Glosář ze Čtvrté hodnotící zprávy, dílu Souhrnná zpráva

(t.j., vnitřek části A.2. Glossary, jak je obsažená na stranách 2 až 16 Appendixu). Dále také část 3.3 téhož doku­mentu, Seskupení zemí. Abecední řazení je dle češtiny.

Pracovní překlad vytvořil Jiří Došek, hypertextově zformátoval a text dále upravil Jan Hollan (s využitím doporučení Pavla Šťastného).


Kurzíva má následující význam:
Glosářový odkaz (křížový odkaz na položku v tomto glosáři)
Druhotný glosářový odkaz (tj. pojmy, který jsou obsaženy buď ve glosářích příspěvků Pracovních skupin IPCC k AR4, nebo definovány v textu tohoto glosáře).


a b c d e f g h i j k l m n o p r s t u v w z


A.


Adaptace

Iniciativy a opatření ke snížení zranitelnosti přírodních a lidských systémů vůči současným nebo očekávaným projevům změny klimatu. Existují různé typy adaptace, např. předběžné a následné, soukromé a veřejné, nebo samosprávné a plánované. Příklady jsou zvyšování říčních a pobřežních hrází, nahrazení rostlin citlivých na teplotní změny odolnějšími atd.

Aerosoly

Soubor pevných nebo kapalných částic v ovzduší, ob­vykle velikosti mezi 0,01 μ a 10 μm (mikrometry, mi­liontiny metru), které setrvávají v atmosféře nejméně několik hodin. Aerosoly můžou být jak přirozeného, tak antropogenního původu. Aerosoly mohou ovliv­ňovat klima několika způsoby: přímo rozptylem nebo pohlcováním záření a nepřímo jako kondenzační jádra oblačnosti nebo změnou optických vlastností a doby trvání oblačnosti.

Aktér (stakeholder)

Osoba nebo organizace, která má legitimní zájem na projektu či předmětu, nebo by byl ovlivněn konkrétní akcí nebo politikou.

Aktivity zaváděné společně (AIJ)

Pilotní fáze na poli Společné implementace, defi­novaná v článku 4.2 (a) Rámcové úmluvy OSN o změ­klima­tu (UNFCCC), která počítá s navržený­mi aktivitami mezi rozvinutými zeměmi (a jejich společnostmi) a mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi (a jejich společnostmi). Účelem AIJ je umož­nit smluvním stranám UNFCCC získat zkušenosti se společně zavá­děnými projekty. Za projekty pilotní fáze AIJ se neu­dělují kredity. Dosud nebylo rozhodnu­to o bu­doucnosti projektů AIJ a o tom, v jakém vztahu ke Kjótským mechanismům by měly být. Jako jedno­duchá forma obchodu s povolen­kami, představují AIJ a další návrhy založené na trhu potenciální mechanis­mus k povzbuze­ní dodatečného toku prostředků ke snížení emisí. Viz též Mechanismus čistého rozvoje a Obchod s emisemi.

Albedo

Podíl slunečního záření odraženého povrchem nebo předmětem, často vyjadřovaný v procentech. Povrchy pokryté sněhem mají vysoké albedo, albedo povrchu půd sahá od vysokého k nízkému a povrchy pokryté vegetací a oceány mají nízké albedo. Planetární albedo Země se mění hlavně vlivem změn oblačnosti, sněhu, ledu, plochy listů a pokrývky země.

Alpínská zóna

Biogeografická zóna tvořená svahy nad hranicí lesa, charakterizovaná výskytem bylin s přízemní růžicí listů a nízkými křovinatými pomalu rostoucími dřevinami.

Antropogenní

Plynoucí z existence lidstva nebo jím produkovaný.

Antropogenní emise

Emise skleníkových plynů, jejich prekurzorů a aero­solů spojené s lidskou činností, zahrnující spalování fosilních paliv, odlesňování, změny využití půdy, chov hos­podářského zvířectva, hnojení atd.

Atmosféra

Plynný obal obklopující Zemi. Suchá atmosféra je složena téměř úplně z dusíku (objemový směšovací po­měr 78,1 %) a kyslíku (objemový směšovací poměr 20,9 %), společně s množstvím stopových plynů, jako je argon (objemový směšovací poměr 0,93 %) a héli­um, a radiačně aktivních skleníkových plynů, jako oxid uhličitý (objemový směšovací poměr býval 0,03 %, nyní je 0,04 %) a ozón. Kromě toho atmosféra obsahuje skleníkový plyn vodní páru, jejíž množství je značně proměnné, běžně okolo 1 % objemového směšovacího poměru. Atmosféra obsahuje také oblačnost a aerosoly.

B.


Bariéra

Jakákoli překážka dosažení cíle, schopnosti adaptace nebo zmírňování, kterou lze překonat nebo zmírnit po­litikou, plánem nebo opatřením. Odstranění bariéry za­hrnuje nápravu tržních selhání přímo nebo snížením nákladů transakcí ve veřejném a soukromém sektoru, např. zlepšením funkce institucí, snížením rizika a ne­jistoty, usnadněním tržních transakcí a pro­sazením regulační politiky.

Bilance hmoty (ledovců, ledových čepic nebo le­dových štítů)

Rozdíl mezi přírůstkem hmoty ledu (akumulací) a její ztrátou (ablací a tzv. telením čili od­lamová­ním ledových hor z nich do moře). Pojmy týkající se bilance hmoty jsou ná­sledující:

Měrná bilance hmoty: Čistá ztráta nebo zisk hmoty za hydrologický cyklus v bodě na povrchu ledovce.

Celková bilance hmoty (ledovce): Měrná bilance hmoty prostorově sečtená přes celou plochu ledovce; celková hmota, kterou ledovec získá nebo ztratí za rok nebo více let.

Střední měrná bilance hmoty: Celková bilance hmoty jednotkové plochy ledovce. Pokud jde o povrchovou (měrnou povrchovou bilanci hmoty atd.), tak pří­spěvky toku ledu neuvažujeme; jinak bilance hmoty zahrnuje příspěvky toku ledu a telení ledových hor. Měrná povrchová bilance hmoty je kladná v oblasti akumulace a záporná v oblasti ablace.

Biodiverzita

Celková rozmanitost všech organismů a ekosystémů v různých prostorových měřítkách (od genů po celé bio­my).

Biom

Větší a výrazná regionální součást biosféry, obvykle sestávající z několika ekosystémů (např. lesů, řek, rybníků, bažin v regionu s podobným klimatem). Bio­my jsou charakterizovány typickými společenstvy rostlin a živočichů.

Biom mořského ledu

Biom tvořený všemi mořskými organismy žijícími na plovoucím mořském ledu (zmrzlé mořské vodě) polárních oceánů nebo uvnitř mořského ledu.

Biomasa

Celková hmota živých organismů v dané oblasti nebo objemu; nedávno odumřelá rostlinná hmota bývá často zahrnuta jako mrtvá biomasa. Množství biomasy se vy­jadřuje jako suchá hmotnost nebo jako energie, obsah uhlíku nebo dusíku.

Biopalivo

Palivo vyráběné z organické hmoty nebo spalitelné oleje produkované rostlinami. Mezi příklady biopa­liv patří alkohol, sulfátový výluh z procesů výroby papíru, dřevo a sojový olej.

Biosféra (pevninská a mořská)

Část zemského systému zahrnující všechny ekosystémy a žijící organismy v atmosféře, na zemi (pevninská biosfé­ra) nebo v oceánech (mořská biosféra), obsahující i sekundární organickou hmotu, jako opad, půdní or­ganickou hmotu a oceánský detritus (odumřelou or­ganickou hmotu).

Blednutí korálů

Když korál přijde o své symbiotické, energii dodávající or­ganismy, ztrácí barvu, což se nazývá blednutí korálů.

Boreální les

Les borovic, smrků, jedlí a modřínů táhnoucí se od východního pobřeží Kanady západně na Aljašku a pokračující ze Sibiře na západ přes celou rozlohu Ruska až do Evropy.

C.


Celková sluneční ozářenost (TSI), „sluneční kon­stanta“

Množství slunečního záření dopadající nad atmosfé­rou na plochu kolmou ke slunečním paprskům ve střední vzdálenosti Země od Slunce. Spolehlivá měření slunečního záření mohou být prováděna pouze ve vesmíru a přesné záznamy sahají jen do roku 1978. Všeobecně přijímaná hodnota je 1368 wattů na metr čtvereční (Wm−2) s přesností asi 0,2 %. Kolísání ve­likosti několika desetin procenta jsou běžná a obvykle spojená s přechodem slunečních skvrn přes sluneční disk. Kolísání „sluneční konstanty“ během slunečního cyklu je řádu 0,1 %. Zdroj: AMS, 2000.

Cesta vývoje, rozvoje

Vývoj založený na sadě technologických, ekono­mických, sociálních, institucionálních, kulturních, a biofyzikálních vlastností, které určují vzájemné vztahy mezi přírodními a lidskými systémy, zahrnují­cí způsoby výroby a spotřeby ve všech státech. Al­ternativní cesty vývoje označují různé možné trajek­torie vývoje, přičemž pokračování současných tren­dů je pouze jednou z mnoha cest.

Citlivost

Citlivost je míra, nakolik je nějaký systém ovlivněn, ať příznivě, nebo nepříznivě, proměnlivostí klimatu nebo změnou klimatu. Tento vliv může být přímý (např. změna ve výnosech úrody jako odezva na změnu prů­měru teplot, jejich rozsahu nebo proměnlivosti) nebo nepřímý (např. škody v důsledku nárůstu četnosti po­břežních záplav způsobeného vzestupem hladiny moře). Toto pojetí citlivosti by se nemělo plést s citlivostí kli­matu, která je zvlášť definována níže.

Citlivost klimatu

Ve zprávách IPCC rovnovážná citlivost klima­tu označuje rovnovážnou změnu roční průměrné globální povr­chové teploty v důsledku zdvojnásobení ekvivalentní koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Vzhledem k výpočetním omezením je rovnovážná citlivost klimatu v klimatickém modelu obvykle odhadnuta z běhu mode­lu všeobecné cirkulace atmosféry spřaženého s mode­lem směšovací vrstvy oceánu, neboť rovnovážná cit­livost klimatu je určena především atmosférickými pro­cesy. Výkonné modely lze dopočítat až do dosažení rovnováhy s dynamickým oceánem.

Přechodná odezva klimatu je změna globální povrchové teploty, průměrované přes dvacetileté období se středem v době zdvojnásobení atmosférického oxidu uhličitého, tj. v roce 70 při 1% ročním složeném nárůstu oxidu uhličitého v experimentu s globálním klimatickým modelem. Je to míra síly a rychlosti odezvy povrchové teploty na působení skleníkových plynů.

CO2

Viz Oxid uhličitý.

CO2-zúrodňování

Viz Zúrodňování oxidem uhličitým.

D.


Daň

Uhlíková daň je vybírána z obsahu uhlíku ve fosilních palivech. Protože prakticky veškerý uhlík z fosilních pa­liv je nakonec vypuštěn jako oxid uhličitý, uhlíková daň je rovnocenná emisní dani z jednotky emisí ekvivalentu CO2. Energetická daň – poplatek z obsahu energie paliv – snižuje poptávku po energii, a tím snižuje emise oxidu uhličitého z používání fosilních paliv. Ekologická daň je navržena tak, aby ovlivnila lidské chování (výslovně, ekonomické chování) směrem ke způsobu příznivému pro životní prostředí. Mezinárodní uhlíková / emisní / energetická daň je daň uvalená na vyjmenované zdroje ve smluvních státech mezinárodní dohody. Harmo­nizovaná daň zavazuje účastnické státy k uvalení daně na stejné zdroje ve společné sazbě. Daňová úleva je snížení daně za účelem podněcování poptávky po nebo investování do určitého výrobku, jako např. technologie snižující emise skleníkových plynů. Uhlíkový poplatek je to samé co uhlíková daň.

Detekce a přisouzení

Klima kolísá neustále na všech časových měřítkách. De­tekce změny klimatu je postup prokázání, že klima se změnilo v jistém definovaném statistickém smyslu, aniž by poskytl zdůvodnění této změny. Přisouzení pří­čin dané změny klimatu je postup stanovení nejpravdě­podobnějších důvodů detekované změny s určitým defi­novaným stupněm spolehlivosti.

