RÁMCOVÁ ÚMLUVA Organizace SPOJENÝCH NÁRODŮ
O ZMĚNĚ KLIMATU




Organizace spojených národů

1992












FCCC/INFORMAL/84

český překlad: Ministerstvo životního prostředí



RÁMCOVÁ ÚMLUVA Organizace SPOJENÝCH NÁRODŮ
O ZMĚNĚ KLI­MATU

SMLUVNÍ STRANY TÉTO ÚMLUVY

uznávajíce, že změna klimatu Země a její nepříznivé důsledky jsou společným zájmem celého lidstva,

ZNEPOKOJENY tím, že lidské činnosti vedou k neustálému narůstání koncentrace sklení­kových plynů v atmosféře a tento nárůst zvyšuje přirozený skleníkový efekt a že to povede v průměru k dalšímu oteplování zemského povrchu a atmosféry a pravdě­podobně nepříz­nivě ovlivní přírodní ekosystémy a lidstvo jako takové,

ZAZNAMENÁVAJÍCE, že největší podíl na dřívějších a současných globálních emi­sích mají rozvinuté země, že množství emisí na obyvatele je v rozvojových zemích stále rela­tivně malé a že podíl rozvojových zemí na globálních emisích bude narůstat, aby mohly být uspokojeny jejich sociální a rozvojové potřeby,

VĚDOMY si úlohy a významu pohlcování a ukládání skleníkových plynů v ekosysté­mech pevnin a oceánů,

ZAZNAMENÁVAJÍCE, že existuje celá řada nejasností, co se týče předpovědí změn kli­matu, zvláště s ohledem na časové rozvržení, velikost a jejich regionální projevy,

BEROUCE V ÚVAHU, že globální povaha změny klimatu si žádá co nejširší spolu­práci všech zemí a jejich účast v účinné a přiměřené mezinárodní reakci, v souladu s jejich společnými, i když rozdílnými odpovědnostmi a možnostmi a s jejich sociální­mi a hospo­dářskými podmínkami,

PŘIPOMÍNAJÍCE příslušná opatření z prohlášení přijatého na Konferenci Organizace spo­jených národů o životním prostředí ve Stockholmu dne 16. června 1972,

PŘIPOMÍNAJÍCE ROVNĚŽ, že státy mají v souladu s Chartou Organizace spo­jených ná­rodů a v souladu se zásadami mezinárodního práva suverénní právo využívat své vlastní zdroje na základě svých vlastních koncepcí ochrany životního prostředí a roz­voje a mají od­povědnost zajistit, aby činnosti v rámci jejich rozsahu působnosti nebo dohledu nezpůsobily škodu na životním prostředí jiného státu nebo v oblastech mimo dosah jejich vnitrostátní působnosti,

ZNOVU POTVRZUJÍCE zásadu suverenity států v mezinárodní spolupráci týkající se změny klimatu,

UZNÁVAJÍCE, že by státy měly přijmout účinné právní předpisy, že by environ­mentální normy a cíle a priority hospodaření měly odrážet souvislosti životního prostředí a vývoje, na který se vztahují, a že normy zavedené v některých zemích mohou být neadekvátní a mohou vyvolávat neopodstatněné ekonomické a sociální ná­klady v dalších, zejména roz­vojových zemích,

PŘIPOMÍNAJÍCE ustanovení usnesení Valného shromáždění č. 44/228 ze dne 22. prosin­ce 1989, týkající se Konference Organizace spojených národů o život­ním prostředí a rozvo­ji, a usnesení 43/53 ze dne 6. prosince 1988, 44/207 ze dne 22. prosince 1989, 45/212 ze dne 21. prosince 1990 a 46/169 ze dne 19. prosin­ce 1991 o ochraně světového klimatu pro současné a budoucí generace lidstva,

PŘIPOMÍNAJÍCE také ustanovení usnesení Valného shromáždění č. 44/206 ze dne 22. prosince 1989 o možných nepříznivých účincích zvýšení hladiny moří na ost­rovní a pobřežní oblasti, zvláště nížinné pobřežní oblasti, a příslušná ustanovení usne­sení Valného shromáždění č. 44/172 ze dne 19. prosince 1989 o provádění akčního plánu boje proti de­sertifikaci,

PŘIPOMÍNAJÍCE dále Vídeňskou úmluvu na ochranu ozonové vrstvy z roku 1985 a Montrealský protokol z roku 1987 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, napo­sledy upraveného a pozměněného dne 29. června 1990,

ZAZNAMENÁVAJÍCE ministerské prohlášení ze druhé světové konference o klima­tu při­jaté 7. listopadu 1990,

VĚDOMY si cenné analytické práce prováděné mnoha státy v oblasti změny klimatu a vý­znamného přínosu Světové meteorologické organizace, Programu Organizace spojených národů pro životní prostředí a činnosti dalších orgánů a organizací v rámci systému Or­ganizace spojených národů, stejně jako dalších mezinárodních a mezivládních orgánů, k vý­měně výsledků vědeckého výzkumu a k jeho koordinaci,

UZNÁVAJÍCE, že kroky vedoucí k pochopení a k zaujetí postoje vůči změně klimatu bu­dou z environmentálního, sociálního i ekonomického hlediska nejúčinnější, když budou za­loženy na příslušných vědeckých, technických a ekonomických poznatcích a když budou soustavně přehodnocovány z hlediska nových zjištění v uvedených ob­lastech,

UZNÁVAJÍCE, že různé akce zaměřené na změnu klimatu mohou být samy o sobě z eko­nomického hlediska oprávněné a mohou také napomáhat řešit další problémy životního prostředí,

UZNÁVAJÍCE rovněž jako potřebné, aby rozvinuté země okamžitě, pružným způso­bem a na základě jasných priorit učinily první kroky směrem ke komplexním stra­tegiím vůči změně klimatu na globální, vnitrostátní, a kde je tak dojednáno, na regio­nální úrovni, které by braly v úvahu všechny skleníkové plyny s patřičným zřetelem na jejich relativní podíl na zesilování skleníkového efektu,

UZNÁVAJÍCE dále, že nížinné a další malé ostrovní země, země s nížinnými po­břežními, aridními a semiaridními oblastmi nebo oblastmi vystavenými záplavám, su­chu či rozši­řování pouště a rozvojové země s křehkými horskými ekosystémy jsou zvláště citlivé na ne­příznivé účinky změny klimatu,

UZNÁVAJÍCE specifické potíže zemí, a to zejména rozvojových, jejichž hospodář­ství jsou obzvláště závislá na produkci, využití a exportu fosilních paliv v důsledku opatření k ome­zení emisí skleníkových plynů,

POTVRZUJÍCE, že reakce na změnu klimatu by měly být integrovaným způsobem koordi­novány se sociálním a hospodářským rozvojem, se snahou vyhnout se nepříz­nivým dopa­dům na tento rozvoj, při plném respektování zákonité prioritní potřeby rozvojových zemí dosáhnout trvalého hospodářského růstu a vymýcení chudoby,

