Požadavek k dopravnímu řešení náměstí Míru

Jan Hollan
31. srpna 2004

Snahy zvelebit náměstí Míru a co nejlépe využít pozemek, který jsme získali od armády, jsou velmi chvályhodné. Velkým problémem je v nich ale výchozí požadavek, pocházející zřejmě z odboru dopravy, že je nutno odstranit tzv. dopravní závadu, která neumožňuje rychlý průjezd náměstím z Březinovy, Údolní či pokračování Rudišovy ulice. Zadání proto znělo, aby průjezd s předností v jízdě (napříč sedlem, tj. z Údolní či Březinovy) byl napřímen a z daného místa se tak stala běžná křižovatka tvaru T.

V dnešní době jsme ale i u nás (a tím spíše např. v Rakousku) svědky procesu jiného: úpravy v intravilánech se dělají tak, aby se průjezd kritickými místy zpomalil a tím taková místa stala bezpečnější. Pomalý, někdy až váhavý průjezd malými kruhovými objezdy, křivolakými zúženími vozovky atp. šetří především životy chodců, ale i cyklistů a automobilistů.

My už takové, velmi účinné zpomalení na náměstí Míru máme. Napřímit hlavní směr a přidávat zpomalovací prvky jiné by sice bylo jistě možné, ale jde o to, jestli se bezpečnost daného místa opravdu zvýší. Nemyslím bezpečnost ve smyslu drobných kolizí aut, kdy se dva řidiči rozjedou naráz a v malé rychlosti se střetnou - na té valně nezáleží, tam jde jen o rozbité reflektory. Myslím bezpečnost ve smyslu škod na zdraví či nehod smrtelných. I bezpečnost ve smyslu pocitu chodců, kteří dnes mohou přecházet z náměstí do sousedního parku či z konečné tramvaje do náměstí bez velkého strachu o život, díky poměrně malé rychlosti aut při průjezdu náměstím.

Chápu, že jsou v Brně místa, kde by si dopravní experti přáli průjezd zrychlit, aby se tam netvořily dlouhé fronty (s následnými mohutnými emisemi z naprázdno běžících motorů aut). Náměstí Míru ale takovým úzkým hrdlem, které by pro Brno bylo kritické, jistě není. A pokud by se v budoucnu mělo stát, je tomu potřeba naopak předejít tím, že průjezd učiníme ještě pomalejším, aby se řidiči rozhodli jet jinudy, a ne prostorem, který je zejména ráno plný dětí dojíždějících do blízkých škol.

Napřímení hlavního dopravního směru je proto zcela nežádoucí, zadání bylo z hlediska zájmů města prostě v tomto ohledu chybné. Chybná jsou pak samozřejmě i řešení, která je respektují. Investovat nemalé prostředky do řešení, u něhož není téměř jisté, že uživatelům náměstí pomůže, by bylo navýsost nezodpovědné

Pokud by dopravní odborníci trvali na napřímení hlavního směru s argumentem, že se tím bezpečnost zvýší, pak požadujme, aby doložili nebezpečnost situace současné. Je to snadné: je potřeba danou křižovatku porovnat s jinými. Nejlépe s takovými, kudy projede za týden stejný počet vozidel. Pak stačí porovnat počet různě závažných nehod (nebo i hmotné škody) připadající např. na tisíc průjezdů. Odhaduji, že náměstí Míru z tohoto porovnání vyjde vítězně.

Je možné je ale učinit ještě mnohem bezpečnějším: dát úplnou přednost chodcům. Auta by mohla projíždět jen velmi zvolna, takže ani nebudou hrozit jejich vzájemné kolize. Stačí celý prostor vydláždit coby klidovou zónu, tj. současné vozovky zvýšit na úroveň chodníků. Je takových míst v Brně už řada, a náměstí Míru by k nim mohlo a mělo patřit. Ne zadarmo, ale stalo by se z něj skutečné náměstí, místo dosavadní soustavy dvou křižovatek.