Diskontní sazba

Viz Diskontování

Diskontování

Matematická operace činící peněžní (nebo jiné) částky, získané nebo vydané v různých časech (letech), navzájem srovnatelné. Používá se v ní pevná nebo eventuálně časově proměnná meziroční diskontní sazba (>0), která snižuje budoucí hodnotu oproti sou­časné. Při popisném přístupu k diskontování se užívá diskontní sazba, jíž lidé (vkladatelé a investoři) skutečně používají při svých každodenních rozhodnutích (soukro­má diskontní sazba). Při předpisovém přístupu (etickém nebo normativním) k diskontování je diskontní sazba ze společenského hlediska pevná, např. založená na etickém posudku zájmů budoucích generací (sociální diskontní sazba).

Dobrovolná akce

Neformální programy, vlastní závazky a prohlášení, kdy účastníci (jednotlivé společnosti nebo skupiny společností) pouštějící se do akce si sami stanovují cíle a často provádějí vlastní dohled a vydávají zprávy.

Dobrovolná dohoda

Ujednání mezi vládním orgánem a jedním nebo více sou­kromými subjekty za účelem dosažení environ­mentálních cílů nebo zlepšení environmentálního chování za hranice plnění nařízených povinností. Ne všechny dobrovolné dohody jsou plně dobrovolné; někt­eré zahrnují odměny a/nebo pokuty spojené s připo­jením se k závazkům nebo jejich splněním.

Doby meziledové

Teplá období mezi zaledněními dob ledových. Před­cházející doba meziledová, datovaná přibližně do období před 129 až 116 tisíci let, se označuje jako Poslední doba meziledová. (AMS, 2000)

Dopady (klimatické změny)

Vlivy změny klimatu na přírodní a lidské systémy. V závislosti na zvážení adaptace rozlišujeme mezi možnými a reziduálními dopady: – Možné dopady: všechny dopady, které mohou nastat za dané projek­tované změny klimatu, nebereme-li v úvahu adap­taci. – Reziduální dopady: dopady změny kli­matu, které nastanou po adaptaci. Viz též Souhrnné dopa­dy, Tržní dopady a Netržní dopady.

Dráhy tlakových níží

Původně termín týkající se drah jednotlivých systémů počasí tlakových níží, nyní je často zobecňován jako poukazující na regiony, kde se vyskytují hlavní dráhy mimotropických poruch jako sledu systémů níz­kého (cyklóny) a vysokého (anticyklóny) tlaku.

Dynamický úbytek ledu

Úbytek ledu z ledového příkrovu nebo ledové čepice způsobený dynamikou příkrovu nebo ledové čepice (např. ve formě toku ledovce, ledových proudů či tzv. telením – od­lamováním ledových bloků aneb hor do moře) spíše než táním nebo odtokem.

E.


Ekonomický potenciál (zmírňování)

Viz Potenciál zmírňování.

Ekosystém

Systém živých organismů ovlivňujících se navzájem a se svým fyzickým prostředím. Hranice toho, co lze označit za ekosystém, nejsou vůbec ost­ré a záleží na předmětu zájmu nebo studia. Takže velikost ekosystému může sahat od velmi malých rozměrů až po celou Zemi.

Ekvivalent oxidu uhličitého

Emise a koncentrace ekvivalentu oxidu uhličitého

Skleníkové plyny se liší ve svém oteplujícím vlivu (ra­diačním působení) na globální klimatický systém podle svých rozdílných zářivých vlastností a době setrvání v ovzduší. Tyto oteplující vlivy lze vyjádřit společnou mírou založenou na radiačním působení CO2.

Ekvivalentní emise oxidu uhličitého

Viz Ekvivalent oxidu uhličitého.

Ekvivalentní koncentrace oxidu uhličitého

Viz Ekvivalent oxidu uhličitého.

El Niňo – Jižní oscilace (ENSO)

Termín El Niňo byl původně použit k popisu teplého mořského proudu, který periodicky teče podél pobřeží Ekvádoru a Peru a narušuje místní rybářství. Postupně byl určen pro popis rozsáhlého oteplení tropického Ti­chého oceánu východně od datové hranice. Tento jev v oceánu je doprovázen velkorozměrovou fluktuací pole přízemního tlaku v tropech a subtropech na­zývanou Jižní oscilace. Tento spřažený atmosféricko-oceánský jev zasahující časové období od dvou do asi sedmi let je všeobecně znám jako El Niňo - Jižní osci­lace, neboli ENSO. Je často měřen rozdílem odchylek přízemního tlaku mezi Darwinem a Tahiti a povr­chovou teplotou v centrální a východní části rovní­kového Tichého oceánu. Během události ENSO slábne převládající pasátové proudění, což omezuje vzestup vody z hloubek vzhůru a pozměňuje oceánské proudě­ní tak, že roste povrchová teplota, což dále oslabuje pasátové proudění. Tato událost má veliký vliv na pole větru, povrchové teploty oceánu a srážek v tropickém Tichém oceánu. Má vliv na klima v celém Pacifickém regionu a mnoha dalších částech světa skrze globální dálkové vazby. Studená fáze ENSO se nazývá La Niňa.

Emisní trajektorie

Projektovaný časový vývoj emisí skleníkového plynu nebo skupiny skleníkových plynů, aerosolů a pre­kurzorů skleníkových plynů.

Energetická bilance

Rozdíl mezi celkovou vstupující a odcházející energií v klimatickém systému. Pokud je tato bilance kladná, dochází k oteplování; je-li záporná, k ochlazování. Zprůměrovaná přes celou zeměkouli a přes dlouhá ča­sová období musí být nulová. Protože klimatický systém získává prakticky veškerou svoji energii ze Slunce, nulová bilance znamená, že množství dopadajícího slu­nečního záření musí být v průměru globálně rovno součtu odcházejícího odraženého slunečního záření a odcházejícího tepelného infračerveného záření emi­tovaného klimatickým systémem. Narušení této glo­bální radiační bilance, ať už antropogenní nebo přiroz­ené, se nazývá radiační působení.

Energetická intenzita

Energetická intenzita je poměr spotřeby energie k ekono­mickému nebo fyzickému výkonu. Na národní úrovni je energetická intenzita poměr celkové primární energie nebo spotřeby finální energie k hrubému domácímu produktu (GDP, HDP). Podle druhu činnosti lze ve jmenovateli použít také fyzikální veličiny, např. litr paliva / ujetý km.

Energetická účinnost

Poměr užitečného energetického výkonu systému, procesu přeměny nebo činnosti k jejich energetickému příkonu.

Energie

Dodané množství práce nebo tepla. Rozlišujeme různé druhy energie. Energie slouží lidským cílům, pokud proudí z jednoho místa na druhé nebo je přeměňována z jednoho druhu na jiný. Primární energie (označovaná také jako zdroje energie) je energie obsažená v pří­rodních zdrojích (např. uhlí, ropě, zemním plynu, uranu), která neprošla jakoukoli antropogenní přemě­nou. Tato primární energie musí být přeměněna a trans­portována, aby se stala využitelnou energií (např. svět­lem). Obnovitelná energie se získává z trvalého nebo opakovaného toku energie působícího v pří­rodním prostředí a zahrnuje bezuhlíkové technologie, jako jsou solární energie, síla vody, větru, přílivu a vln a geoter­mální teplo, a rovněž uhlíkově neutrální tech­nologie jako je užití biomasy. Vložená (či šedá) ener­gie je ener­gie použitá při výrobě materiálů (např. zpra­cování kovů nebo stavebních materiálů), zahrnující energii užitou zpracovatelským zařízením (nultý řád), energii využitou při výrobě materiálů použitých ve zpracova­telském zařízení (první řád) a tak dále.

Eroze

Proces rpzrušení a přenosu půdy a horniny zvě­tráváním, svahovými pohyby a činností vodních toků, ledovců, vln, větru a spodní vody.

Evapotranspirace

Složený proces odpařování vody z povrchu Země a vypařování z vegetace.

F.


F-plyny

Tento termín označuje skupiny plynů hydrofluorouh­lovodíky, zcela fluorované uhlovodíky a fluorid sírový, kterých se týká Kjótský protokol.

Fenologie

Věda o přirozených jevech v biologických systémech, které se periodicky opakují (např. vývojová stádia, migrace), a jejich vztahu ke klimatu a sezónním změ­nám.

Fluorid sírový (SF6)

Jeden ze šesti skleníkových plynů, který se má omezovat podle Kjótského protokolu. Je široce použí­ván v těžkém průmyslu jako izolace vysokona­pěťových zařízení a při výrobě polovodičů a systémů chladících kabely.

Fosilní paliva

Uhlíkatá paliva z fosilních usazenin uhlovodíků, za­hrnující uhlí, rašelinu, ropu a zemní plyn.

Fotosyntéza

Proces, při kterém zelené rostliny, řasy a některé bak­terie odebírají ze vzduchu oxid uhličitý (nebo uhliči­tanové ionty z vody ) k tvorbě sacharidů. Existuje ně­kolik typů fotosyntézy s různou odezvou na koncentr­ace oxidu uhličitého v atmosféře. Viz ­rodňování oxidem uhličitým.

G.


Globální povrchová teplota

Globální povrchová teplota je odhad globální prů­měrné teploty vzduchu u povrchu (měří se ve výšce 2 m nad terénem). Avšak pro časové změny se používají pouze odchylky od klimatického normálu, nejčastěji založené na globálním prostorově váženém průměru odchylek povrchové teploty moře a odchylek teploty vzduchu u povrchu pevniny.

H.


Halogenované uhlovodíky

Souhrnný název skupiny částečně halogenovaných or­ganických sloučenin, zahrnující chlorofluorouhlovodíky (CFCs), hydrogenované chlorofluorouhlovodíky (HC­FCs), hydrofluorouhlovodíky (HFCs), halony, metylchlorid, metylbromid a jiné. Mnohé z halogenovaných uhlovodíků mají značné potenciály globálního oteplování (GWP). Halogenované uhlovo­díky obsahující chlór a bróm se také podílejí na poško­zování ozónové vrstvy.

Hierarchie modelů

Viz Klimatický model

Hodnocení dopadu (klimatické změny)

Postup rozpoznání a ohodnocení vlivů změny kli­matu na přírodní a lidské systémy po stránce fi­nanční a/nebo jiné.

Hrubý domácí produkt (GDP)

Hrubý domácí produkt (GDP, HDP) je peněžní hodnota veškerého zboží a služeb vytvořených uvnitř státu.

Hydrofluorouhlovodíky (HFCs)

Jeden ze šesti skleníkových plynů nebo jejich skupin omezených podle Kjótského protokolu. Vyrábějí se ko­merčně jako náhrady chlorofluorouhlovodíků. HFCs jsou široce používány v chladicích zařízeních a v prů­myslové výrobě polovodičů. Viz Halogenované uhlovo­díky

Hydrogenované chlorofluorouhlovodíky (HCFCs)

Viz Halogenované uhlovodíky

Hydrologický cyklus

Cyklus, v němž se voda vypařuje z oceánů a povrchu země, je přenášena přes Zemi atmosférickou cirkula­cí jako vodní pára, kondenzuje ve formě oblačnosti, vypadává ve formě deště a sněhu, je zachycena stromy a vegetací, odtéká po povrchu země, proniká do půdy, doplňuje spodní vodu, tvoří vodní toky a nakonec se vlévá do oceánů, ze kterých se bude po­sléze znovu vypařovat (AMS, 2000). Rozmanité sys­témy zapojené do hydrologického cyklu se obvykle označují jako hydrologické systémy.

Hydrologický systém

Viz Hydrologický cyklus

Hydrosféra

Složka klimatického systému zahrnující vodní povrchy a podzemní vodu, tedy oceány, moře, řeky, sladkovodní jezera, spodní vodu atd.

CH.


Chlorofluorouhlovodíky (CFCs)

Viz Halogenované uhlovodíky

I.