UZNÁVAJÍCE, že všechny země, zvláště rozvojové země, potřebují přístup ke zdrojům potřebným k dosažení trvalého sociálního a hospodářského rozvoje a že pro přiblížení to­muto cíli bude muset spotřeba energie rozvojových zemí narůstat při zohlednění možností k dosažení vyšší energetické hospodárnosti a ke kontrole emisí skleníkových plynů obecně, také prostřednictvím uplatnění nových technologií za podmínek, které činí tato uplatnění ekonomicky a sociálně výhodnými,

ODHODLÁNY chránit klimatický systém pro současné i budoucí generace

SE DOHODLY NA TOMTO:

Článek 1

Definice1

Pro účely této smlouvy se:

1. „nepříznivými účinky změny klimatu rozumějí takové změny ve fyzickém prostředí nebo v biotě v důsledku změny klimatu, které mají výrazně škod­livé účinky na složení, regenerační schopnosti či produktivitu přirozených a řízených ekosystémů, nebo na činnost sociálně-ekonomických systémů, nebo na lidské zdraví a blahobyt;

2. „změnou klimatu rozumí taková změna klimatu, která je vázána přímo nebo ne­přímo na lidskou činnost měnící složení globální atmosféry a která je vedle přiro­zené variability klimatu pozorována za srovnatelný časový úsek;

3. „klimatickým systémem rozumí veškerá atmosféra, hydrosféra, biosféra a geosfé­ra a jejich vzájemné ovlivňování;

4. „emisemi rozumí uvolňování skleníkových plynů nebo jejich prekurzorů do at­mosféry nad určitou oblastí po určitou dobu;

5. „skleníkovými plyny rozumějí ty plynné složky atmosféry, jak přírodní tak antropogenní, které absorbují a opětovně vyzařují infračervené záření;

6. „organizací regionální hospodářské integrace rozumí organizace vytvořená suve­rénními státy dané oblasti, která má pravomoci v souvislosti se záleži­tostmi upra­venými touto úmluvou nebo jejími protokoly a je náležitě pověře­na, v souladu se svými vnitřními ustanoveními, podepisovat, ratifikovat, při­jímat či schvalovat uve­dené dokumenty nebo k nim přistupovat;

7. „rezervoárem rozumí ta část nebo ty části klimatického systému, kde jsou sklení­kové plyny nebo jejich prekurzory ukládány;

8. „propadem rozumí proces, činnost nebo mechanismus, který odstraňuje sklení­kový plyn, aerosol či prekurzor skleníkového plynu z atmosféry;

9. „zdrojem rozumí jakýkoli proces nebo činnost, při kterých se uvolňuje do atmo­sféry skleníkový plyn, aerosol či prekurzor skleníkového plynu.

Článek 2

Cíl

Konečným cílem této úmluvy a jakýchkoli souvisejících právních dokumentů, které konfe­rence smluvních stran případně přijme, je dosáhnout, v souladu s odpovídajícími opatření­mi úmluvy, stabilizace koncentrací skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která by pře­dešla nebezpečnému narušení klimatického systému vlivem lidské činnosti. Této úrovně by mělo být dosaženo v takové lhůtě, která dovolí ekosysté­mům, aby se přirozenou cestou při­způsobily změně klimatu, která zajistí, že nebude ohrožena produkce potravin, a která umožní, aby hospodářský rozvoj mohl pokračovat udržitelným způsobem.

Článek 3

Zásady

Při svých činnostech směřujících k naplnění cílů této úmluvy a k provedení jejích ustano­vení se smluvní strany řídí, mimo jiné, těmito zásadami:

1. smluvní strany by měly chránit klimatický systém ve prospěch současných a bu­doucích generací lidstva na základě rovnosti a v souladu s jejich společný­mi, i když rozdílnými, odpovědnostmi a odpovídajícími schopnostmi. V této souvislosti by měly smluvní strany rozvinutých zemí zaujmout vedoucí po­stavení v boji proti změně klimatu a z ní plynoucích negativních důsledků;

2. v úvahu by měly být plně brány specifické potřeby a zvláštní podmínky smluvních stran rozvojových zemí, zejména těch, které jsou obzvláště vysta­vené nepříznivým účinkům změny klimatu, a smluvních stran, zejména smluvních stran rozvojových zemí, které by v souvislosti s touto úmluvou měly nést nadměrné nebo nepřimě­řené zatížení;

3. smluvní strany by měly předběžně učinit opatření k předvídání, prevenci či mini­malizaci příčin vedoucích ke změně klimatu a zmírnit tak její nepříznivé účinky. Pokud existuje hrozba vážné nezvratné škody, neměl by nedostatek úplné vědecké jistoty sloužit jako důvod k odkladu takových opatření za předpokladu, že přístupy a opatření řešící problém změny klimatu jsou nákla­dově efektivní a jsou schopny zajistit celosvětový prospěch při nejnižších možných nákladech. Aby bylo dosa­ženo těchto cílů, zmíněné přístupy a opat­ření by měly brát v úvahu různé soci­ál­ně ekonomické souvislosti, být komplexní, zahrnovat všechny příslušné zdroje, pro­pady a rezervoáry sklení­kových plynů, stejně jako všechna odvětví hospodář­ství. Úsilí zúčastněných smluvních stran ve věci klimatu by mělo být vynakládáno ve vzájemné spolupráci;

4. smluvní strany mají právo a měly by podporovat udržitelný rozvoj. Přístupy a opatření k ochraně klimatického systému před změnou způsobenou člověkem by měly odpovídat specifickým podmínkám každé smluvní strany, měly by být in­tegrovány do vnitrostátních rozvojových programů a měly by brát v úvahu, že hos­podářský rozvoj je základem pro přijetí opatření vůči změně klimatu;

5. smluvní strany by měly spolupracovat při rozvíjení podpůrného a otevřeného mezinárodního hospodářského systému, který by vedl k udržitelnému hospodář­skému růstu a rozvoji všech smluvních stran, zvláště smluvních stran roz­vojových zemí, a tak jim umožnit lépe se vyrovnávat s problémem změny klimatu. Opatření přijatá v boji proti změně klimatu, včetně jednostranných opatření, by se neměla stát nástrojem svévolné či nespravedlivé diskriminace či skrytým omezením v mezinárodním obchodě.

Článek 4

Závazky

1. Všechny smluvní strany, berouce v úvahu své společné, ale rozdílné odpo­vědnosti a své konkrétní vnitrostátní a regionální priority, cíle a podmínky, budou:

a) rozvíjet, pravidelně doplňovat, zveřejňovat a zpřístupňovat konferenci smluvních stran, v souladu s článkem 12, národní inventury antropogenních emisí ze zdrojů a snížení pomocí propadů všech skleníkových plynů, na něž se nevztahuje Montreal­ský protokol, za použití srovnatelných postupů do­hodnutých konferencí smluvních stran;

b) formulovat, uplatňovat, zveřejňovat a pravidelně aktualizovat vnitrostátní a pří­padně regionální programy obsahující opatření ke zmírnění změny klimatu se za­měřením na antropogenní emise podle zdrojů a jejich snížení v důsledku propadů u všech skleníkových plynů, na něž se nevztahuje Montrealský pro­tokol, a opat­ření, která by usnadnila přiměřenou adaptaci změně klimatu;

c) ve vzájemné spolupráci podporovat vývoj, využití a rozšiřování, včetně převodu, technologií, postupů, procesů, které vedou ke kontrole, omezení či prevenci antropogenních emisí skleníkových plynů, na něž se nevztahuje Montrealský pro­tokol, a to ve všech příslušných odvětvích včetně energetiky, dopravy, průmyslu, zemědělství, lesnictví a nakládání s odpady;

