vědomosti („software“, znalosti pro výrobu a používání prostředků).
Ve spojitosti s vzestupem hladiny moře označuje nárůst objemu (a pokles hustoty), který je důsledkem oteplování vody. Oteplování oceánu vede ke zvětšení jeho objemu, a tudíž k vzestupu hladiny moří. Viz Změna výšky hladiny moře.
Záření emitované povrchem Země, atmosférou a oblačností. Je též známo jako zemské nebo dlouhovlnné záření a mělo by se rozlišovat od toho infračerveného záření, které je součástí slunečního spektra. Infračervené záření obecně má vlnové délky větší, než jsou vlnové délky červené barvy ve viditelné části spektra. Spektrum tepelného infračerveného záření je v praxi odlišné od spektra krátkovlnného neboli slunečního záření v důsledku rozdílu v teplotách mezi Sluncem a systémem Země-atmosféra. (Absolutní teplota Slunce je dvacetkrát vyšší než teploty na Zemi a proto jsou vlnové délky slunečního záření dvacetkrát kratší; v oboru vlnových délek nad pět mikrometrů je podíl slunečního záření oproti zemskému zanedbatelný – pozn. překl.)
Teplota se měří podél vrtů sahajících desítky až stovky metrů pod povrch Země. Průběh teplot v závislosti na hloubce se běžně užívá k odvození časových změn povrchové teploty země v měřítku staletí.
Teplota země těsně pod povrchem (často ve svrchních 10 cm).
Zonálně zprůměrovaná meridionální (sever-jih) třírozměrná cirkulace velkého měřítka v oceánech. V Atlantickém oceánu tato cirkulace unáší relativně teplé svrchní vody na sever a relativně chladné hlubinné vody na jih. Golfský proud tvoří část této cirkulace v Atlantiku.
Státy procházející změnou ze sytému plánovaného hospodářství k tržní ekonomice.
Hranice mezi troposférou a stratosférou.
Nejspodnější část atmosféry od povrchu do přibližně 10 km výšky ve středních šířkách (v průměrném rozsahu od 9 km ve vysokých zeměpisných šířkách do 16 km v tropech), kde se tvoří oblačnost a počasí. V troposféře teplota obecně klesá s výškou.
Koncept trvale udržitelného rozvoje byl zaveden ve World Conservation Strategy (IUCN 1980) a má kořeny v pojetí trvale udržitelné společnosti a v hospodaření s obnovitelnými zdroji. Byl přijat Světovou komisí pro životní prostředí a rozvoj (WCED) v roce 1987 a konferencí v Riu de Janeiru roku 1992 jako proces proměny, v němž využívání zdrojů, vedení investic, orientace rozvoje technologií a institucionální změny jsou všechny v souladu a zvětšují jak současný, tak budoucí potenciál k uspokojení lidských potřeb a snažení. SD propojuje politický, společenský, ekonomický a environmentální rozměr.
Dopady, které mohou být finančně vyčísleny a přímo ovlivňují hrubý domácí produkt (GDP) – např. změny v ceně zemědělských vstupů a/nebo zboží. Viz též Netržní dopady.
Viz Potenciál zmírňování.
Je to poměr, ve kterém se směňují cizí měny. Většina ekonomik tyto sazby denně zveřejňuje a sazby se pro všechny realizované směny deviz jen málo liší. V některých rozvojových ekonomikách se mohou oficiální kursy a kursy na černém trhu lišit značně a je těžké MER stanovit.
Když se výzkumníci a firmy seznamují s novými technologickými postupy nebo získávají zkušenosti díky rozšířené výrobě, mohou přijít na způsoby, jak postupy vylepšit a snížit náklady. Poučit se praxí je typem technologické změny založené na zkušenostech.
Množství emisí oxidu uhličitého na jednotku hrubého domácího produktu.
Termín užívaný k popisu toku uhlíku (v různých formách, např. jako oxid uhličitý) v atmosféře, oceánu, pevninské biosféře a litosféře.
Viz Jímání
Přeměna krajiny z přirozeného stavu nebo přirozeně obhospodařovaného stavu (např. zemědělstvím) na město; proces vyvolaný migrací z venkova do měst, kdy rostoucí podíl populace státu nebo regionu začíná žít v sídlech definovaných jako městská střediska.
Míra výskytu úmrtí v rámci populace; výpočet úmrtnosti přihlíží k množstvím úmrtí v závislosti na věku, a může tedy poskytnout údaje o očekávané době života a rozsahu předčasných úmrtí.
Je to ukazatel na pětistupňové škále (úroveň vysoká, střední, středně nízká, nízká a velmi nízká) navržený k označení stupně vědeckého porozumění činitelům radiačního působení, které ovlivňují změnu klimatu. Tento ukazatel představuje subjektivní posouzení jistoty ohledně fyzikálních / chemických mechanismů určujících radiační působení a shody týkající se kvantitativního odhadu a jeho nejistoty pro každý činitel.