Implementace

Implementace popisuje činnosti prováděné ke splnění závazků plynoucích ze smlouvy a zahrnuje právní a faktickou fázi. Právní implementace se vztahuje k legislativě, předpisům, soudním nařízením a za­hrnuje další činnosti např. snahu o dosažení pokroku, který vláda podniká při zavádění mezinárodních do­hod do domácího právního řádu a do politiky. Fak­tická implementace vyžaduje strategie a programy vy­volávající změny v chování a rozhodování cílových skupin. Cílové skupiny pak přijímají účinná zmírňují­cí a adaptační opatření. Viz též Plnění.

Infekční onemocnění

Jakékoli onemocnění způsobené mikrobiálními činiteli přenosnými z člověka na člověka nebo ze zvířat na lidi. Přenos může nastat přímým fyzickým kontaktem, manipulací s předmětem zasaženým infekčním or­ganismem, skrze přenašeče onemocnění, kontami­novanou vodou nebo šířením vykašlaných a vydech­nutých infikovaných kapének ve vzduchu.

Infrastruktura

Základní technické vybavení a zařízení, výrobní závody, instalace a služby nutné pro vývoj, činnost a růst nějaké organizace, města nebo státu.

J.


Společná implementace (JI)

Tržní mechanismy implementace definované v článku 6 Kjótského protokolu, umožňující státům Dodatku I nebo společnostem z těchto zemí zavádět společně projekty, které omezují nebo snižují emise nebo zvětšují propady, a sdílet jednotky snížení emi­sí (ERU). Činnost JI je též obsažena ve článku 4.2 (a) Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC). Viz též Kjótské mechanismy; Aktivity zaváděné společně (AIJ).

Jednotné hodnocení

Metoda analýzy, která spojuje výsledky a modely z fy­zikálních, biologických, ekonomických a spole­čenských věd a vzájemné vztahy mezi těmito složkami v konzistentní systém pro zhodnocení stavu a následků změn životního prostředí a na ně odpovídající politiky. Modely používané k provedení takové analýzy se na­zývají Modely jednotného hodnocení (IAM).

Integrovaný management vodních zdrojů (IWRM)

Převládající koncept vodního managementu, který nicméně nebyl jednoznačně definován. IWRM je za­ložen na čtyřech principech, které byly formulovány Mezinárodní konferencí o vodě a životním prostředí (ICWE) v Dublinu v roce 1992: 1) pitná voda je ome­zený a zranitelný zdroj, nezbytný k zachování života, rozvoje a životního prostředí; 2) management a rozvoj vodního hospodářství by měl být založen na přístupu zahrnujícím účast všech spotřebitelů, projektantů a politických čini­telů na všech úrovních; 3) ženy hrají hlavní úlohu v ob­starávání, správě a ochraně vody; 4) voda má ekono­mickou hodnotu ve všech svých konkurujících si pou­žitích a měla by být uznána jako ekonomický statek.

Jev extrémního počasí

Jev, který je na konkrétním místě a v dané roční době mimořádný. Definice přívlastku „mimořádný“ se liší, ale jev extrémního počasí by měl normálně být stejně nebo méně častý než 10. nebo 90. percentil pozorované hustoty pravděpodobnosti výskytu. Vlastnosti toho, co se nazve extrémní počasí, se mohou samozřejmě v ab­solutním smyslu lišit od místa k místu. Jednotlivý extrémní jev nemůže být jednoduše a přímo přisouzen antropogenní změně klimatu, neboť vždy je určitá prav­děpodobnost, že se dotyčný jev mohl vyskytnout přiro­zeně. Když charakter extrémního počasí přetrvává něja­kou dobu, třeba sezónu, může být označen jako extrémní klimatický jev, obzvlášť pokud přináší průměr nebo úhrn, který je sám extrémní (např. sezónní sucho nebo vydatné srážky).

Jímací oblast

Oblast shromažďující a odvádějící dešťovou vodu.

Jímání

Příjem uvažované látky do zásobníku. Jímání lá­tek obsahujících uhlík, konkrétně oxidu uhliči­tého, se často nazývá ukládání (uhlíku).

K.


Kjótské mechanismy (také nazývané Flexibilní me­chanismy)

Ekonomické mechanismy založené na tržních prin­cipech, které mohou smluvní strany Kjótského protoko­lu použít při pokusu o zmenšení možných ekono­mických dopadů požadavků na snížení emisí sklení­kových plynů. Zahrnují Společnou implementaci (článek 6), Mechanismus čistého rozvoje (článek 12) a Obchod s emisemi (článek 17).

Kjótský protokol

Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně kli­matu (UNFCCC) byl přijat v roce 1997 v japonském Kjótu na Třetím zasedání (TS) Konference smluvních stran (COP) UNFCCC. Obsahuje právně vymahatelné závazky vedle těch, které jsou uvedeny v UNFCCC. Státy zahrnuté v Dodatku B protokolu (většina zemí Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) a zemí s transformující se ekonomikou) sou­hlasily se snížením svých emisí antropogenních sklení­kových plynů (oxidu uhličitého, metanu, oxidu dusné­ho, hydrofluorouhlovodíků, zcela fluorovaných uhlovo­díků a fluoridu sírového) o nejméně 5 % pod úroveň roku 1990 v závazném období let 2008 až 2012. Kjót­ský protokol vstoupil v platnost 16. února 2005.

Klima

Klima v užším smyslu je obvykle definováno jako průměrné počasí nebo přesněji jako statistický popis v pojmech střední hodnoty a proměnlivosti relevant­ních veličin přes časové období v rozmezí od měsíců po tisíce nebo milióny let. Klasické období pro průměrování těchto veličin je 30 let podle definice Světové meteorologické organizace (WMO). Re­levantní veličiny jsou nejčastěji povrchové proměnné jako teplota, srážky nebo vítr. Klima v širším smyslu je stav klimatického systému zahrnující statistický po­pis. V různých částech této publikace jsou použita různá průměrovací období, např. dvacetileté období.

Klimatická zpětná vazba

Interakční mechanismus mezi procesy v klimatickém systému se nazve klimatická zpětná vazba, pokud vý­sledek výchozího procesu způsobí změny v jiném procesu, které znovu ovlivňují výchozí proces. Pozi­tivní zpětná vazba zesiluje původní proces a negativní ho oslabuje.

Klimatický model

Numerické vyjádření klimatického systému za­ložené na fyzikálních, chemických a biologických vlastnostech jeho složek, jejich interakcí a procesů zpětných vazeb a vysvětlující všechny nebo některé jeho známé vlastnosti. Klimatický systém může být reprezentován modely různé složitoosti, to jest, pro libovolnou složku nebo kombinaci složek může být identifikována paleta nebo hierarchie modelů, liší­cích se v takových aspektech jako počet prostorových dimenzí, stupeň, do něhož jsou fyzikální, chemické nebo biologické procesy explicitně vyjádřeny, nebo míra, do níž jsou zahrnuty empirické paramet­rizace. Modely všeobecné cirkulace s vazbou atmosfé­ra-oceán (AOGCMs) poskytují zpodobnění klima­tického systému, jejíž komplexnost je blízká maximu, které současné metody umožňují. Ve vývoji jsou ještě komplexnější modely se vzájemně působícím che­mismem a biologií (viz kapitolu 8 WGI). Klimatické modely se využívají jako výzkumné nástroje ke studiu a simulacím klimatu i pro operativní účely zahrnující měsíční, sezónní a meziroční předpovědi klimatu .

Klimatický scénář

Pravděpodobné a často zjednodušené vyjádření budoucí­ho klimatu založené na vnitřně konzistentním souboru klimatologických vztahů, které bylp vytvořeno za jasným účelem vyšetření potenciálních důsledků antropogenní změny klimatu a které často slouží jako vstup do dopadových modelů. Projekce klimatu často slouží jako podklad pro konstrukci klimatických scénářů, ale klimatický scénář obvykle vyžaduje doda­tečnou informaci např. o pozorovaném současném kli­matu. Scénář změny klimatu je rozdíl mezi klima­tickým scénářem a současným klimatem.

Klimatický systém

Klimatický systém je vysoce složitý systém se­stávající z pěti hlavních složek: atmosféry, hydro­sféry, kryosféry, povrchu země a biosféry, a vzá­jemných vztahů mezi nimi. Klimatický systém se vyvíjí v čase vlivem své vlastní vnitřní dynamiky a v důsledku vnějšího působení, jako jsou vulkanické erupce, sluneční změny a antropogenní působení zahrnující změny složení atmosféry a změnu využití půdy.

Kogenerace tepla a elektřiny (CHP)

Využití odpadního tepla z tepelných elektráren v prů­myslu nebo pro vytápění budov nebo městských čtvr­tí. Tímto teplem je např. kondenzační teplo z parních turbín nebo horké kouřové plyny unikající z ply­nových turbín.

Korál

Termín korál je obvykle běžné pojmenování řádu Scleractinia, jehož všichni zástupci mají tvrdou skořápku a dělí se podle toho, jestli staví korálové útesy či ne, a na teplo- a studenovodní korály. Viz Blednutí korálů; Korálové útesy.

Korálové útesy

Vápencové struktury podobné skalám stavěné korály po­dél pobřeží oceánů (lemující útesy) nebo na vrchu mělkých, podmořských lavic nebo svahů (bariérové útesy, atoly), nejnápadnější v tropických a subtropických oceánech.

Kryosféra

Složka klimatického systému skládající se ze všeho sněhu, ledu a zamrzlé půdy (včetně permafrostu) na a pod povrchem země a oceánu. Viz též Ledovec; Ledový příkrov.

L.


Ledová čepice

Masa ledu ve tvaru kopule, obvykle pokrývající horskou oblast podstatně menšího rozsahu než ledový příkrov.

Ledovcové jezero

Jezero vytvořené vodou z tajícího ledovce, umístěné buď na čele ledovce (známé jako proglaciální jezero), na po­vrchu ledovce (supraglaciální jezero), uvnitř ledovce (englaciální jezero) nebo na ledovcovém podloží (sub­glaciální jezero).

Ledovec

Hmota pevninského ledu tekoucí z kopce působením gravitace (prostřednictvím vnitřní deformace a/nebo klouzáním po podkladu) a omezená vnitřním napětím a třením vespod a po stranách. Ledovec je udržován hromaděním sněhu ve vy­sokých nadmořských výškách v kombinaci s táním v nízkých nadmořských výš­kách nebo odlamováním do moře. Viz Bilance hmoty. (Ve starém českém ná­zvosloví se jako ledovec označovala jakákoliv velká masa ledu, asi z nezvyku na jiné ledové útvary než alpské. Rozlehlejší útvary zakrývající i vrcholky hor, z ni­chž led odtéká do více stran, v překladech ale označujeme samostatnými pojmy ledová čepice a ledový příkrov (štít) – ty na okrajích obvykle obsahují řadu ledov­ců. Jako „ledovec“ se lidově označuje i plovoucí blok ledu odlomený z čela le­dové masy, která se sune do moře, např. ze skutečného ledovce; takový blok se anglicky nazývá jako iceberg čili ledová hora. Liší se od (ploché, nízké) kry, která vnikla mrznutím moře, viz Mořský led. Chce-li autor českého textu zdůraznit, že má na mysli skutečný ledovec – glacier, může jej označit jako „horský ledovec“. – poznámky překladatele)

Ledové jádro

Led válcového tvaru vyvrtaný z ledovce nebo ledového příkrovu.

Ledový příkrov (štít)

Masa pevninského ledu dostatečně silná na to, aby zakry­la většinu reliéfu podložní skály, takže její tvar je určen především její dynamikou (vnitřními deformacemim ledu a/nebo klouzáním po podkladu). Pevninský ledový příkrov teče směrem ven z ústřední náhorní plošiny s ma­lým průměrným povrchovým sklonem. Okraje obvykle klesají strměji a většina ledu je odebírána vybíhajícími ledovci nebo rychle tekoucími proudy ledu, v některých případech do moře nebo do ledových šelfů plovoucích na moři. V současném světě jsou jen tři velké pevninské le­dové příkrovy. Jeden v Grónsku a dva v Antarktidě: Vý­chodo- a Západoantarktický ledový štít, dělítkem mezi nimi je Transantarktické pohoří. Během dob ledových bylo ledových příkrovů více. Podobné útvary, ale s rozlo­hou menší než 50 000 km2, se nazývají ledové čepice.