d) podporovat udržitelné hospodaření s místy propadu a rezervoáry všech sklení­kových plynů, na něž se nevztahuje Montrealský protokol, včetně bio­masy, lesů, oceánů, stejně tak jako ostatních pevninských, pobřežních a moř­ských ekosysté­mů, a ve vzájemné spolupráci podporovat jejich ochranu a rozvoj;

e) spolupracovat při přípravě na adaptaci vůči dopadům změny klimatu, vyvíjet a rozpracovávat odpovídající a integrované plány pro postupy v pobřežních zónách, pro vodní zdroje a zemědělství a pro ochranu a obnovu oblastí, zvláště v Africe, které jsou postiženy suchem a desertifikací i záplavami;

f) v přiměřeném rozsahu zohledňovat změnu klimatu v systémech jejich soci­ální, hospodářské a environmentální politiky a opatření, využívat vhodné me­tody, např. posouzení dopadu na životní prostředí, které budou definované a určené na ná­rodní úrovni, s ohledem na minimalizaci nepříznivých účinků jimi realizovaných projektů a opatření ke zmírnění či přizpůsobení se změně klimatu na hospodářství, na zdraví obyvatelstva a na kvalitu životního prostředí;

g) ve vzájemné spolupráci podporovat vědecký, technologický, technický, spole­čensko-hospodářský a ostatní výzkum, systematická sledování a rozvoj datových archivů týkajících se klimatického systému a zaměřených na pro­hloubení znalostí a snížení či odstranění zbývajících nejasností, které se týka­jí příčin, účinků, ve­likosti a časového postupu změny klimatu, a hospodář­ských a sociálních důsledků různých strategií vůči této změně;

h) ve vzájemné spolupráci podporovat úplnou, otevřenou a rychlou výměnu pří­slušných vědeckých, technologických, technických, společensko-hospodář­ských a právních informací, které souvisejí s klimatickým systémem a změnou klimatu a s hospodářskými a společenskými důsledky různých stra­tegií vůči změně klimatu;

i) ve vzájemné spolupráci podporovat vzdělávání, výuku a povědomí veřejnosti v souvislosti se změnou klimatu a povzbuzovat co nejširší účast v tomto pro­cesu, včetně nevládních organizací;

j) sdělovat konferenci smluvních stran informace, týkající se realizace opatření v souladu s článkem 12.

2. Smluvní strany rozvinutých zemí a další smluvní strany zahrnuté v Příloze I přijí­mají následující konkrétní závazky:

a) každá z těchto smluvních stran přijme vnitrostátní2 přístupy a odpovídající opatření ke zmírnění změny klimatu s tím, že omezí své antropogenní emise skleníkových plynů a že bude chránit a rozšiřovat své propady a rezervoáry skleníkových plynů. Tyto přístupy a opatření budou důkazem, že rozvinuté země zaujímají vedoucí po­stavení při změnách dlouhodobých tendencí antropogenních emisí v souladu s cí­lem úmluvy, přičemž uznávají, že jestliže se koncem tohoto desetiletí sníží antropogenní emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů, na něž se ne­vztahuje Montrealský protokol, při­spěje to k těmto změnám, a také berou v úvahu rozdílnosti ve výchozích pod­mínkách a přístupech těchto smluvních stran a v jejich hospodářských struk­turách a zdrojových základnách, jejich potřebu udržet silný a udržitelný hos­podářský růst, dostupné technologie a další specifické okolnosti, stejně tak jako potřebu rovnocenného a odpovídajícího příspěvku každé z těchto smluvních stran ke globálnímu úsilí s ohledem na výše uvedený cíl. Tyto smluvní strany mohou takové přístupy a opatření provádět společně s ostatní­mi smluvními stranami a mohou jiným smluvním stranám pomáhat při do­sahování cíle úmluvy, zejména v tom, o čem pojednává toto písmeno;

b) v zájmu podpory pokroku směřujícímu k tomuto cíli, každá z těchto smluvních stran sdělí do šesti měsíců ode dne, kdy pro ni tato úmluva vstou­pila v platnost, a poté již pravidelně v souladu s článkem 12 podrobné infor­mace o svých přístupech a opatřeních podle písmena a) i o svých předpoklá­daných antropogenních emisích podle zdrojů a sníženích v důsledku propadů u skleníkových plynů, na něž se ne­vztahuje Montrealský protokol, po dobu stanovenou v písmeni a), s cílem návratu ať již jednotlivě nebo společně na úroveň antropogenních emisí oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů, na něž se nevztahuje Montrealský protokol, dosa­ženou k roku 1990. Tyto informace přezkoumá konference smluvních stran na svém prvním zasedání a poté již pravidelně, v souladu s článkem 7;

c) výpočty emisí podle zdrojů a snížení v důsledku propadů u skleníkových ply­nů pro účely písmene b) by měly brát v úvahu nejlepší dostupné vědecké po­znatky, včetně efektivní kapacity míst propadu a jednotlivých příspěvků těchto plynů ke změně klimatu. Konference smluvních stran zváží a odsou­hlasí postupy pro tyto výpočty na svém prvním zasedání a dále je bude pravidelně přezkoumávat;

d) na svém prvním zasedání přezkoumá konference smluvních stran přimě­řenost písmen a) a b). Toto přezkoumání se provede s ohledem na nejlepší dostupné vě­decké informace a posouzení změn klimatu a jejich dopadů, stejně tak jako pří­slušných technických, společenských a hospodářských informací. Na základě tohoto přezkoumání podnikne konference smluvních stran příslušné kroky, které mohou zahrnovat přijetí změn závazků obsa­ženým v písmenech a) a b). Konferen­ce smluvních stran na svém prvním za­sedání rovněž rozhodne o kritériích pro společné provádění opatření, jak je naznačeno v písmenu a). Druhé přezkoumání písmen a) a b) proběhne nejpozději do 31. prosince 1998 a dále v pravidelných in­tervalech určených konferencí smluvních stran, dokud nebude cíle úmluvy dosa­ženo;

e) každá z těchto smluvních stran:

i) případně koordinuje s dalšími takovými smluvními stranami příslušné hos­podářské a správní nástroje k dosažení cílů úmluvy;

ii) identifikuje a pravidelně přezkoumává své vlastní politiky a zvyklosti, které podporují činnosti směřující k vyšší úrovni antropogenních emisí sklení­kových plynů, na něž se nevztahuje Montrealský protokol, než jaké by jinak bylo dosaženo;

f) konference smluvních stran přezkoumá nejpozději do 31. prosince 1998 dostupné informace, aby mohla rozhodnout o případných změnách seznamů v Přílohách I a II podle potřeby a se souhlasem dotčené smluvní strany;

g) jakákoli smluvní strana, která není uvedena v Příloze I, může ve své listině o ra­tifikaci, přijetí, schválení či přistoupení nebo kdykoli poté oznámit depo­zitáři, že hodlá být vázána písmeny a) a b). Depozitář o takovém oznámení uvědomí ostatní signatáře a smluvní strany;

3. Smluvní strany rozvinutých zemí a další rozvinuté smluvní strany zahrnuté v Přílo­ze II poskytnou nové a dodatečné finanční zdroje, aby byly pokryty odsouhla­sené plné ná­klady smluvních stran rozvojových zemí při plnění závazků podle čl. 12 odst. 1. Poskytnou rovněž takové finanční zdroje, včetně zdrojů určených na převod technologií, které smluvní strany rozvojových zemí potřebují na pokrytí odsouhla­sených plných přírůstkových nákla­dů na prováděcí opatření ve smyslu odstavce 1 tohoto článku a které jsou dohodnuty mezi smluvní stranou rozvojové země a meziná­rodním subjektem či subjekty v souladu s článkem 11. Při uskutečňování těchto zá­vazků je třeba brát v úvahu potřebu přiměřenosti a předvídatelnosti toku fondů a vý­znamnost odpovídajícího rozdělení zátěže mezi smluvní strany rozvinutých zemí.