Náklady škod, kterým se zabránilo, nebo přínosy plynoucí ze schválení a uskutečnění adaptačních opatření.
Budoucí změna klimatu vyvolaná emisemi skleníkových plynů do atmosféry ovlivní globální uhlíkový cyklus. Změny v globálním uhlíkovém cyklu postupně ovlivní podíl antropogenních skleníkových plynů, které zůstanou v atmosféře, a tedy atmosférickou koncentraci skleníkových plynů, vedoucí k další změně klimatu. Tato zpětná vazba se nazývá vazba klima – uhlíkový cyklus. První generace modelů počítajících s touto vazbou (propojených modelů klima – uh. cyklus) naznačuje, že s globálním oteplováním se bude zvyšovat podíl antropogenního CO2, který zůstane v atmosféře.
Užitky z politik, které jsou uskutečňovány k dosažení několika cílů současně. Politiky navržené pro zmírňování množství skleníkových plynů mají většinou další, často nejméně stejně důležitá odůvodnění (např. vztažená k cílům rozvoje, udržitelnosti a spravedlivosti).
Vnější působení označuje hybnou sílu, která není součástí klimatického systému, ale způsobuje v něm změnu. Jde zejména o vulkanické erupce, změny Slunce a antropogenní změny ve složení atmosféry a ve využití půdy.
Reprodukční exploze řas či sinic v jezeru, řece nebo oceánu.
Stát zažívá vodní stres, pokud se dostupná zásoba sladké vody projevuje vzhledem k jejímu odběru jako významné omezení rozvoje. V globálním hodnocení se povodí s vodním stresem často definují tím, že mají méně než 1000 m3/rok dostupné vody na obyvatele (založeno na dlouhodobém průměrném odtoku). Také odběry přesahující 20 % obnovitelné vodní zásoby se používají jako indikátory vodního stresu. Plodina je vystavena vodnímu stresu, pokud množství dostupné půdní vody, a tím skutečné evapotranspirace, je menší než nároky potenciální evapotranspirace.
Úplný zánik celého biologického druhu.
Využíváním půdy se označuje celek opatření, činností a vkladů uskutečňovaných pro určitý typ půdního pokryvu (soubor lidských činností). Termín využití půdy je používán také ve smyslu společenských a ekonomických cílů, pro něž je půda obhospodařována (např. pastva, těžba dřeva či ochrana přírody). Změna využití půdy (či krajiny) znamená změnu ve využití nebo obhospodařování půdy lidmi, která může vést ke změně půdního pokryvu. Změna pokryvu a využití půdy (krajiny) může mít vliv na povrchové albedo, evapotranspiraci, zdroje a propady skleníkových plynů nebo na jiné vlastnosti klimatického systému, a může tedy radiačně působit a/nebo jinak místně nebo globálně ovlivňovat klima. Viz též Zprávu IPCC o využití půdy, změnách využití půdy a lesnictví (IPCC, 2000).
Viz technologická změna.
Dočasný nárůst výšky hladiny moře následkem extrémních meteorologických podmínek (nízkého atmosférického tlaku a/nebo silného větru) v konkrétní lokalitě. Definuje se jako přebytek oproti úrovni, kterou lze v daném čase a místě očekávat od samotného slapového kolísání.
Přirozená proměnlivost klimatického systému se zvláště v měřítku ročních období a delším děje převážně v preferovaných prostorových a časových vzorech. Je to vlivem dynamických vlastností atmosférické cirkulace a interakcí s povrchem pevnin a oceánů. Takovéto vzorce se často nazývají režimy, módy nebo dálková propojení. Příkladem jsou Severoatlantická oscilace (NAO), Pacificko- Severoamerický mód (PNA), El Niňo – Jižní oscilace (ENSO), cirkumpolární módy proměnlivosti severní (NAM; dříve nazývaný Arktická oscilace, AO) a jižní polokoule (SAM; dříve nazývaný Antarktická oscilace, AAO). Mnohé z výrazných módů proměnlivosti klimatu jsou diskutovány v sekci 3.6 Zprávy Pracovní skupiny I (WGI).
Proces zahrnující oddělení oxidu uhličitého z průmyslových a energetických zdrojů, přepravu do místa skladování a dlouhodobou izolaci od atmosféry.
Výsadba nových lesů v územích, na kterých v minulosti lesy nerostly (minimálně 50 let). Diskuse termínu les a souvisejících pojmů jako zalesňování, znovuzalesňování a odlesňování je uvedena ve Zprávě IPCC o využití půdy, změnách využití půdy a lesnictví (IPCC, 2000). Rovněž ve Zprávě o definicích a metodologických možnostech inventarizace emisí z degradace lesa a ničení dalších typů vegetace vyvolaných přímo člověkem (IPCC, 2003).