Les

Vegetační typ, ve kterém převládají stromy. Po celém světě se používá mnoho definicí pojmu les, což odráží značné rozdíly v biogeofyzikálních podmínkách, společenské struktuře a hospodářství. Konkrétní kri­téria platí podle Kjótského protokolu. Diskuse termínu les a souvisejících pojmů jako zalesňování, znovuzalesňování a odlesňování je uvedena ve Zprávě IPCC o využití půdy, změnách využití půdy a lesnictví (IPCC, 2000). Rovněž ve Zprávě o definicích a me­todologických možnostech inventarizace emisí z degradace lesa a ničení dalších typů vegetace vyvo­laných přímo člověkem (IPCC, 2003).

Lidský systém

Systém, v němž lidské organizace mají hlavní funkci. Často, ale ne vždy, je tento pojem synonymem pro společnost nebo společenský systém, např. zemědělský, politický, technologický nebo ekonomický systém; to jsou všechno lidské systémy ve smyslu použitém ve Čtvrté hodnotící zprávě (AR4).

M.


Makroekonomické náklady

Tyto náklady se obvykle udávají jako změna hrubého domácího produktu (HDP) nebo jeho růs­tu, nebo jako pokles bohatství či spotřeby.

Malárie

Endemické nebo epidemické parazitické onemocnění způsobené organismy rodu Plasmodium (prvoci) a přenášené na lidi komáry rodu Anopheles; projevuje se záchvaty vysoké horečky a systémovými porucha­mi; celosvětově postihuje okolo 300 miliónů a zabíjí přibližně 2 milióny lidí ročně.

Mareograf (přílivový vodočet)

Přístroj umístěný na pobřeží (a v některých místech na moři), který nepřetržitě měří výšku hladiny moře vzhle­dem k přilehlé pevnině. Časové průměrování takto za­znamenané výšky hladiny dává pozorované dlouhodobé změny relativní výšky hladiny. Viz Změna výšky / vze­stup hladiny moře.

Mechanismus čistého rozvoje (CDM)

Podle popisu v článku 12 Kjótského protokolu chce CDM dosáhnout dvou cílů: (1) pomáhat státům mimo Dodatek I v dosažení udržitelného rozvoje a v přispí­vání konečnému cíli dohody; a (2) pomáhat státům jmenovaným v Dodatku I v dosažení plnění jejich kvantifikovaných emisních omezení a redukčních zá­vazků. Potvrzené jednotky snížení emisí (CERU) z projektů CDM podniknuté ve státech mimo Doda­tek I, které omezí nebo sníží emise skleníkových ply­nů, pokud jsou uznány operačními orgány určenými Konferencí smluvních stran / Setkáním smluvních stran, mohou připadnout investoru (vládě nebo prů­myslu) ze státu Dodatku B. Podíl na výnosu z uznaných aktivit projektu je použit na pokrytí ad­ministrativních nákladů a na pomoc těm rozvojovým zemím, které jsou zvláště ohroženy nepříznivými vlivy změny klimatu, nést náklady adaptace.

Metan (CH4)

Metan je jedním ze šesti skleníkových plynů, který se má omezovat podle Kjótského protokolu; je hlavní slož­kou zemního plynu a doprovází všechna uhlovodí­ková paliva, chov dobytka a zemědělství. Metan uhelných slojí je plyn vyskytující se v ložiscích uhlí.

Metrika

Konzistentní míra vlastností předmětu nebo činnosti, které se jinak těžko číselně vyjadřují.

Mimořádnost (singularita)

Rys, kterým se jeden jev nebo stránka liší od jiných; něco jedinečného, odlišného, příznačného, vzácného nebo neobvyklého.

Model

Viz Klimatický model; Modely „zdola nahoru (bottom-up); Modely „shora dolů (top-down).

Modely „shora dolů“ (top-down)

Top-down model uplatňuje makroekonomickou teorii, ekonometrické a optimalizační techniky ke shrnování eko­nomických veličin. S využitím historických údajů o spo­třebě, cenách, příjmech a nákladech tyto modely stanovují konečnou poptávku po zboží a službách a do­dávkách z hlavních odvětví, jako jsou energetika, do­prava, zemědělství a průmysl. Některé top-down modely začleňují technologické údaje, čímž zmenšují rozdíl od modelů „zdola nahoru.

Modely „zdola nahoru“ (bottom-up)

Bottom-up modely reprezentují skutečnost souhrnem vlastností typických činností a procesů se zřetelem na technologické, technické a cenové detaily. Viz též Modely „shora dolů (top-down).

Monzun

Monzun je sezónní obrat jak směru větru, tak do­provodných srážek v tropech a subtropech, způsobený rozdílným zahříváním povrchu země kontinentálního měřítka a přilehlého oceánu. K monzunovým dešťům dochází hlavně v létě nad pevninou.

Mořský led

Jakákoli forma ledu pozorovaná v moři, která vznikla zmrznutím mořské vody. Mořský led můžou tvořit ne­souvislé kusy (ledové kry) pohybující se po hladině oceánu silou větru a mořských proudů, shluk takových (i navršených) ker (pole ledových ker), nebo nehybná ledová vrstva spojená s pobřežím (led držící se pevni­ny). Mořský led mladší než jeden rok se nazývá letošní led. Víceletý led je ten, který přežil aspoň jednu sezónu letního tání.

N.


Náhlá změna klimatu

Nelinearita klimatického systému může vést k náhlé změně klimatu, někdy nazývané prudká změna klimatu, náhlá událost nebo dokonce překvapení. Termín náhlá často odkazuje k časovým měřítkům rychlejším než je typické časové měřítko toho radiačního působení, které změnu vyvolá. Nicméně ne všechny náhlé změny kli­matu musí být působeny vnějšími silami. Mezi uvažované možné náhlé události patří dramatické přetvoření termohalinní cirkulace, prudký úbytek ledu, masivní tání permafrostu nebo zvýšené půdní dýchání vedoucí k rychlým změnám v uhlíkovém cyklu. Další mohou být opravdu nečekané, vyplývající ze silného, prudce se měnícího působení v nelineárním systému.

Náklady

Spotřeba zdrojů, jakými jsou pracovní doba, kapitál, materiály, paliva a další, v důsledku nějaké činnosti. V eko­nomice jsou všechny prostředky ohodnoceny jejich hodnotou ušlé příležitosti, což je hodnota nej­cennějšího al­ternativního použití zdrojů. Náklady jsou definovány mnoha způsoby a za mnoha předpokladů ovlivňujících jejich výši. Druhy nákladů zahrnují: ad­ministrativní ná­klady, náklady škod (na ekosystémech, lidech a ekono­mikách plynoucí z negativních vlivů změny klimatu), a implementační náklady na změnu stávajících pravidel a regulací, úsilí věnované budování kapacit, informace, vý­chovu, vzdělání atd. Sou­kromé náklady jsou neseny jednotlivými lidmi, společ­nostmi a dalšími soukromými subjekty, které konají akci, zatím­co společenské nákla­dy obsahují také externí výdaje na životní prostředí a společnost jako celek. Opakem nákladů jsou přínosy (také někdy nazývané negativní náklady). Náklady mi­nus přínosy jsou čisté náklady.

Náklady adaptace

Náklady na plánování, přípravu, umožnění a zavádění adaptačních opatření, včetně převáděcích nákladů.

Nejistota

Vyjádření míry toho, nakolik je hodnota (např. budou­cí stav klimatického systému) neznámá. Nejistota může plynout z nedostatku znalostí nebo rozdílných názorů na to, co je známé nebo vůbec poznatelné. Může mít mnoho zdrojů, od měřitelných chyb dat po nejedno­znač­ně definované představy či terminologii, nebo nepřesné projekce lidského chování. Nejistota tedy může být reprezentována kvantitativně, například rozsahem hodnot spočtených různými modely, nebo kvalitativním soudem, například odrážejícím hodnocení týmu od­borníků (viz Moss and Schneider, 2000; Manning et al., 2004). Viz též Pravděpodobnost; Spolehlivost.

Nemocnost

Míra výskytu nemocí nebo jiných zdravotních potíží v rámci populace, přihlížející k mírám nemocnosti v zá­vislosti na věku. Ukazatele nemocnosti zahrnují nové případy / celkový výskyt chronických nemocí, množství hospitalizací, návštěv zařízení primární péče, dnů pra­covní neschopnosti (tzn. dnů nepřítomnosti v práci) a přetrvávání příznaků.

Netržní dopady

Dopady, které ovlivní ekosystémy nebo lidský blahobyt, ale které nejdou jednoduše finančně vy­jádřit, např. zvýšené riziko předčasného úmrtí nebo zvýšený počet lidí ohrožených hladem. Viz též Tržní dopady.

Nevládní organizace (NGO)

Nezisková skupina nebo sdružení organizovaná mimo in­stitucionalizované politické struktury za účelem uskutečn­ění konkrétních společenských a/nebo environ­mentálních cílů nebo služby konkrétnímu okruhu lidí. Zdroj: http://www.edu.gov.nf.ca/curriculum/teched/re­sources/glos-biodiversity.html

Průnik slané vody

Vytlačení sladké povrchové nebo spodní vody postu­pem slané vody vlivem její vyšší hustoty. Obvykle se to děje v pobřežních oblastech nebo v ústích řek ná­sledkem zmenšení vlivu pevniny (např. buď sníženým odtokem a s ním spojeným doplňováním spodní vody, nebo nadměrným odběrem vody ze zvodní) nebo zvýšení vlivu moře (např. relativním vzestupem výšky hladiny moře).

O.


Obchod s emisemi

Tržní přístup k dosažení environmentálních cílů. Umožňuje těm, kteří sníží své emise skleníkových ply­ pod přidělenou hodnotu, aby využili tuto nadměrnou redukci ke kompenzaci emisí z jiného zdroje v dané zemi nebo mimo ni. Obecně se jedná o obchodování na vnitropodnikové, vnitrostátní a mezinárodní úrovni. Druhá hodnotící zpráva (SAR) IPCC přijala konvenci o používání povolenek pro tu­zemské obchodování a kvót pro mezinárodní. Obchod s emisemi podle článku 17 Kjótského protokolu je sys­tém obchodovatelných kvót založený na přidělených množstvích vypočtených ze závazků snižování a ome­zení emisí uvedených v Dodatku B protokolu.

Obchod s povolenkami

Obchod s povolenkami je nástroj ekonomické politiky, podle nějž lze s právem na vypouštění emisí – v tomto případě s množstvím emisí skleníkových plynů – ob­chodovat buď na volném nebo kontrolovaném trhu s po­volenkami. Emisní povolenka je nepřevoditelné nebo ob­chodovatelné oprávnění přidělené vládou právnímu sub­jektu (společnosti nebo jinému emitoru) vypouštět ur­čené množství látky.

Odezva klimatu

Viz Citlivost klimatu

Odlesňování

Přeměna lesa na bezlesé území. Diskuse termínu les a souvisejících pojmů jako zalesňování, znovuzales­ňování a odlesňování je uvedena ve Zprávě IPCC o využití půdy, změnách využití krajiny a lesnictví (IPCC, 2000). Rovněž ve Zprávě o definicích a me­todologických možnostech inventarizace emisí z degradace lesa a ničení dalších typů vegetace vyvo­laných přímo člověkem (IPCC, 2003).

Odolnost

Schopnost společenského nebo ekologického systému tlumit nepokoje nebo poruchy při udržení stejné zá­kladní struktury a způsobu fungování, funkce samoor­ganizace a schopnosti přizpůsobení se stresu a změně.

Odtok

Část srážek, která se nevypaří z půdy ani z vegeta­ce, ale teče po povrchu země a vrací se do vodních útvarů. Viz Hydrologický cyklus.

Okyselování oceánu

Pokles pH mořské vody následkem absorpce antropogenního oxidu uhličitého.

Opatření

Opatření jsou technologie, procesy a postupy, které snižují emise nebo vlivy skleníkových plynů pod před­pokládané budoucí úrovně. Příklady opatření jsou technologie obnovitelné energie, metody minimalizace odpadů, dojíždění prostředky hromadné dopravy atd. Viz též Politiky.