4. Smluvní strany rozvinutých zemí a další rozvinuté smluvní strany zahrnuté v Přílo­ze II budou rovněž pomáhat smluvním stranám rozvojových zemí zvláště vy­staveným ne­příznivým účinkům změny klimatu tím, že pokryjí náklady na přizpůso­bení se těmto nepříz­nivým účinkům.

5. Smluvní strany rozvinutých zemí a další rozvinuté smluvní strany zahrnuté v Přílo­ze II učiní veškeré možné kroky k podpoře, usnadnění a financování převodu environ­mentálně vhodných technologií a know-how ostatním smluvním stranám, zvláště stranám rozvojových zemí, aby jim umožnily provést opatření úmluvy. Smluvní strany rozvinutých zemí v tomto procesu podpoří rozvoj a rozšiřování domá­cích kapacit a technologií smluvních stran rozvojových zemí. Ostatní smluvní strany a organizace, které k tomu mají předpoklady, mohou pomoci rovněž při usnadňování převodu technologií.

6. Při uskutečňování závazků podle odstavce 2 konference smluvních stran po­volí smluvním stranám, které jsou uvedeny v Příloze I a jsou v procesu transformace na tržní hospodářství, určitou míru flexibility tak, aby se zvýšila schopnost těchto smluvních stran zabývat se změnou klimatu, s ohledem na dřívější úroveň antropogenních emisí sklení­kových plynů, na něž se nevztahuje Montrealský pro­tokol.

7. Rozsah, v jakém budou smluvní strany rozvojových zemí účinně uskuteč­ňovat své závazky obsažené v úmluvě, bude záviset na účinném uskutečnění závazků smluvních stran rozvinutých zemí v souvislosti s finančními zdroji a převodem tech­nologií a bude plně zo­hledňovat skutečnost, že hospodářský a sociální rozvoj a vymý­cení chudoby jsou prvořadý­mi a základními prioritami smluvních stran rozvojových zemí.

8. Při uskutečňování závazků podle tohoto článku zúčastněné smluvní strany náležitě zváží, jaké akce jsou podle této úmluvy nezbytné, včetně akcí souvisejících s financováním, pojištěním a převodem technologií, aby se uspokojily specifické po­třeby a zájmy smluvních stran rozvojových zemí plynoucí z nepříznivých účinků změ­ny klimatu nebo z dopadu opatření, které těmto nepříznivým účinkům čelí, a to zvláště:

a) v malých ostrovních zemích,

b) v zemích s nížinnými pobřežními oblastmi,

c) v zemích s aridními a semiaridními oblastmi, zalesněnými oblastmi a s ob­lastmi náchylnými k úbytku lesů,

d) v zemích s oblastmi náchylnými k přírodním katastrofám,

e) v zemích s oblastmi náchylnými k suchu a desertifikaci,

f) s vysokým znečištěním ovzduší ve městech,

g) v zemích s oblastmi křehkých ekosystémů, včetně horských ekosystémů,

h) v zemích, jejichž hospodářství je velmi závislé na příjmu z produkce, zpra­cování a exportu nebo na spotřebě fosilních paliv a příslušných energeticky náročných vý­robků,

i) v zemích bez přístupu k moři a v tranzitních zemích.

Konference smluvních stran může případně přijmout další opatření s ohledem na tento od­stavec.

9. Smluvní strany ve svých opatřeních týkajících se financování a převodu techno­logií plně přihlédnou ke konkrétním potřebám a zvláštním situacím v nejméně roz­vinutých zemích.

10. Smluvní strany, v souladu s článkem 10, přihlédnou při uskutečňování závaz­ků úmluvy k situaci smluvních stran, a zvláště smluvních stran rozvojových zemí, jejichž hos­podářství je ohroženo nepříznivými účinky opatření, kterými čelí změně klimatu. To se týká zvláště smluvních stran, jejichž hospodářství je silně závislé na příjmu z produkce, zpracování a exportu nebo na využívání takových fosilních paliv, pro něž tyto smluvní stra­ny nemohou bez vážných obtíží nalézt alternativy.

Článek 5

Výzkum a systematická sledování

Při uskutečňování svých závazků podle čl. 4 odst. 1 písm. g) smluvní strany:

a) podporují a podle potřeby dále rozvíjejí mezinárodní a mezivládní programy a sítě nebo organizace určené k definování, řízení, posuzování a financování výzkumu, shromažďování údajů a k systematickému sledování a berou při­tom v úvahu snahu zamezit zdvojení těchto snah;

b) podporují mezinárodní a mezivládní úsilí k posílení systematického sle­dování, kapacit a možností státního vědeckého a technického výzkumu, zvláště v roz­vojových zemích, usnadňují přístup k údajům a analýzám zís­kaným z oblastí mimo rámec vnitrostátní působnosti;

c) berou v úvahu zvláštní zájmy a potřeby rozvojových zemí a spolupracují při rozši­řování jejich endogenních kapacit a možností podílet se na úsilí podle písmen a) a b).

Článek 6

Vzdělávání, odborné vzdělávání a povědomí veřejnosti

Při uskutečňování svých závazků podle čl. 4 odst. 1 písm. i) smluvní strany:

a) na vnitrostátní a případně subregionální a regionální úrovni v souladu s vnitrostát­ními právními a správními předpisy a v rámci svých odpovídajících možností pod­porují a usnadňují:

i) rozvíjení a provádění programů vzdělávání a programů týkajících se pově­domí veřejnosti se zaměřením na změnu klimatu a její účinky,

ii) přístup veřejnosti k informacím, které se týkají změny klimatu a jejích účin­ků,

iii) účast veřejnosti v akcích zaměřených na změnu klimatu a její účinky a při vyvíjení odpovídajících protiopatření,

iv) výchovu vědeckého, technického a řídicího personálu;

b) na mezinárodní úrovni, při vzájemné spolupráci a kde je to vhodné, s využi­tím stávajících subjektů, podporují:

i) rozvoj a výměnu materiálů o výchově a povědomí veřejnosti v oblasti změny klimatu a jejích účinků,

ii) rozvoj a provádění vzdělávacích a výchovných programů, včetně posi­lování státních institucí, a výměny nebo přidělování pracovníků pro výu­ku expertů v této oblasti, zvláště pro rozvojové země.