Porézní půda nebo hornina s částečně nebo úplně zamrzlou vodou (Van Everdingen, 1998). Zamrzlá půda zahrnuje permafrost. Půda, která každoročně zamrzá a rozmrzá se nazývá sezónně zamrzlá půda.
Hromadění soli v půdě.
Obecně jde o nahrazení paliva B palivem A. V diskusi o změně klimatu se rozumí, že palivo A má menší obsah uhlíku než palivo B, např. nahrazení uhlí zemním plynem.
Jsou mezi šesti skleníkovými plyny, které se mají omezovat podle Kjótského protokolu. Jsou to vedlejší produkty tavení hliníku a obohacování uranu. Také nahrazují chlorofluorouhlovodíky při průmyslové výrobě polovodičů.
Zdokonalení znamená zavedení nových nebo upravených součástek nebo vybavení, nebo provedení konstrukčních úprav existující infrastruktury, které buď nebyly v době výstavby k dispozici nebo nebyly považovány za nutné. Účelem zdokonalení v souvislosti se změnou klimatu je obecně zajistit, aby stávající infrastruktura vyhověla novým konstrukčním předpisům, které mohou být požadovány za změněných klimatických podmínek.
Pojem zdroj se vztahuje k jakémukoli procesu, činnosti nebo mechanismu, který uvolňuje skleníkový plyn, aerosol nebo prekurzor skleníkového plynu nebo aerosolu do atmosféry. Zdroj může také odkazovat např. na zdroj energie.
Změna klimatu označuje změnu stavu klimatu, kterou lze rozpoznat (např. využitím statistických testů) ve změnách průměru a/nebo proměnlivosti jeho vlastností a která přetrvává po dosti dlouhé období, typicky desítek let nebo déle. Změna klimatu může být následkem přirozených vnitřních procesů nebo vnějších sil nebo důsledkem trvalých antropogenních změn ve složení atmosféry nebo ve využití půdy. Všimněte si, že Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC) v článku 1 definuje změnu klimatu takto: „změna klimatu, která je přisuzována přímo nebo nepřímo lidské aktivitě, jež mění složení globální atmosféry, a která je navíc k přirozené klimatické proměnlivosti pozorována po úměrné časové období“. UNFCCC tedy rozlišuje mezi změnou klimatu, již lze připsat lidským aktivitám měnícím složení atmosféry, a proměnlivostí klimatu odpovídající přirozeným příčinám. Viz též Proměnlivost klimatu; Detekce a přisouzení.
Výška hladiny moře se může měnit, jak globálně tak místně, vlivem (i) změn tvaru oceánských pánví, (ii) změn celkové hmotnosti vody a (iii) změn v hustotě vody. Mezi činitele vedoucí k vzestupu hladiny moře při globálním oteplování patří jak nárůst celkového množství vody táním sněhu a ledu na pevnině, tak změny v hustotě vody vlivem vzrůstu teplot vody v oceánu a změnám její slanosti. Relativní vzestup hladiny moře nastává tam, kde roste místní výška hladiny oceánu vzhledem k pevnině, což může být způsobeno vzestupem hladiny oceánu a/nebo poklesem výšky pevniny. Viz též Střední výška hladiny moře, Tepelná roztažnost.
Technologická změna a náhrada, která snižuje vstupy zdrojů a emise na jednotku výstupu. Ačkoli by ke snížení emisí vedlo vícero sociálních, ekonomických a technologických politik, pokud se týče změny klimatu, zmírňováním se rozumí zavádění takových politik, jejichž cílem je snížení emisí a zvětšení propadů skleníkových plynů.
Výsadba lesa na území, které bylo v minulosti zalesněné, ale bylo mezitím přeměněno k jinému využití. Diskuse termínu les a souvisejících pojmů jako zalesňování, znovuzalesňování a odlesňování je uvedena ve Zprávě IPCC o využití půdy, změnách využití půdy a lesnictví (IPCC, 2000). Rovněž ve Zprávě o definicích a metodologických možnostech inventarizace emisí z degradace lesa a ničení dalších typů vegetace vyvolaných přímo člověkem (IPCC, 2003).
Viz Plankton
Klimatická zpětná vazba zahrnující změny albeda Země. Obvykle se vztahuje ke změnám v kryosféře, která má albedo mnohem větší (~0,8) než průměrné planetární albedo (0,3). V oteplujícím se klimatu se očekává, že kryosféra bude ustupovat, celkové albedo Země se bude zmenšovat a více sluneční energie bude absorbováno, což povede k dalšímu oteplování Země.