Oxid dusný (N2O)

Jeden ze šesti druhů skleníkových plynů, který se má omezovat podle Kjótského protokolu. Hlavním antropogenním zdrojem oxidu dusného je zemědělství (zacházení s půdou a statkovými hnojivy), ale důležité příspěvky pocházejí též z čištění odpadních vod, ze spalování fosilních paliv a z chemického průmyslu. Oxid dusný je také produkován přirozeně širokou pale­tou biologických zdrojů v půdě a ve vodě, konkrétně činností mikrobů ve vlhkých tropických lesích.

Oxid uhličitý (CO2)

Přirozeně se vyskytující plyn, také vedlejší produkt spalování fosilních paliv z ložisek fosilního uhlíku, ja­kými jsou ropa, zemní plyn a uhlí, pálení biomasy, změn ve využití půdy a některých průmyslových procesů. Je to nejdůležitější antropogenní skleníkový plyn, který ovlivňuje radiační bilanci Země. Bere se za referenční plyn, vůči němuž jsou posuzovány ostatní skleníkové plyny, a proto má potenciál globálního oteplování roven 1.

Ozón (O3)

Ozón, tříatomová forma kyslíku, je plynná složka at­mosféry. V troposféře se ozón tvoří jak přirozeně, tak fotochemickými reakcemi zahrnujícími plyny, které jsou výsledkem lidských aktivit (smog). Troposfé­rický ozón se chová jako skleníkový plyn. Ve strato­sféře se ozón tvoří interakcí slunečního ultrafialového záření s molekulárním kyslíkem (O2). Stratosférický ozón hraje rozhodující úlohu ve stratosférické radiační bi­lanci. Jeho koncentrace je nejvyšší v ozónové vrst­vě.

P.


Paleoklima

Klima během období před rozvojem měřících přístrojů, které zahrnuje historickou a geologickou dobu, pro níž jsou k dispozici pouze nepřímé (proxy) klimatické zá­znamy.

Palivový článek

Palivový článek přímo a souvisle vyrábí elektřinu z kontrolované elektrochemické reakce vodíku nebo jiného paliva s kyslíkem. S vodíkem jakožto palivem emituje jen vodu a teplo (nikoli oxid uhličitý) a toto teplo může být využito. Viz Kogenerace tepla a elek­třiny.

Parita kupní síly (PPP)

Kupní síla měny je vyjádřena užitím spotřebního koše zboží a služeb, které lze koupit za dané množství peněz v domovské zemi. Mezinárodní srovnání např. hrubých domácích produktů (GDP) států může být za­loženo spíše na kupní síle měn než na současných směnných kursech. Odhady využívající PPP mají ten­denci snižovat HDP na obyvatele v průmyslových ze­mích a zvyšovat HDP na obyvatele v rozvojových ze­mích.


Percentil

Pro danou množinu dat (např. změřených teplot vzdu­chu) je zvolený percentil nejmenší hodnota (v takovém příkladě teplota), kterou nepřesahuje zvolený procentní podíl (od 1 do 100) z prvků oné množiny (tedy jednot­livých měření teplot). Percentil je často používán k od­hadu extrémů daného rozdělení. Například 90. (10.) percentil může být zvolen jako práh pro horní (dolní) extrém. Řekneme-li, že 10. percentil (např. letních mě­ření teplot v 7 h ráno) byl 12,8 °C, znamená to že právě 10 % měření poskytlo hodnotu nižší nebo rovnou 12,8 °C. (Více viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Kvan­til.)

Permafrost

Země (půda nebo hornina a obsažený led a organický materiál), která zůstává pod teplotou 0 °C alespoň dva po sobě jdoucí roky (Van Everdingen, 1998). Viz též Zamrzlá půda.

pH

pH je bezrozměrná míra kyselosti vody (nebo ja­kéhokoli roztoku). Čistá voda má pH=7. Kyselé roz­toky mají pH menší než 7 a zásadité roztoky mají pH větší než 7. pH je mírou na logaritmické škále. Tedy pokles pH o 1 jednotku odpovídá desetinásobnému nárůstu kyselosti.

Plankton

Mikroorganismy žijící v horních vrstvách vodních systémů. Rozlišujeme mezi fytoplanktonem, který zá­visí na fotosyntéze jako svém zdroji energie, a zo­oplanktonem, který se živí fytoplanktonem.

Plnění

Plnění znamená, jestli a do jaké míry státy dodržu­jí ustanovení smlouvy. Závisí na uskutečňování stanovených politik a na tom, zda jsou ony politiky ná­sledovány patřičnými opatřeními. Plnění je mírou toho, nakolik se činitelé, na něž je dohoda zacíle­na, tj. samospráva, společnosti, organizace a jednotlivci, řídí zaváděnými povinnostmi. Viz též Implementace.

Pohlcení, rozptyl a emise záření

Elektromagnetické záření může interagovat s hmotou např. ve formě atomů a molekul plynu (např. plyny v atmosféře) nebo ve formě pevných a kapalných částic (např. aerosolů) mnoha způsoby. Hmota jako ta­ková emituje záření v souladu se svým složením a tep­lotou. Záření může být pohlceno látkou, přičemž pohl­cená energie může být přeměněna nebo znovu emi­tována. A konečně, záření také může být odkloně­no ze svého původního směru (rozptýleno) jako výsle­dek in­terakce s látkou.

Politiky

V jazyce Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) jsou politiky prováděny a/nebo zadávány vládou — často ve spojení s obchodní sférou a průmyslem vlastního státu, nebo s ostatními zeměmi — k urychlení zmírňujících a adap­tačních opatření. Příklady politik jsou uhlíkové nebo jiné energetické daně, normy pro spotřebu paliva v automobilech atd. Společné a koordinované nebo sladěné politiky jsou ta­kové, které smluvní strany zavádí jednotně. Viz též Opat­ření (a http://cs.wikipedia.org/wiki/Politika).

Poptávkový management (DSM)

Strategie a programy pro ovlivnění poptávky po zboží a/nebo službách. V odvětví energetiky je cílem DSM snížení poptávky po elektřině a zdrojích ener­gie. DSM pomáhá snižovat emise skleníkových plynů.

Portfólio

Vzájemně sladěný soubor různých opatření a/nebo tech­nologií, které veřejní činitelé můžou použít k dosažení požadovaného cíle politiky. S rozšiřováním palety opatření a technologií se lze zabývat různorodějšími jevy a nejistotami.

Poslední doba meziledová (LIG)

Viz Doba meziledová

Posun klimatu

Náhlý posun nebo skok v průměrných hodnotách signa­lizující změnu režimu klimatu (viz Vzorce proměnlivosti klimatu). Pojem je nejčastěji používán v souvislosti s po­sunem klimatu v letech 1976/1977, který se nejspíše shodoval se změnou chování El Niňa-Jižní oscilace.

Post-SRES (scénáře)

Referenční a zmírňující scénáře emisí publikované po dokončení Zvláštní zprávy IPCC o scénářích emisí (SRES) (Nakićenović and Swart, 2000), tj. po roce 2000.

Potenciál globálního oteplování (GWP)

Ukazatel založený na radiačních vlastnostech sklení­kových plynů dobře rozmíšených v ovzduší, udávající ra­diační působení jednotkové hmotnosti daného sklení­kového plynu (dobře rozmíšeného v dnešní atmosféře) za celé zvolené časové období, relativně vzhledem k oxidu uhličitému. GWP představuje kombinovaný efekt roz­dílných dob, po které tyto plyny zůstávají v atmosféře, a jejich relativní účinnosti v pohlcování odcházejícího tepelného infračerveného záření. Kjótský protokol je za­ložen na GWP z jednorázových emisí za následujících sto let.

Potenciál zmírňování (MP)

V souvislosti se zmírňováním změny klimatu je potenciál zmírňování takové zmírnění, které může být – ale ještě není – uskutečněno v průběhu času.

Tržní potenciál je potenciál zmírňování založený na sou­kromých nákladech a soukromých diskontních sazbách, u něhož lze očekávat, že nastane za předpovídaných trž­ních podmínek při zahrnutí politik a opatření platných v dané době, s tím, že jejich skutečné přijetí je omezeno bariérami. Soukromé náklady a diskontní sazby odrážejí hledisko soukromých spotřebitelů a společností.

Ekonomický potenciál je potenciál zmírňování, který bere v úvahu společenské náklady a přínosy a spole­čenské diskontní sazby, za předpokladu, že tržní účinnost je zlepšována politikami a opatřeními a že pře­kážky se odstraňují. Společenské náklady a diskontní sazby odrážejí hledisko společnosti. Společenské dis­kontní sazby jsou nižší než ty, jež používají soukromí in­vestoři. Studií tržního potenciálu se může využít k infor­mování veřejných činitelů o potenciálu zmírňování s existujícími politikami a překážkami, za­tímco studie ekonomického potenciálu ukazují, čeho lze dosáhnout, pokud by další vhodné a nové politiky byly uvedeny do praxe, aby odstranily překážky a zohlednily společenské náklady a přínosy. Ekonomický potenciál je tedy obecně větší než tržní potenciál.

Technický potenciál je velikost možného snížení emisí skleníkových plynů nebo vylepšení energetické účinnosti zavedením technologie nebo praxe, která již byla před­vedena. Neuvádí jasný vztah k nákladům, ale zavedením „praktických omezení“ může vzít v úvahu implicitní ekonomické ohledy.

Potravinová jistota

Situace, kdy lidé mají zajištěný přístup k dostatečné­mu množství bezpečné a výživné potravy pro nor­mální růst, vývoj a aktivní a zdravý život. Potravi­nová nejistota může být způsobena nedostupností po­travin, nedostatečnou kupní silou, nevhodnou dis­tribucí nebo nevhodným použitím jídla v domácnostech.

Povodí

Oblast, z níž získává vodu potok, řeka nebo jezero.

Povrchová teplota

Viz Globální povrchová teplota.

Pravděpodobnost

Pokud lze pravděpodobnost výskytu, výstupu nebo vý­sledku vyjádřit kvantitativně, pak se to ve zprávách IPCC činí použitím standardní terminologie definované následujícím způsobem:

Projekce

Potenciální budoucí vývoj veličiny nebo souboru ve­ličin, často spočtený pomocí modelu. Projekce odliš­ujeme od předpovědí, abychom zdůraznili, že do projekcí vstupují předpoklady týkající se například budoucího socioekonomického a technologického rozvoje, které se mohou, ale nemusí splnit, a jsou proto vystaveny významné nejistotě. Viz též Projekce klimatu; Před­pověď klimatu.

Projekce klimatu

Projekce odezvy klimatického systému na scénáře emi­ nebo koncentrací skleníkových plynů a aerosolů, nebo scénáře radiačního působení, často založené na simulování klimatickými modely. Projekce klimatu jsou odlišné od předpovědí klimatu zdůrazněním toho, že projekce klimatu závisejí na použitém scénáři emisí / koncentrací / radiačního působení; jsou tak založeny na předpokladech týkajících se například budoucího so­cioekonomického a technologického rozvoje, které se mohou, ale nemusí splnit; podléhají proto vý­znamné nejistotě.

Proměnlivost klimatu

Proměnlivost klimatu označuje kolísání průměrného stavu a dalších statistik (jako standardní odchylky, výskytu extrémů atd.) klimatu na všech prostorových a časových měřítkách delších než jednotlivé povětrnostní události. Proměnlivost může být dána přirozenými vnitřními procesy v klimatickém systému (vnitřní proměnlivost), nebo změnami v přirozeném nebo antropogenním vnějším působení (vnější proměnlivost). Viz též Změna klimatu.

Propad

Jakýkoli proces, činnost nebo mechanismus, který od­straňuje skleníkový plyn, aerosol nebo prekurzor sklení­kového plynu nebo aerosolu z atmosféry.

Prostorová a časová měřítka

Klima se může měnit ve velkém rozsahu prostorových a časových měřítek. Prostorová měřítka můžou sahat od místních (méně než 100 tisíc km2) přes regionální (100 tisíc až 10 miliónů km2) po kontinentální (10 až 100 mi­liónů km2). Časová měřítka se mění v rozsahu od se­zónních po geologická (až do stovek miliónů let).