Článek 7

Konference smluvních stran

1. Zřizuje se konference smluvních stran.

2. Konference smluvních stran, jako nejvyšší orgán této úmluvy, pravidelně přezkou­má provádění této úmluvy a jakýchkoli souvisejících právních dokumentů, které konference smluvních stran přijme, a v rámci svého mandátu učiní rozhodnutí, která jsou nezbytná pro účinné provádění této úmluvy. K dosažení tohoto cíle:

a) pravidelně zkoumá závazky smluvních stran a institucionální opatření v rám­ci úmluvy, a to z hlediska cílů úmluvy, zkušeností získaných při jejím prová­dění a vývoje vědeckých a technických poznatků;

b) podporuje a usnadňuje výměnu informací o opatřeních, která smluvní strany při­jaly ve věci změny klimatu a jejích účinků, a to při zohlednění různosti okolností, odpovědností a schopností smluvních stran a jejich závazků v rám­ci úmluvy;

c) na žádost dvou či více smluvních stran usnadňuje koordinaci opatření, která byla přijata ve věci změny klimatu a jejích účinků, a to při zohlednění růz­nosti okolnos­tí, odpovědností a schopností smluvních stran a jejich závazků v rámci úmluvy;

d) v souladu s cílem a ustanoveními úmluvy podporuje a vede práce na rozvoji a pravidelném zlepšování srovnatelných metodologií, které má schválit konference smluvních stran, mimo jiné za účelem přípravy inventur sklení­kových plynů ze zdrojů a snížení pomocí propadů a pro hodnocení účinnosti opatření k omezení emisí a podpoře odstraňování těchto plynů;

e) na základě všech dostupných informací a v souladu s opatřeními úmluvy po­suzuje provádění úmluvy smluvními stranami, celkovou účinnost opatření přijatých na základě této úmluvy, zvláště v oblasti životního prostředí a v ob­lasti sociální a hos­podářské, a stejně tak i kumulativní dopady a míru přiblí­žení se k cíli;

f) zvažuje a přijímá pravidelné zprávy o provádění úmluvy a zajišťuje jejich zveřej­ňování;

g) připravuje doporučení v jakékoli záležitosti nezbytné pro provádění úmluvy;

h) usiluje o mobilizaci finančních zdrojů v souladu s čl. 4 odst. 3, 4 a 5 a s článkem 11;

i) zřizuje pomocné orgány, jaké se jeví nezbytné pro provádění úmluvy;

j) přezkoumává zprávy předložené pomocnými orgány a poskytuje jim obecné poky­ny;

k) konsensem schvaluje a přijímá jednací řád a finanční pravidla pro vlastní činnost a pro pomocné orgány;

l) vyhledává a využívá podle potřeby služby, spolupráci a informace nabízené pří­slušnými mezinárodními, mezivládními i nevládními organizacemi;

m) vykonává takové další funkce, které jsou potřebné k dosažení cíle úmluvy, stejně tak jako všechny další funkce svěřené jí touto úmluvou.

3. Na svém prvním zasedání přijme konference smluvních stran vlastní jednací řád a rovněž jednací řád pro pomocné orgány ustavené na základě úmluvy, včetně po­stupů při rozhodování v záležitostech, které nejsou zatím obsaženy v rozhodovacích postupech ur­čených úmluvou. Takové postupy mohou zahrnovat specifické určení většiny vyžadované pro přijetí určitých rozhodnutí.

4. První zasedání konference smluvních stran svolá dočasný sekretariát podle článku 21 a koná se nejpozději rok po dni vstupu této úmluvy v platnost. Dále se bu­dou běžná zasedání konference smluvních stran konat každý rok, nerozhodne-li konference smluvních stran jinak.

5. Mimořádná zasedání konference smluvních stran se konají v termínech, které po­važuje konference smluvních stran za nezbytné, nebo na písemnou žádost některé ze smluvních stran za předpokladu, že během šesti měsíců ode dne, kdy sekretariát sdělil tuto žádost smluvním stranám, bude žádost podpořena alespoň jednou třetinou smluvních stran.

6. Organizace spojených národů, její specializované agentury a Mezinárodní agentura pro atomovou energii, stejně jako členské státy či státy se statutem pozorova­tele, které nejsou zatím stranou úmluvy, se mohou zúčastnit zasedání konference smluvních stran jako pozorovatelé. Jakákoli instituce nebo agentura, vnitrostátní nebo mezinárodní, vládní či ne­vládní, která má kvalifikaci v záležitostech uvedené úmluvy a která uvědomila sekretariát o svém přání účastnit se zasedání konference smluvních v roli pozorovatele, může být přija­ta, pokud nejméně jedna třetina smluvních stran ne­předloží námitky. Přijetí a účast pozo­rovatelů je předmětem jednacího řádu schválené­ho konferencí smluvních stran.

Článek 8

Sekretariát

1. Zřizuje se sekretariát.

2. Funkce sekretariátu jsou:

a) připravovat zasedání konference smluvních stran a jejích pomocných orgánů usta­vených na základě úmluvy a poskytovat jim veškeré požadované služby,

b) shromažďovat a rozšiřovat zprávy, které jsou mu předloženy,

c) poskytovat na základě požadavku pomoc smluvním stranám, zvláště smluvním stranám rozvojových zemí, při sestavování a předávání informací, které jsou vyža­dovány v souladu s úmluvou,

d) připravovat zprávy o své činnosti a předkládat je konferenci smluvních stran,

e) zajišťovat nezbytnou koordinaci se sekretariáty příslušných mezinárodních orgánů,

f) pod obecným dohledem konference smluvních stran vstupovat do správních a smluvních ujednání, která jsou žádoucí pro účinný výkon jeho funkcí,

g) vykonávat další funkce sekretariátu specifikované v úmluvě a v kterémkoli z jejích protokolů a takové další funkce, které určí konference smluvních stran.

3. Na svém prvním zasedání jmenuje konference smluvních stran stálý sekreta­riát a učiní opatření pro jeho fungování.

Článek 9

Pomocný orgán pro vědecké a technologické poradenství

1. Zřizuje se pomocný orgán pro vědecké a technologické poradenství, aby posky­toval konferenci smluvních stran a podle potřeby jejím dalším pomocným or­gánům ak­tuální informace a rady týkající se vědeckých a technologických záležitostí se vztahem k úmluvě. Tento orgán je otevřený účasti všech smluvních stran a je mnohaoborový. Je složen ze zá­stupců vlád příslušných pro danou odbornost. Pravidelně informuje konferenci smluvních stran o všech aspektech své činnosti.

2. Pod vedením konference smluvních stran a v součinnosti se stávajícími příslušný­mi mezinárodními orgány tento orgán:

a) poskytuje posouzení stavu vědeckého poznání ve vztahu ke změně klimatu a jejím účinkům;

b) připravuje vědecká posouzení účinků opatření, která byla přijata v rámci provádění úmluvy;

c) identifikuje inovační, účinné a nejnovější technologie a know-how a posky­tuje rady o způsobech a prostředcích podpory vývoje nebo o převodu těchto techno­logií;

d) poskytuje rady o vědeckých programech, o mezinárodní spolupráci ve vý­zkumu a vývoji ve vztahu ke změně klimatu a o způsobech a prostředcích k podpoře rozši­řování vlastních kapacit v rozvojových zemích;

e) odpovídá na vědecké, technologické a metodologické otázky, které tomuto orgánu položí konference smluvních stran a její pomocné orgány.