Klimatická zpětná vazba zahrnující změny jakýchkoli vlastností mraků jako odezvy na jiné atmosférické změny. Pochopení zpětných vazeb oblačnosti a určení jejich velikostí a znaménka vyžaduje porozumět tomu, jak změna klimatu může ovlivnit spektrum typů mraků, pokrytí oblačností, její výšku a radiační vlastnosti mraků, a také odhadnout dopad těchto změn na radiační bilanci Země. Zpětné vazby oblačnosti zůstávají v současnosti největším zdrojem nejistoty v odhadech citlivosti klimatu. Viz též Radiační působení.
Zranitelnost je mírou toho, nakolik systém podléhá nepříznivým vlivům změny klimatu včetně klimatické proměnlivosti a extrémů a je neschopný si s nimi poradit. Zranitelnost je funkcí povahy, velikosti a rychlosti změny klimatu, kolísání, kterému je systém vystaven, jeho citlivosti a schopnosti adaptace.
Posílení růstu rostlin jako důsledek zvýšené koncentrace oxidu uhličitého (CO2) v atmosféře. V závislosti na svém mechanismu fotosyntézy jsou určité druhy rostlin na změny v atmosférické koncentraci CO2 citlivější.
Úplný seznam států náležících do Dodatku I UNFCCC, mimo Dodatek I UNFCCC a do OECD viz http://www.unfccc.int a http://www.oecd.org. Kdekoli to v této Zprávě bylo relevantní, státy byly seskupeny do regionů podle klasifikace UNFCCC a jejího Kjótského protokolu. Státy, které vstoupily do Evropské unie po roce 1997, jsou proto ještě zařazeny do Dodatku I EIT. Státy v každém z regionálních seskupení použitých v této Zprávě zahrnují: *
Dodatek I EIT: Bělorusko, Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Chorvatsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Ruská federace, Slovensko, Slovinsko, Ukrajina
Evropa Dodatek II & M&T: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Spojené království, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko; Monako a Turecko
JANZ: Austrálie, Japonsko, Nový Zéland
Blízký Východ: Bahrajn, Islámská republika Írán, Izrael, Jemen, Jordánsko, Katar, Kuvajt, Libanon, Omán, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Sýrie
Latinská Amerika & Karibik: Antigua & Barbuda, Argentina, Bahamy, Barbados, Belize, Bolívie, Brazílie, Costa Rica, Dominika, Dominikánská republika, Ekvádor, Chile, Grenada, Guatemala, Guyana, Haiti, Honduras, Jamaika, Kolumbie, Kuba, Mexiko, Nikaragua, Panama, Paraguay, Peru, Salvador, Surinam, Svatá Lucie, Svatý Kryštof-Nevis-Anguilla, Svatý Vincent-Grenadiny, Trinidad a Tobago, Uruguay, Venezuela
Východní Asie mimo Dodatek I: Čína, Kambodža, Korea (KLDR), Laos, Mongolsko, Republika Korea, Vietnam
Jižní Asie: Afghánistán, Bangladéš, Bhútán, Cookovy ostrovy, Fidži, Filipíny, Indie, Indonésie, Kiribati, Komory, Malajsie, Maledivy, Marshallovy ostrovy, Mikronésie (Federace států), Myanmar, Nauru, Niue, Nepál, Pákistán, Palau, Papua Nová Guinea, Samoa, Singapur, Srí Lanka, Šalamounovy ostrovy, Thajsko, Tonga, Tuvalu, Vanuatu, Východní Timor
Severní Amerika: Kanada, Spojené státy americké
Ostatní mimo Dodatek I: Albánie, Arménie, Ázerbájdžán, Bosna a Hercegovina, Gruzie, Kazachstán, Kypr, Kyrgyzstán, Malta, Moldávie, Republika Makedonie, San Marino, Srbsko, Tádžikistán, Turkmenistán, Uzbekistán
Afrika: Alžírsko, Angola, Benin, Botswana, Burkina Faso, Burundi, Čad, Demokratická republika Kongo, Džibuti, Egypt, Eritrea, Etiopie, Gabon, Gambie, Ghana, Guinea, Guinea-Bissau, Jihoafrická republika, Kamerun, Kapverdy, Keňa, Kongo, Lesotho, Libérie, Libye, Madagaskar, Malawi, Mali, Maroko, Mauricius, Mauritánie, Mozambik, Namibie, Niger, Nigérie, Pobřeží slonoviny, Rovníková Guinea, Rwanda, Senegal, Seychely, Sierra Leone, Sjednocená republika Tanzanie, Středoafrická republika, Súdán, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Svazijsko, Togo, Tunisko, Uganda, Zambie, Zimbabwe
* Úplný soubor dat pro všechny státy k roku 2004 pro všechny regiony nebyl k dispozici.