Průmyslová revoluce

Období rychlého průmyslového růstu s dalekosáhlý­mi sociálními a ekonomickými důsledky, začínající v Británii během druhé poloviny osmnáctého století a rozšiřující se po Evropě a později do dalších zemí včetně Spojených států. Důležitým impulzem tohoto rozvoje se stal vynález parního stroje. S průmyslovou revolucí započal silný nárůst využití fosilních paliv a tím i emisí zejména „fosilního“ oxidu uhličitého. V této Zprávě odkazují pojmy předindustriální a industri­ální zjednodušeně k obdobím před rokem 1750 a po něm.

Průtok

Voda tekoucí řečištěm, vyjadřovaná na­příklad v m3/s.

Předindustriální

Viz Průmyslová revoluce.

Předpověď

Viz Předpověď klimatu; Projekce klimatu; Projekce.

Předpověď klimatu

Předpověď nebo prognóza klimatu je výsledek pokusu vypracovat odhad skutečného vývoje klimatu do bu­doucnosti, například v sezónních, meziročních nebo dlouhodobých časových měřítcích. Protože budoucí vý­voj klimatického systému může být silně citlivý na počá­teční podmínky, jsou takové předpovědi obvykle prav­děpodobnostní povahy. Viz též Projekce klimatu, Kli­matický scénář.

Přenašeč (vektor)

Organismus, jako třeba hmyz, který přenáší patogen z jednoho hostitele na jiného.

Přenos technologie

Výměna vědomostí, zařízení a jejich programového vybavení, peněz a zboží mezi aktéry, která vede k ro­zšíření technologie pro adaptaci nebo zmírňování. Tento pojem zahrnuje jak šíření technologií, tak technologickou spolupráci uvnitř země i mezi státy.

Přesun zdrojů (uhlíkových) emisí

Část redukcí emisí ve státech Dodatku B, která může být vyrovnána nárůstem emisí nad jejich referenční hodnotu v zemích bez omezení. Může se to dít skrze (1) přemístění energeticky náročné výroby do oblastí bez omezení; (2) nárůstem spotřeby fosilních paliv v těchto oblastech vinou poklesu mezinárodních cen ropy a zemního plynu způsobeného poklesem po­ptávky po těchto energiích; a (3) změnami v příjmech (a tudíž v požadavcích na energii) díky lepším ob­chodním podmínkám.

Příležitosti

Okolnosti, ve kterých lze zmenšit odstup mezi tržním potenciálem jakékoli technologie nebo postupu a eko­nomickým nebo technickým potenciálem.

Přisouzení

Viz Detekce a přisouzení.

Působení

Viz Vnější působení

Původní národy

Neexistuje mezinárodně uznaná definice původních národů. Běžná charakteristika často užívaná v mezi­národním právu a agenturami Organizace spojených národů k odlišení původních národů zahrnuje: pobyt uvnitř geograficky jasné tradiční lokality nebo spojení s ní, po předcích zděděná území a přírodní zdroje; udržování kulturní a sociální identity, společenské, ekonomické, kulturní a politické instituce oddělené od dominantních společností a kultur hlavního prou­du; původ ve skupinách populace přítomných v dané oblasti zpravidla před vznikem moderních států nebo teritorií a vytyčením současných hranic; a sebeo­značení se za součást určité původní kulturní skupiny a touha uchovat tuto kulturní identitu.

R.


Radiační působení

Radiační působení je změna bilance zářivých toků, rozdí­lu dopadajícího a odcházejícího záření (vyjádřená ve wattech na metr čtvereční, W/m2) v tropopauze ná­sledkem změny vnějšího činitele působícího změnu klimatu, například změny koncentrace oxidu uhličitého nebo slunečního výkonu. Radiační působení se počítá s hodnotami všech parametrů troposféry zafixovanými na jejich klidových úrovních poté, co se nechají teplo­ty ve stratosféře, pokud byly vychýleny, znovu nalézt radiačně-dynamickou rovnováhu. Radiační působení se nazve okamžité, pokud neuvažujeme žádné změny teplot ve stratosféře. Pro účely této zprávy je radiační působení dále definováno jako změna vztažená k roku 1750, a pokud není řečeno jinak, odkazuje na globální a průměrnou roční hodnotu. („Ovlivnění“ by mohlo být výstižnější než „působení“, nicméně české názvosloví se již ustálilo; poznámka překladatele.)

Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC)

Úmluva byla přijata 9. května 1992 v New Yorku a podepsána na Summitu o Zemi (ES) v Riu de Janeiru v roce 1992 více než 150 státy a Evropským společen­stvím (EC). Jejím základním cílem je „stabilizace kon­centrací skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která by zamezila nebezpečnému antropogennímu zásahu do klimatického systému.“ Obsahuje závazky pro všechny smluvní strany. Podle Úmluvy budou smluvní strany za­hrnuté v Dodatku I (všechny členské země OECD k roku 1990 a státy s transformující se ekonomikou) usilovat do roku 2000 o návrat k takové úrovni emisí skleníkových plynů nekontrolovaných Montrealským protokolem, kte­rá odpovídá roku 1990. Úmluva vstoupila v platnost v březnu 1994. Viz Kjótský protokol.

Referenční hodnota

Vztažná hodnota pro měřitelné veličiny, od které může být počítán alternativní výsledek, např. bezzá­sahový scénář použitý jako základ pro analýzu scé­nářů se zásahy.

Region

Region je území charakterizované určitými geo­grafickými a klimatologickými rysy. Na klima regio­nu působí jak vlivy regionálního a místního měřítka jako topografie, způsoby využití půdy, jezera atd., tak vzdálené vlivy z jiných regionů.

Rekuperace metanu

Emise metanu, např. z ropných nebo plynových vrtů, uhelných ložisek, rašelinišť, plynovodních potrubí, skládek odpadů nebo anaerobních vyhnívacích nádrží, můžou být zachyceny a použity jako palivo nebo za nějakým jiným ekonomickým účelem (např. chemická surovina).

Rozvojové cíle tisíciletí (MDGs)

Soubor časově vázaných a měřitelných cílů pro po­tírání bídy, hladu, nemocí, negramotnosti, diskrimina­ce žen a degradace životního prostředí, dohodnutých na Summitu tisíciletí OSN v roce 2000.

S.


Scénář

Přijatelný a často zjednodušený popis toho, jak se může vyvíjet budoucnost, založená na logickém a vnitřně konzistentním souboru předpokladů o řídí­cích silách a klíčových vztazích. Scénáře mohou být odvozeny z projekcí, ale často jsou doplněny dodatečn­ými informacemi z dalších zdrojů a někdy kombi­nované s popisem průběhu. Viz též Scénáře SRES; Kli­matický scénář; Scénáře emisí.

Scénář emisí

Použitelné vyjádření budoucího vývoje emisí částic, které mají schopnost být radiačně aktivní (např. skleníkové plyny, aerosoly), založené na logickém a vnitřně konzistentním souboru předpokladů o hnacích silách (jako jsou demografický a socioekonomický rozvoj, technologické změny) a jejich hlavních vzá­jemných vztazích. Scénáře koncentrací, odvozené ze scénářů emisí, jsou používány jako vstup do klima­tických modelů k výpočtu projekcí klimatu. V IPCC (1992) byl představen soubor scénářů emisí, které byly použity jako základ projekcí klimatu v IPCC (1996). Tyto scénáře emisí jsou označovány jako scénáře IS92. Ve Zvláštní zprávě IPCC ke scénářům emisí (Na­kićenović and Swart, 2000) byly publikovány nové scénáře emisí, takzvané scénáře SRES. Pro význam některých pojmů vztahujících se k těmto scénářům viz Scénáře SRES.

Scénáře SRES

Scénáře SRES jsou scénáře emisí vyvinuté dvojicí Na­kićenović et Swart (2000) a použité, mimo jiné, jako základ pro některé z projekcí klimatu užívaných ve Čtvrté hodnotící zprávě (AR4). Následující pojmy jsou důležité pro lepší pochopení struktury a využití sady scénářů SRES:

Setrvačnost

V souvislosti se zmírňováním změny klimatu se setrvač­nost vztahuje k obtížnosti změn vyplývají z do­savadních podmínek ve společnosti, jako jsou fyzický kapitál vytvořený lidmi, přírodní kapitál a společenský nefyzický kapitál, zahrnující instituce, předpisy a nor­my. Existující struktury se ve společnostech ukotvují, a tím je změna ztížena. V souvislosti s klimatickým systé­mem se setrvačnost vztahuje k prodlevě ve změně kli­matu poté, co bylo uplatněno vnější působení, a k pokračování změny klimatu ještě po tom, co bylo vnější působení ustáleno.

Sezónně zamrzlá půda

Viz Zamrzlá půda

Schopnost adaptace

Souhrn způsobilostí, zdrojů a institucí státu nebo regionu pro zavádění účinných adaptačních opat­ření.

Schopnost zmírňování

Je to způsobilost státu snížit antropogenní emise skleníkových plynů nebo zvětšit přírodní propady; jde o dovednosti, způsobilosti, zdatnosti a odbornosti, kte­rých země dosáhla, a závisí na technologii, institucích, bohatství, spravedlivosti, infrastruktuře a vědomos­tech. Živnou půdou pro schopnost zmírňování je cesta udržitelného rozvoje, kterou daný stát zvolil.

Skleníkový efekt

Skleníkové plyny účinně pohlcují tepelné infračer­vené záření emitované povrchem Země, samotnou atmosférou vlivem těch samých plynů a oblačností. Záření atmosféry je emitováno všemi směry, tedy i dolů k povrchu Země. Skleníkové plyny tak za­držují teplo uvnitř systému povrch-troposféra. Toto se nazývá skleníkový jev. Tepelné infračervené zá­ření v troposféře silně souvisí s teplotou atmosféry ve výšce, v níž je emitováno. V troposféře obecně teplota klesá s výškou. Úhrn infračerveného záření emitovaného do vesmíru býval takový, jako by po­cházelo z výšky s průměrnou teplotou −19 °C, což bylo v rovnováze s přicházejícím slunečním zá­řením, zatímco povrch Země byl udržován na mnohem vyšší průměrné teplotě +14 °C. Nárůst koncentrací skleníkových plynů vede ke zvýšené neprůsvitnosti atmosféry v infračervené oblasti spektra, a tudíž k tomu, že do vesmíru odchází zá­ření až z větší výšky s nižší teplotou. Tak vzniká radiační působení, které vede k posílení sklení­kového efektu, takzvanému zesílenému skleníkové­mu jevu. (Mění se i záření z ovzduší na zem, které nyní pochází z nižších, a tedy teplejších vrstev ovzduší – pozn. překl.)

Skleníkový plyn (GHG)

Skleníkové plyny jsou takové přírodní nebo antropogenní plynné složky atmosféry, které pohlcují a emitují záření určitých vlnových délek v oblasti spektra tepelného infračerveného záření emitovaného povr­chem Země, samotnou atmosférou a oblačností. Tato vlastnost způsobuje skleníkový efekt. Prvořadými skleníkovými plyny v atmosféře Země jsou vodní pára (H2O), oxid uhličitý (CO2), oxid dusný (N2O), metan (CH4) a ozón (O3). Kromě toho je v atmosféře řada skleníkových plynů vytvořených výhradně člověkem, jako jsou halogenované uhlovodíky a další sloučeniny obsahující chlór a bróm, kterými se zabýval Montreal­ský protokol. Vedle CO2, N2O a CH4 se Kjótský pro­tokol týká dalších skleníkových plynů – fluoridu sí­rového (SF6), hydrofluorouhlovodíků (HFCs) a zcela fluorovaných uhlovodíků (PFCs).

Sluneční aktivita

Slunce vykazuje období zvýšené aktivity projevující se v počtu slunečních skvrn, ale také v zářivém výkonu, magnetické aktivitě a emisemi vysokoenergetických částic. Tyto výkyvy se dějí na časových měřítkách od miliónů let po minuty.

Sluneční záření

Elektromagnetické záření emitované Sluncem. Označuje se také jako krátkovlnné záření. Sluneční záření má cha­rakteristický rozsah vlnových délek (spektrum) určený teplotou Slunce; sluneční spektrum má maximum ve vi­ditelné oblasti. Viz též Tepelné infračervené záření, Cel­ková sluneční ozářenost.