3. Funkce a podmínky činnosti tohoto orgánu může dále rozpracovat konferen­ce smluvních stran.

Článek 10

Pomocný orgán pro provádění úmluvy

1. Zřizuje se pomocný orgán pro provádění úmluvy, který je nápomocen konfe­renci smluvních stran při hodnocení a zpracování přehledu účinného provádění úmlu­vy. Tento orgán je otevřen účasti všech smluvních strana je složen ze zástupců vlád, kteří jsou od­borníky v záležitostech souvisejících se změnou klimatu. O všech aspek­tech své práce pravidelně informuje konferenci smluvních stran.

2. Tento orgán pod vedením konference smluvních stran:

a) zvažuje informace sdělené v souladu s čl. 12 odst. 1 a hodnotí všeobecný souhrnný účinek postupů jednotlivých smluvních stran s přihlédnutím k nejnovějším vě­deckým poznatkům týkajícím se změny klimatu;

b) zvažuje informace získané v souladu s čl. 12 odst. 2 s cílem pomoci konfe­renci smluvních stran při provádění přezkoumání podle čl. 4 odst. 2 písm. d);

c) vhodným způsobem napomáhá konferenci smluvních stran při přípravě a provádě­ní jejích rozhodnutí.

Článek 11

Finanční mechanismus

1. Definuje se mechanismus pro poskytování finančních zdrojů v podobě grantů či úlev, včetně převodu technologií. Provádí se pod dohledem a kontrolou konference smluvních stran, která rozhodne o strategii, programových prioritách a o kritériích způsobi­losti ve vztahu k této úmluvě. Jeho provoz bude svěřen jednomu nebo něko­lika ze stávají­cích mezinárodních subjektů.

2. Finanční mechanismus má rovnocennou a vyváženou účast všech zúčastně­ných smluvních stran v rámci průhledného systému řízení.

3. Konference smluvních stran a subjekt či subjekty pověřené provozem fi­nančního mechanismu se dohodnou na opatřeních, jimiž shora uvedené odstavce uve­dou v činnost, včetně:

a) způsobů zajištění, aby financované projekty vztahující se ke změně klimatu byly v souladu se strategií, programovými prioritami a kritérii způsobilosti tak, jak je určila konference smluvních stran;

b) způsobů, podle kterých bude možné určitá finanční rozhodnutí znovu prově­řit s ohledem na tyto strategie, programové priority a kritéria způsobilosti;

c) předkládání pravidelných zpráv konferenci smluvních stran příslušnými sub­jekty o jejich finančních operacích v souladu s požadavkem kontrolova­telnosti podle shora uvedeného odstavce 1;

d) určení výše finanční částky nezbytné a dostupné pro provádění této úmluvy před­vídatelným a identifikovatelným způsobem a určení podmínek, za kte­rých bude tato částka pravidelně přezkoumávána.

4. Na svém prvním zasedání učiní konference smluvních stran opatření k usku­tečnění výše uvedených zásad, přičemž přezkoumá a vezme v úvahu prozatímní opat­ření uvedená v čl. 21 odst. 3 a rozhodne, zda tato prozatímní ustanovení budou za­chována. Během následu­jících čtyř let konference smluvních stran přezkoumá fi­nanční mechanismus a přijme pří­slušná opatření.

5. Smluvní strany rozvinutých zemí mohou poskytovat a smluvní strany roz­vojových zemí mohou využívat finanční zdroje k provádění úmluvy prostřednictvím bilaterálních, oblastních a dalších multilaterálních vazeb.

Článek 12

Poskytování informací o provádění úmluvy

1. V souladu s čl. 4 odst. 1 poskytne každá smluvní strana konferenci smluvních stran prostřednictvím sekretariátu tyto informace:

a) národní inventury antropogenních emisí ze zdrojů a snížení pomocí propadů všech skleníkových plynů, na něž se nevztahuje Montrealský protokol, a to v rozsahu svých možností, při využití srovnatelných metodologií rozvinutých a dohodnutých konferencí smluvních stran;

b) všeobecný popis kroků učiněných nebo předpokládaných stranou s ohledem na provádění úmluvy;

c) jakékoli další údaje, které považuje smluvní strana za relevantní pro dosažení cíle úmluvy a které považuje za vhodné zahrnout do svého sdělení, včetně případných údajů relevantních pro odhad celosvětových trendů emisí.

2. Každá smluvní strana rozvinuté země a každá další smluvní strana uvedená v Pří­loze I zahrne do svého sdělení tyto informace:

a) podrobný popis přístupů a opatření, které přijala k uskutečnění svých závaz­ků pod­le čl. 4 odst. 2 písm. a) a b);

b) konkrétní odhad účinků přístupů a opatření podle písmene a) na antropogenní emi­se ze zdrojů a snížení pomocí propadů u skleníkových plynů za období podle čl. 4 odst. 2 písm. a).

3. Navíc každá smluvní strana rozvinutých zemí a každá smluvní strana uve­dená v Příloze II zahrne podrobnosti o opatřeních přijatých v souladu s čl. 4 odst. 3, 4 a 5.

4. Smluvní strany rozvojových zemí mohou dobrovolně navrhnout projekty k finan­cování, včetně zvláštních technologií, materiálů, vybavení, technik či postupů, které jsou nutné k provádění takových projektů, a současně s tím, je-li to možné, od­hadovat všechny dodatečné náklady na snížení emisí a zvýšené odbourávání sklení­kových plynů, stejně tak jako z toho vyplývající zisk.

5. Každá smluvní strana rozvinutých zemí a každá další smluvní strana uvedená v Příloze I uskuteční své úvodní sdělení do šesti měsíců po dni, kdy pro ni vstoupí úmluva v platnost. Každá smluvní strana, která není uvedena v Přílohách I či II, uskuteční úvodní sdělení do tří let po dni, kdy pro ni vstoupí úmluva v platnost, nebo od obdr­žení finančních prostředků v souladu s čl. 4 odst. 3. Smluvní strany, které patří k nej­méně rozvinutým zemím, mohou uskutečnit své úvodní sdělení podle vlastního uvá­žení. Konference smluvních stran určí frekvenci dalších sdělení pro všechny smluvní strany s tím, že vezme v úvahu různý časový rozvrh uvedený v tomto odstavci.

6. Informace poskytované smluvními stranami podle tohoto článku předá se­kretariát co nejdříve konferenci smluvních stran a příslušným pomocným orgánům. Postupy pře­dávání informací mohou být dále v případě nutnosti zvažovány konferencí smluvních stran.

7. Od svého prvního zasedání učiní konference smluvních stran na požádání opatření, která usnadní smluvním stranám rozvojových zemí získávat technickou a fi­nanční podporu při zajišťování a předávání informací podle tohoto článku, jakož i při identifikaci tech­nických a finančních potřeb spojených s navrhovanými projekty a opatřeními podle článku 4. Tato podpora může být poskytnuta ostatními smluvními stranami, příslušnými meziná­rodními organizacemi a popřípadě i sekretariátem.

