Stavění ovlivní naši budoucnost na mnoho desetiletí. Je přirozené, posuzovat dnes realizované stavby z hlediska budoucích generací. Již víme, že stále větším problémem se stává globální oteplování zaviněné především uvolňováním uhlíku z fosilních paliv. Většina jejich spotřeby padá na vrub vytápění. České emise uhlíku na obyvatele jsou nejvyšší v Evropě. Jejich rozhodující snížení je možné jen tehdy, když potřeba topení klesne na zlomek té dnešní.
V Evropské unii se již osvědčil nový stavební standard s technickým označením „pasivní domy“. Jde o mnoho set domů, čili tisíce bytů či kanceláří, pro něž bylo ověřeno a publikováno, že jejich potřeba topení nepřesahuje desetinu hodnot doposud obvyklých. Cena takových domů se přitom pohybuje v běžném rozmezí cen nových domů obdobné velikosti.
Překážkou pro to, aby se jiné domy nestavěly, je nedostatek kvalifikace většiny architektů, stavebních inženýrů, firem, řemeslníků a u nás i neznalost zákazníků. Městská část ji může pomoci překonat tím, že u stavebních akcí, které spolufinancuje, bude „pasivní standard“ nebo maximální přiblížení k němu vyžadovat. Vynaložené finance tak budou blahodárné daleko za rámec samotného výsledku stavebních prací, ale ovlivní trh, veřejné povědomí, dají příklad hodný následování, stanou se chloubou města ve světovém kontextu hned i po desetiletích (tak, jako dnes svět obdivuje v Brně mnoho budov z doby první republiky). Lze navíc počítat s tím, že na takto příkladné stavební realizace lze získat podporu ze zdrojů českých, zahraničních i evropských (i takových, které se věnují ochraně klimatu).
Stavební realizace, které budou na nejlepší dnešní evropské úrovni, současně přinesou velké úspory provozních nákladů daných budov, často tedy ulehčí rozpočtu městské části během zbytku dvacátého prvního století.