Sněhová pokrývka

Sezónní nahromadění pomalu tajícího sněhu.

Souhrnné dopady

Veškeré dopady sjednocené přes odvětví a/nebo regio­ny. Shrnutí dopadů vyžaduje znalost (nebo před­poklady o) relativní důležitosti jednotlivých dopadů v daných odvětvích a regionech. Posouzení sou­hrnných dopadů zahrnuje například celkový počet za­sažených lidí nebo celkové ekonomické náklady.

Spolehlivost (věrohodnost, jistota)

Úroveň důvěry ve správnost závěru je v této zprávě vy­jádřena použitím standardní terminologie definované následujícím způsobem:

Spotřeba vody

Množství odebírané vody nenávratně ztracené během jejího použití (odpařováním a při výrobě zboží). Spo­třeba vody je rovna rozdílu odběru vody a zpětného odtoku.

Stabilizace

Udržování konstantních atmosférických koncentrací jednoho nebo více skleníkových plynů (např. oxidu uhličitého) nebo ekvivalentu CO2 skupiny sklení­kových plynů. Analýzy nebo scénáře stabilizace se tý­kají stabilizace koncentrace skleníkových plynů v at­mosféře.

Standardy (normy)

Soubor směrnic nebo zákonů nařizující nebo definující provedení (např. kvalitu, rozměry, parametry, metody testování a pravidla používání). Standardy výrobku, technologie nebo funkčních vlastností stanovují mi­nimální požadavky na dotčené výrobky nebo techno­logie. Normy vedou ke snížení emisí skleníkových plynů spojených s výrobou nebo používáním výrobků a/nebo využíváním technologií.

Státy Dodatku I

Skupina států obsažených v Dodatku I (po úpravě z roku 1998) k Rámcové úmluvě OSN o změně kli­matu (UNFCCC), zahrnující všechny země OECD k roku 1990 a země s transformující se ekono­mikou. V článcích 4.2 (a) a 4.2 (b) Úmluvy se státy Dodatku I výslovně zavázaly k záměru do roku 2000 vrátit jednotlivě nebo společně své emise skleníkových plynů na úroveň roku 1990. Ostatní země jsou standardně označeny jako státy mimo Dodatek I. Seznam států Dodatku I viz http://unfccc.int; seznam zemí OECD viz http://www.oecd.org.

Státy Dodatku II

Skupina států obsažených v Dodatku II k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (UNFCCC), zahrnu­jící všechny země OECD k roku 1990. Podle článku 4.2 (g) Úmluvy tyto státy poskytnou finančn­í prostředky na pomoc rozvojovým zemím dostát svým závazkům, jako je příprava národních zpráv. Očekává se dále, že státy Dodatku II pod­poří postoupení environmentálně šetrných techno­logií rozvojovým zemím. Seznam států Dodatku II viz http://unfccc.int; seznam zemí OECD viz http://www.oecd.org.

Státy Dodatku B

Státy obsažené v Dodatku B Kjótského protokolu, kte­ré souhlasily s cílem snížení svých emisí skleníkových plynů, zahrnující všechny státy Dodatku I (po úpravě z roku 1998) s výjimkou Turecka a Běloruska. Se­znam států Dodatku I viz http://unfccc.int.

Stratosféra

Značně stabilně zvrstvená oblast atmosféry nad tropo­sférou sahající od asi 10 km (v průměrném rozsahu od 9 km ve vysokých zeměpisných šířkách do 16 km v tropech) až do cca 50 km výšky.

Strukturální změna

Například změna v relativním podílu na hrubém domá­cím produktu (GDP) vytvořeném průmyslovým či ze­mědělským odvětvím nebo odvětvím služeb v daném hospodářství; nebo obecněji, systémové transformace, při nichž některé složky jsou nebo by mohly být na­hrazeny jinými.

Střední výška hladiny moře

Střední výška hladiny moře je běžně definována jako prů­měrná relativní výška hladiny moře za určité období, měsíc nebo rok, dostatečně dlouhé na zprůměrování přechodných jevů, jako vln a slapů. Relativní výška hladiny moře je vý­ška hladina moře stanovená mareografem vzhledem k zemi, nad kterou se rozkládá. Viz Změna výšky / vzestup hladiny moře.

Suchá oblast

Oblast pevniny s nízkými srážkami, kde nízkými se obecně rozumí méně než 250 mm srážek ročně.

Sucho

V běžném vyjádření je sucho „dlouhotrvající absence nebo výrazný nedostatek srážek“, „deficit srážek ve­doucí k nedostatku vody pro některé činnosti nebo sku­piny lidí“ nebo „období neobvykle suchého počasí s nedostatkem srážek trvající dost dlouho na to, aby způsobilo vážnou hydrologickou nerovnováhu“ (Heim, 2002). Sucho bylo definováno mnoha způsoby. Země­dělské sucho se vztahuje k vlhkostnímu deficitu ve svrchním přibližně 1 metru půdy (kořenové oblasti), který ovlivní úrodu, meteorologické sucho je pře­devším dlouhodobý deficit srážek a hydrologické sucho se vyznačuje podnormálními průtoky a nízkou hladinou jezer a spodní vody. Velesucho je prodlu­žované a pronikavé sucho, trvající mnohem déle než běžné, obvykle desetiletí i více.

Suma tržních přínosů

Očekává se, že změna klimatu, zvláště pak mírná změna klimatu, bude mít pozitivní a negativní vlivy na tržně fungující odvětví, avšak se značnými rozdíly napříč různými odvětvími a regiony závisejícími jak na rychlosti, tak na velikosti změny klimatu. Součet záporných i kladných tržních přínosů a nákladů přes všechna odvětví a všechny regiony za dané období se nazývá suma tržních přínosů. Suma tržních přínosů nezahrnuje netržní dopady.

T.


Technologická změna

Většinou považovaná za technologické zdokonalení, kdy lze z daného množství zdrojů získat více zboží a služeb nebo lepší kvalitu (výrobní faktory). Ekono­mické modely rozlišují technologickou změnu vnějšího (autonomní) a vnitřního původu a vynucenou. Auto­nomní (vnější) technologická změna je vnucená z vnějšku modelu, obvykle v podobě časového trendu ovlivňujícího poptávku po energii nebo růst světové produkce. Vnitřní technologická změna je výsledkem ekonomických činností uvnitř modelu, tj. výběr techno­logií je zahrnut v modelu a ovlivňuje poptávku po ener­gii a /nebo ekonomický růst. Vynucená technolo­gická změna znamená vnitřní technologickou změnu, avšak přidává další změny vyvolané politikami a opat­řeními, jako jsou uhlíkové daně motivující vědeckový­zkumné úsilí.

Technologie

Praktická aplikace znalostí ke splnění jednotlivých úkolů, která využívá jak technické prostředky (za­řízení, vybavení), tak (sociální) vědomosti („soft­ware“, znalosti pro výrobu a používání prostředků).

Tepelná roztažnost

Ve spojitosti s vzestupem hladiny moře označuje ná­růst objemu (a pokles hustoty), který je důsledkem oteplování vody. Oteplování oceánu vede ke zvětšení jeho objemu, a tudíž k vzestupu hladiny moří. Viz Změna výšky hladiny moře.

Tepelné infračervené záření

Záření emitované povrchem Země, atmosférou a oblačností. Je též známo jako zemské nebo dlouhovlnné záření a mělo by se rozlišovat od toho infračerveného záření, které je součástí slunečního spektra. Infračervené záření obecně má vlnové délky větší, než jsou vlnové délky červené barvy ve viditelné části spektra. Spektrum tepelného infračerveného záření je v praxi odlišné od spektra krátkovlnného neboli slunečního záření v důsledku rozdílu v teplotách mezi Sluncem a systé­mem Země-atmosféra. (Absolutní teplota Slunce je dvacetkrát vyšší než teploty na Zemi a proto jsou vlnové délky sluneční­ho záření dvacetkrát kratší; v oboru vlnových délek nad pět mikrometrů je podíl slunečního záření oproti zemskému zane­dbatelný – pozn. překl.)

Teplota uvnitř vrtu

Teplota se měří podél vrtů sahajících desítky až stovky metrů pod povrch Země. Průběh teplot v závislosti na hloubce se běžně užívá k odvo­zení časových změn povrchové teploty země v měřít­ku staletí.

Teplota půdy

Teplota země těsně pod povrchem (často ve svrchních 10 cm).

Termohalinní cirkulace (THC, MOC)

Zonálně zprůměrovaná meridionální (sever-jih) třírozměrná cirkulace velkého měřítka v oceánech. V Atlantickém oceánu tato cirkulace unáší relativně teplé svrchní vody na sever a relativně chladné hlu­binné vody na jih. Golfský proud tvoří část této cirkulace v Atlantiku.

Transformující se ekonomiky (EITs)

Státy procházející změnou ze sytému plánovaného hospodářství k tržní ekonomice.

Tropopauza

Hranice mezi troposférou a stratosférou.

Troposféra

Nejspodnější část atmosféry od povrchu do přibližně 10 km výšky ve středních šířkách (v průměrném rozsahu od 9 km ve vysokých zeměpisných šířkách do 16 km v tropech), kde se tvoří oblačnost a počasí. V troposféře teplota obecně klesá s výškou.

Trvale udržitelný rozvoj (SD)

Koncept trvale udržitelného rozvoje byl zaveden ve World Conservation Strategy (IUCN 1980) a má koře­ny v pojetí trvale udržitelné společnosti a v hospo­daření s obnovitelnými zdroji. Byl přijat Světovou ko­misí pro životní prostředí a rozvoj (WCED) v roce 1987 a konferencí v Riu de Janeiru roku 1992 jako pro­ces proměny, v němž využívání zdrojů, vedení in­vestic, orientace rozvoje technologií a institucionální změny jsou všechny v souladu a zvětšují jak současný, tak bu­doucí potenciál k uspokojení lidských potřeb a snažení. SD propojuje politický, společenský, ekonomický a en­vironmentální rozměr.

Tržní dopady

Dopady, které mohou být finančně vyčísleny a přímo ovlivňují hrubý domácí produkt (GDP) – např. změny v ceně zemědělských vstupů a/nebo zboží. Viz též Netržní dopady.

Tržní potenciál

Viz Potenciál zmírňování.

Tržní směnný kurs (MER)

Je to poměr, ve kterém se směňují cizí měny. Většina ekonomik tyto sazby denně zveřejňuje a sazby se pro všechny realizované směny deviz jen málo liší. V některých rozvojových ekonomikách se mohou oficiální kursy a kursy na černém trhu lišit značně a je těžké MER stanovit.

U.


Učení se praxí

Když se výzkumníci a firmy seznamují s novými technologickými postupy nebo získávají zkušenosti díky rozšířené výrobě, mohou přijít na způsoby, jak postupy vylepšit a snížit náklady. Poučit se praxí je typem technologické změny založené na zkušenostech.

Uhlíková intenzita

Množství emisí oxidu uhličitého na jednotku hrubého domácího produktu.

Uhlíkový cyklus

Termín užívaný k popisu toku uhlíku (v různých formách, např. jako oxid uhličitý) v atmosféře, oceánu, pevninské biosféře a litosféře.

Uložení uhlíku

Viz Jímání

Urbanizace

Přeměna krajiny z přirozeného stavu nebo přirozeně ob­hospodařovaného stavu (např. zemědělstvím) na město; proces vyvolaný migrací z venkova do měst, kdy rostoucí podíl populace státu nebo regionu začíná žít v sídlech definovaných jako městská střediska.

Úmrtnost

Míra výskytu úmrtí v rámci populace; výpočet úmrtnosti přihlíží k množstvím úmrtí v závislosti na věku, a může tedy poskytnout údaje o očekávané době života a rozsahu předčasných úmrtí.

Úroveň vědeckého chápání (LOSU)

Je to ukazatel na pětistupňové škále (úroveň vysoká, střední, středně nízká, nízká a velmi nízká) navržený k označení stupně vědeckého porozumění činitelům radiačního působení, které ovlivňují změnu klimatu. Tento ukazatel představuje subjektivní posouzení jis­toty ohledně fyzikálních / chemických mechanismů určujících radiační působení a shody týkající se kvan­titativního odhadu a jeho nejistoty pro každý činitel.