8. Jakákoli skupina smluvních stran může, v souladu se zásadami přijatými konferen­cí smluvních stran a pokud to konferenci smluvních stran předem oznámí, vypracovat společné sdělení o plnění svých závazků ve smyslu tohoto článku, a to za předpokladu, že toto sdělení bude obsahovat informace za všechny tyto smluvní stra­ny o plnění jejich in­dividuálních závazků vyplývajících z úmluvy.

9. Informace, obdržené sekretariátem a označené jako důvěrné, budou v soula­du s kritérii, která zavede konference smluvních stran, sekretariátem shromažďovány tak, aby byla zaručena jejich důvěrnost, a to dříve než budou poskytnuty dalším or­gánům podílejí­cím se na výměně a přezkoumávání informací.

10. S ohledem na odstavec 9 a aniž jsou dotčeny schopnosti jednotlivých smluvních stran zveřejnit kdykoli své sdělení, zpřístupní sekretariát veřejnosti sdělení smluvní strany podle tohoto článku, jakmile je předloženo konferenci smluvních stran.

Článek 13

Řešení otázek provádění úmluvy

Konference smluvních stran na svém prvním zasedání zváží založení multilaterálního konzultačního procesu, který bude na požádání k dispozici všem smluvním stranám a který bude řešit otázky týkající se provádění úmluvy.

Článek 14

Urovnávání sporů

1. V případě sporu mezi dvěma nebo více smluvními stranami o výklad nebo uplat­ňování tohoto protokolu hledají sporné strany řešení jednáním nebo jakýmkoli ji­ným smírným prostředkem urovnávání sporů podle vlastní volby.

2. Při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení k této úmluvě nebo kdykoli poz­ději může strana sporu, která není regionální organizací hospodářské integrace, předat pí­semné prohlášení depozitáři, že ve věci sporu o výklad nebo uplatňování tohoto protokolu uznává jeden nebo oba z následujících prostředků urovnávání sporů za závazný ipso facto a bez další dohody ve vztahu k jakékoli straně sporu, která při­jala stejný závazek:

a) postoupení sporu Mezinárodnímu soudnímu dvoru;

b) rozhodčí řízení v souladu s postupy, které mají strany sporu přijmout na zase­dání výkonného orgánu, jak nejdříve to bude možné, formou přílo­hy o roz­hodčím řízení.

Strana sporu, která je regionální organizací hospodářské integrace, může uči­nit pro­hlášení s podobným účinkem ve vztahu k rozhodčímu řízení v souladu s postupy podle písmene b).

3. Prohlášení učiněné podle odstavce 2 zůstane v platnosti, dokud neuplyne doba stanovená v souladu s podmínkami jeho platnosti nebo do uplynutí tří měsíců od uložení pí­semného oznámení o jeho odvolání u depozitáře.

4. Nové prohlášení, oznámení o jeho odvolání nebo vypršení prohlášení ne­ovlivní žádným způsobem řízení dosud projednávané před Mezinárodním soudním dvorem nebo před rozhodčím soudem, pokud se strany sporu nedohodnou jinak.

5. Kromě případu, kdy strany sporu přijaly stejný prostředek urovnávání sporů podle odstavce 2, pokud by po dvanácti měsících po oznámení sporu jednou ze stran nebyly stra­ny sporu schopny spor urovnat prostředkem podle odstavce 1, postoupí se spor na žádost kterékoli z těchto stran ke smíření.

6. Na žádost jedné strany sporu se ustaví smírčí komise. Tato komise se skládá ze stejného počtu členů jmenovaných jednotlivými zúčastněných stran nebo, pokud strany sporu sdílejí stejný zájem na smíření, skupinou s tímto zájmem, a předsedou, kterého společně zvolí takto jmenovaní členové.

7. Další způsoby smírčího řízení budou co nejdříve přijaty Konferencí smluvních stran v příloze o smírčím řízení.

8. Ustanovení tohoto článku se uplatní na každý příslušný právní dokument, který konference smluvních stran přijme, pokud tento dokument nestanoví jinak.

Článek 15

Změny úmluvy

1. Změny této úmluvy mohou být navrženy kteroukoli smluvní stranou.

2. Změny úmluvy se přijímají na běžném zasedání konference smluvních stran. Znění každé navrhované změny úmluvy sdělí sekretariát smluvním stranám alespoň šest měsíců před zasedáním, na němž se má rozhodnout o jejím přijetí. Sekretariát rovněž sdělí navr­hované změny signatářům úmluvy a pro informaci též depozitáři.

3. Smluvní strany vyvinou veškeré úsilí, aby ve věci navrhovaných změn úmlu­vy do­sáhlo dohody konsensem. Jestliže všechny snahy o konsensus byly vyčerpány a nebylo do­saženo žádné dohody, změna se jako poslední východisko přijme tříčtvrti­novou většinou hlasů smluvních stran přítomných a hlasujících na zasedání. Přijatou změnu předá sekretari­át depozitáři, který ji rozešle všem smluvním stranám.

4. Listiny o přijetí změny se uloží u depozitáře. Změna přijatá v souladu s od­stavcem 3 vstoupí v platnost pro smluvní strany, které ji přijaly, devadesátým dnem po dni, kdy depozitář obdržel listinu o jejím přijetí alespoň třemi čtvrtinami stran úmluvy.

5. Změna vstoupí v platnost pro kteroukoli další smluvní stranu devadesát dní po dni jejího uložení listiny o přijetí uvedené změny u depozitáře.

6. Pro účely tohoto článku se „přítomnými a hlasujícími smluvními stranami rozu­mějí smluvní strany přítomné a hlasující buď kladně, nebo záporně.

Článek 16

Přijetí a změny příloh úmluvy

1. Přílohy úmluvy tvoří její nedílnou část, a pokud není výslovně stanoveno jinak, odkaz na úmluvu je současně odkazem na kteroukoli její přílohu. Aniž je do­tčeno ustano­vení čl. 14 odst. 2 písm. b) a článku 7, přílohy se omezí na seznamy, for­muláře a na další popisné materiály vědeckého, technického, procesního nebo správního charakteru.

2. Přílohy úmluvy se navrhují a přijímají podle čl. 15 odst. 2, 3 a 4.

3. Příloha přijatá v souladu s odstavcem 2 vstoupí v platnost pro všechny smluvní strany úmluvy šest měsíců po dni, kdy depozitář oznámil těmto smluvním stranám její při­jetí, s výjimkou smluvních stran, které písemně upozornily depozitáře během uvedené doby, že tuto přílohu nepřijímají. Pro smluvní strany, které stáhly své sdělení o nepřijetí, vstoupí příloha v platnost devadesátým dnem po dni, kdy ozná­mení o takovém stažení obdržel depozitář.

4. Návrh, přijetí a vstup v platnost změn příloh úmluvy je předmětem stejného postu­pu, jako je v případě návrhu, přijetí a vstupu v platnost příloh úmluvy v souladu s odstavci 2 a 3.

5. Jestliže přijetí přílohy nebo změny přílohy obsahuje změnu úmluvy, nevstou­pí ta­ková příloha nebo taková změna přílohy v platnost po tu dobu, pokud nevstoupí v platnost příslušná změna úmluvy.

Článek 17

Protokoly

1. Na kterémkoli řádném zasedání může konference smluvních stran přijímat pro­tokoly k úmluvě.

2. Znění jakéhokoli navrhovaného protokolu bude sdělen smluvním stranám prostřednictvím sekretariátu alespoň šest měsíců před takovým zasedáním.