Užitek adaptace

Náklady škod, kterým se zabránilo, nebo přínosy plynoucí ze schválení a uskutečnění adaptačních opatření.

V.


Vazba klima – uhlíkový cyklus

Budoucí změna klimatu vyvolaná emisemi sklení­kových plynů do atmosféry ovlivní globální uhlíkový cyklus. Změny v globálním uhlíkovém cyklu po­stupně ovlivní podíl antropogenních skleníkových plynů, které zůstanou v atmosféře, a tedy atmosfé­rickou koncentraci skleníkových plynů, vedoucí k další změně klimatu. Tato zpětná vazba se nazývá vazba klima – uhlíkový cyklus. První generace modelů počítajících s touto vazbou (propojených modelů klima – uh. cyklus) naznačuje, že s globálním oteplováním se bude zvyšovat podíl antropogenního CO2, který zůstane v atmosféře.

Vedlejší přínosy

Užitky z politik, které jsou uskutečňovány k dosažení několika cílů současně. Politiky navržené pro zmír­ňování množství skleníkových plynů mají většinou další, často nejméně stejně důležitá odůvodnění (např. vztažená k cílům rozvoje, udržitelnosti a spraved­livosti).

Vnější působení

Vnější působení označuje hybnou sílu, která není součástí klimatického systému, ale způsobuje v něm změnu. Jde zejména o vulkanické erupce, změny Slunce a antropogenní změny ve složení atmosféry a ve využití půdy.

Vodní květ

Reprodukční exploze řas či sinic v jezeru, řece nebo oceánu.

Vodní stres

Stát zažívá vodní stres, pokud se dostupná zásoba sladké vody projevuje vzhledem k jejímu odběru jako významné omezení rozvoje. V globálním hodnocení se povodí s vodním stresem často definují tím, že mají méně než 1000 m3/rok dostupné vody na obyvatele (za­loženo na dlouhodobém průměrném odtoku). Také od­běry přesahující 20 % obnovitelné vodní zásoby se pou­žívají jako indikátory vodního stresu. Plodina je vystave­na vodnímu stresu, pokud množství dostupné půdní vody, a tím skutečné evapotranspirace, je menší než nároky potenciální evapotranspirace.

Vyhynutí

Úplný zánik celého biologického druhu.

Využití půdy (krajiny) a

Změna využití půdy (krajiny)

Využíváním půdy se označuje celek opatření, činností a vkladů uskutečňovaných pro určitý typ půdního pokryvu (soubor lidských činností). Termín využití půdy je používán také ve smyslu společenských a eko­nomických cílů, pro něž je půda obhospodařována (např. pastva, těžba dřeva či ochrana přírody). Změna využití půdy (či krajiny) znamená změnu ve využití nebo obhospodařování půdy lidmi, která může vést ke změně půdního pokryvu. Změna pokryvu a využití půdy (krajiny) může mít vliv na povrchové albedo, evapotranspiraci, zdroje a propady skleníkových plynů nebo na jiné vlastnosti klimatického systému, a může tedy radiačně působit a/nebo jinak místně nebo glo­bálně ovlivňovat klima. Viz též Zprávu IPCC o využití půdy, změnách využití půdy a lesnictví (IPCC, 2000).

Vyvolaná technologická změna

Viz technologická změna.

Vzestup hladiny (moře) za bouře

Dočasný nárůst výšky hladiny moře následkem extrémních meteorologických podmínek (nízkého at­mosférického tlaku a/nebo silného větru) v konkrétní lokalitě. Definuje se jako přebytek oproti úrovni, kterou lze v daném čase a místě očekávat od samotného slapového kolísání.

Vzorce proměnlivosti klimatu

Přirozená proměnlivost klimatického systému se zvláště v měřítku ročních období a delším děje převážně v preferovaných prostorových a časových vzorech. Je to vlivem dynamických vlastností atmo­sférické cirkulace a interakcí s povrchem pevnin a oceánů. Takovéto vzorce se často nazývají režimy, módy nebo dálková propojení. Příkladem jsou Seve­roatlantická oscilace (NAO), Pacificko- Severoame­rický mód (PNA), El Niňo – Jižní oscilace (ENSO), cirkumpolární módy proměnlivosti severní (NAM; dříve nazývaný Arktická oscilace, AO) a jižní polokoule (SAM; dříve nazývaný Antarktická oscila­ce, AAO). Mnohé z výrazných módů proměnlivosti klimatu jsou diskutovány v sekci 3.6 Zprávy Pracovní skupiny I (WGI).

Z.


Záchyt a ukládání uhlíku (oxidu uhličitého) (CCS)

Proces zahrnující oddělení oxidu uhličitého z prů­myslových a energetických zdrojů, přepravu do místa skladování a dlouhodobou izolaci od atmosfé­ry.

Zalesňování

Výsadba nových lesů v územích, na kterých v minu­losti lesy nerostly (minimálně 50 let). Diskuse termí­nu les a souvisejících pojmů jako zalesňování, znovuzalesňování a odlesňování je uvedena ve Zprávě IPCC o využití půdy, změnách využití půdy a lesnic­tví (IPCC, 2000). Rovněž ve Zprávě o definicích a metodologických možnostech inventarizace emisí z degradace lesa a ničení dalších typů vegetace vyvo­laných přímo člověkem (IPCC, 2003).

Zamrzlá půda

Porézní půda nebo hornina s částečně nebo úplně za­mrzlou vodou (Van Everdingen, 1998). Zamrzlá půda zahrnuje permafrost. Půda, která každoročně zamrzá a rozmrzá se nazývá sezónně zamrzlá půda.

Zasolování

Hromadění soli v půdě.

Záměna paliva

Obecně jde o nahrazení paliva B palivem A. V diskusi o změně klimatu se rozumí, že palivo A má menší ob­sah uhlíku než palivo B, např. nahrazení uhlí zemním plynem.

Zcela fluorované uhlovodíky (PFCs)

Jsou mezi šesti skleníkovými plyny, které se mají omezovat podle Kjótského protokolu. Jsou to vedlejší produkty tavení hliníku a obohacování uranu. Také na­hrazují chlorofluorouhlovodíky při průmyslové výrobě polovodičů.

Zdokonalení

Zdokonalení znamená zavedení nových nebo upra­vených součástek nebo vybavení, nebo provedení kon­strukčních úprav existující infrastruktury, které buď ne­byly v době výstavby k dispozici nebo nebyly považová­ny za nutné. Účelem zdokonalení v souvislosti se změ­nou klimatu je obecně zajistit, aby stávající infrastruktur­a vyhověla novým konstrukčním předpi­sům, které mohou být požadovány za změněných klima­tických podmínek.

Zdroj

Pojem zdroj se vztahuje k jakémukoli procesu, činnosti nebo mechanismu, který uvolňuje skleníkový plyn, aero­sol nebo prekurzor skleníkového plynu nebo aerosolu do atmosféry. Zdroj může také odkazovat např. na zdroj energie.

Změna klimatu

Změna klimatu označuje změnu stavu klimatu, kterou lze rozpoznat (např. využitím statistických testů) ve změnách průměru a/nebo proměnlivosti jeho vlastnos­tí a která přetrvává po dosti dlouhé období, typicky desítek let nebo déle. Změna klimatu může být ná­sledkem přirozených vnitřních procesů nebo vnějších sil nebo důsledkem trvalých antropogenních změn ve složení atmosféry nebo ve využití půdy. Všimněte si, že Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC) v článku 1 definuje změnu klimatu takto: „změna klimatu, která je přisuzována přímo nebo ne­přímo lidské aktivitě, jež mění složení globální atmo­sféry, a která je navíc k přirozené klimatické proměn­livosti pozorována po úměrné časové období“. UNFCCC tedy rozlišuje mezi změnou klimatu, již lze připsat lidským aktivitám měnícím složení atmosféry, a proměnlivostí klimatu odpovídající přirozeným příčinám. Viz též Proměnlivost klimatu; Detekce a přisouzení.

Změna výšky / vzestup hladiny moře

Výška hladiny moře se může měnit, jak globálně tak místně, vlivem (i) změn tvaru oceánských pánví, (ii) změn celkové hmotnosti vody a (iii) změn v hustotě vody. Mezi činitele vedoucí k vzestupu hladiny moře při globálním oteplování patří jak nárůst celkového množství vody táním sněhu a ledu na pevnině, tak změny v hustotě vody vlivem vzrůstu teplot vody v oceánu a změnám její slanosti. Relativní vzestup hla­diny moře nastává tam, kde roste místní výška hladiny oceánu vzhledem k pevnině, což může být způsobeno vzestupem hladiny oceánu a/nebo poklesem výšky pevniny. Viz též Střední výška hladiny moře, Tepelná roztažnost.

Zmírňování

Technologická změna a náhrada, která snižuje vstupy zdrojů a emise na jednotku výstupu. Ačkoli by ke snížení emisí vedlo vícero sociálních, ekonomických a technologických politik, pokud se týče změny klimatu, zmírňováním se rozumí zavádění takových politik, jejichž cílem je snížení emisí a zvětšení propadů sklení­kových plynů.

Znovuzalesňování

Výsadba lesa na území, které bylo v minulosti za­lesněné, ale bylo mezitím přeměněno k jinému využití. Diskuse termínu les a souvisejících pojmů jako za­lesňování, znovuzalesňování a odlesňování je uvedena ve Zprávě IPCC o využití půdy, změnách využití půdy a lesnictví (IPCC, 2000). Rovněž ve Zprávě o defini­cích a metodologických možnostech inventarizace emisí z degradace lesa a ničení dalších typů vegetace vyvo­laných přímo člověkem (IPCC, 2003).

Zooplankton

Viz Plankton

Zpětná vazba

Viz Klimatická zpětná vazba

Zpětná vazba albeda

Klimatická zpětná vazba zahrnující změny albeda Země. Obvykle se vztahuje ke změnám v kryosféře, která má albedo mnohem větší (~0,8) než průměrné planetární albedo (0,3). V oteplujícím se klimatu se očekává, že kryosféra bude ustupovat, celkové albedo Země se bude zmenšovat a více sluneční energie bude absorbováno, což povede k dalšímu oteplování Země.

Zpětná vazba oblačnosti

Klimatická zpětná vazba zahrnující změny jakýchkoli vlastností mraků jako odezvy na jiné atmosférické změny. Pochopení zpětných vazeb oblačnosti a určení jejich velikostí a znaménka vyžaduje porozumět tomu, jak změna klimatu může ovlivnit spek­trum typů mraků, pokrytí oblačností, její výšku a ra­diační vlastnosti mraků, a také odhadnout dopad těchto změn na radiační bilanci Země. Zpětné vazby oblačn­osti zůstávají v současnosti největším zdrojem nejis­toty v odhadech citlivosti klimatu. Viz též Radi­ační působení.

Zranitelnost

Zranitelnost je mírou toho, nakolik systém podléhá nepříznivým vlivům změny klimatu včetně klimatické proměnlivosti a extrémů a je neschopný si s nimi po­radit. Zranitelnost je funkcí povahy, velikosti a rych­losti změny klimatu, kolísání, kterému je systém vy­staven, jeho citlivosti a schopnosti adaptace.

Zúrodňování oxidem uhličitým (CO2)

Posílení růstu rostlin jako důsledek zvýšené kon­centrace oxidu uhličitého (CO2) v atmosféře. V zá­vislosti na svém mechanismu fotosyntézy jsou urči­té druhy rostlin na změny v atmosférické koncent­raci CO2 citlivější.


Seskupení států

Úplný seznam států náležících do Dodatku I UNFCCC, mimo Dodatek I UNFCCC a do OECD viz http://www.unfccc.int a http://www.oecd.org. Kdekoli to v této Zprávě bylo relevantní, státy byly seskupeny do regionů podle klasifikace UNFCCC a jejího Kjótského protokolu. Státy, které vstoupily do Evropské unie po roce 1997, jsou proto ještě zařazeny do Dodatku I EIT. Státy v každém z regionálních seskupení použitých v této Zprávě zahrnují: *

* Úplný soubor dat pro všechny státy k roku 2004 pro všechny regiony nebyl k dispozici.