3. Požadavky pro vstup v platnost jakéhokoli protokolu se stanoví tímto pro­tokolem.

4. Pouze smluvní strany úmluvy mohou být stranami protokolu.

5. Rozhodnutí v rámci určitého protokolu mohou učinit pouze smluvní strany, kte­rých se protokol týká.

Článek 18

Hlasovací právo

1. Každá strana úmluvy má jeden hlas, nestanoví-li odstavec 2 jinak.

2. Organizace regionální hospodářské integrace, v záležitostech na něž se vztahují její pravomoci, smí uplatňovat své hlasovací právo s počtem hlasů rovným počtu svých členských států, které jsou stranami úmluvy. Taková organizace neuplat­ní své hlasovací právo, jestliže toto právo uplatní kterýkoli z jejích členských států, a naopak.

Článek 19

Depozitář

Depozitářem úmluvy a protokolů přijatých v souladu s článkem 17 je generální tajemník Organizace spojených národů.

Článek 20

Podpis

Tato úmluva je otevřena k podpisu pro členské státy Organizace spojených národů nebo kteroukoli jejich specializovanou agenturu nebo pro smluvní strany statutu Mezinárodního soudního dvora a pro organizace regionální hospodářské integrace v Riu de Janeiru během Konference OSN o životním prostředí a rozvoji a poté v sídle Organizace spojených národů v New Yorku od 20. června 1992 do 19. června 1993.

Článek 21

Prozatímní opatření

1. Funkce sekretariátu podle článku 8 vykonává prozatímně sekretariát, který byl ustanoven Valným shromážděním OSN rezolucí 45/212 ze dne 21. prosince 1990, a to až do uskutečnění první konference smluvních stran.

2. Vedoucí prozatímního sekretariátu uvedeného v odstavci 1 úzce spolupracuje s Mezivládním panelem ke změně klimatu, aby bylo zajištěno, že komise může rea­govat na potřebu objektivního vědeckého a technického poradenství. Konzultovány mohou být rovněž ostatní příslušné vědecké orgány.

3. Mezinárodním subjektem pověřeným provozem finančního mechanismu ve smys­lu článku 11 bude Globální fond pro životní prostředí rozvojového programu Or­ganizace spojených národů, Programu Organizace spojených národů pro životní prostředí a Meziná­rodní banky pro rekonstrukci a rozvoj, a to na prozatímní bázi. V této souvislosti bude Služba pro globální životní prostředí vhodně rekonstruována a členství v ní se všeobecně rozšíří tak, aby byly splněny požadavky článku 11.

Článek 22

Ratifikace, přijetí, schválení nebo přistoupení

1. Tato úmluva podléhá ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení státy a or­ganizacemi regionální hospodářské integrace. Úmluva je otevřena pro přistoupení po­čínaje dnem, kdy bude uzavřena pro podpis. Listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení jsou uloženy u depozitáře.

2. Každá organizace regionální hospodářské integrace, která se stane stranou úmluvy, aniž by se stranou úmluvy stal kterýkoli její členský stát, je vázána všemi zá­vazky podle této úmluvy. V případě takových organizací, kdy jeden nebo více jejich členských států je stranou této úmluvy, organizace a její členské státy rozhodnou o příslušných odpo­vědnostech za výkon svých závazků podle úmluvy. V takových případech organizace a její členské státy nebudou moci vykonávat práva podle úmlu­vy současně.

3. Ve svých listinách o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení organizace regio­nální hospodářské integrace vyhlásí rozsah svých pravomocí v záležitostech upravovaných úmluvou. Tyto organizace uvědomí rovněž depozitáře, který obratem uvě­domí smluvní strany o jakýchkoli podstatných úpravách v rozsahu jejich pravomo­cí.

Článek 23

Vstup v platnost

1. Úmluva vstupuje v platnost devadesátým dnem po dni uložení padesáté listi­ny o ratifikaci, přijetí, schválení či přistoupení.

2. Pro každý stát nebo organizaci regionální hospodářské integrace, které ratifi­kují, přijmou nebo schválí úmluvu nebo k ní přistoupí po uložení padesáté listiny o ra­tifikaci, přijetí, schválení či přistoupení, vstupuje úmluva v platnost devadesátým dnem po dni uložení listin o ratifikaci, přijetí, schválení či přistoupení tímto státem nebo organizací regio­nální hospodářské integrace.

3. Pro účely odstavců 1 a 2, nepovažuje se každá listina uložená organizací regionální hospodářské integrace za doplňkovou k listinám, které uložily její členské státy.

Článek 24

Výhrady

K této úmluvě nemohou být učiněny žádné výhrady.

Článek 25

Odstoupení

1. Kdykoli po uplynutí tří let ode dne vstupu této úmluvy v platnost pro určitou smluvní stranu, může tato smluvní strana od úmluvy odstoupit písemným oznámením depo­zitáři.

2. Každé takové odstoupení nabude účinku po uplynutí jednoho roku ode dne jeho obdržení depozitářem nebo k pozdějšímu datu, které může být upřesněno v ozná­mení o od­stoupení.

3. Jakákoli smluvní strana, která odstupuje od úmluvy, bude pokládána za odstou­pivší rovněž od jakéhokoli protokolu, jehož je stranou.

Článek 26

Platná znění

Prvopis této úmluvy, jejíž znění v jazyce anglickém, arabském, čínském, francouz­ském, ruském a španělském mají stejnou platnost, je uložen u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

Na důkaz ČEHOŽ připojili níže podepsaní zplnomocnění zástupci k této úmluvě své podpisy.

V New Yorku devátého května tisíc devět set devadesát dva.



Příloha I



Austrálie

Belgie

Běloruskoa

Bulharskoa

Českoa**

Dánsko

Estonskoa

Evropské společenství

Finsko

Francie

Chorvatskoa*

Irsko

Island

Itálie

Japonsko

Kanada

Litvaa

Lichtenštejnsko*

Lotyšskoa

Lucembursko



Maďarskoa

Monako*

Německo

Nizozemsko

Norsko

Nový Zéland

Polskoa

Portugalsko

Rakousko

Rumunskoa

Ruská federacea

Řecko

Slovenskoa*

Slovinskoa*

Spojené království Velké Británie a Severního Irska

Spojené státy americké

Španělsko

Švédsko

Švýcarsko

Turecko

Ukrajinaa

Příloha II



Austrálie

Belgie

Dánsko

Evropské společenství

Finsko

Francie

Irsko

Island

Itálie

Japonsko

Kanada

Lucembursko

Německo

Nizozemsko

Norsko

Nový Zéland

Portugalsko

Rakousko

Řecko

Spojené království Velké Británie a Severního Irska

Spojené státy americké

Španělsko

Švédsko

Švýcarsko

Turecko



1 Názvy článků jsou vloženy pouze jako pomůcka pro snazší orientaci v textu.

2 Včetně přístupů a opatření přijatých organizacemi regionální hospodářské integrace.

aZemě, kde probíhá proces přechodu k trž­nímu hospodářství

* Ediční poznámka: Země dodané do Přílohy I dodatkem, který vešel v platnost 13. srpna 1998, dle rozhodnutí 4/CP.3 přijatého na COP 3.