[Astro] Venuše nezmizí

[Jan Hollan]

Zkuste najít nejtenčí možnou Večernici nebo Jitřenku!

Někdy v prosinci jsem učinil předpověď, že Venuše bude coby Večernice
vidět jen do Tří králů. V těch dnech ale bylo pak zataženo, tak jsem
už ani pěkně tenký srpek ani nezahlédl.

Jaké bylo mé překvapení, když se mě po telefonu v pondělí 9. ledna
manželka ptala, jestli ta hvězda, které si při stmívání s Ludvíkem Trnkou
višmli (ona v Pitíně cestou z Hostětína, Ludvík z Pindulky cestou z
Podolí, potkali se večer v práci v Domě ochránců přírody v Brně), mohla
být ještě Venuše. No, byla to Venuše. Mě ani nenapadlo se po ní v neděli
(když se konečně rozjasnilo) ani v pondělí pořádně dívat.

V úterý jsem se nachystal, abych ji našel. Zaostřil jsem dalekohled na
Měsíc, o půl čtvrté jej namířil rovnou na Slunce (náměr jsem kontroloval
promítáním na dlaň, ne koukáním do dalekohledu), a po chvíli jsem vypnul
motorek, který dalekohled popohání za hvězdami. Pootočil jsem jej o pět a
půl stupně k severu (na to i bídná stupnice stačila, stačil by ale i
svinovací metr a trochu počítání), a asi za devatenáct minut a dvacet pět
sekund motorek znovu zapnul. Krátce po západu Slunce jsem se do
dalekohledu podíval, a tenounký srpek Venuše byl krásně vidět.

Podle budov (hlavně sv. Augustina) a stromů na obzoru, nad nějž dlouhý
(dva a půl metru) dalekohled mířil, jsme pak Venuši snadno našli i v
dalších dalekohledech (dvojitých 25x100 a 10x80 a 6cm čočkovém dalekohledu
s revolverovým okulárovým koncem). S těmi jsme pak s Filipem Hrochem
sledovali Venuši až do jejího západu. Tak od půl páté byla už vidět i bez
dalekohledu, nakonec jsem ji opravdu zřetelně viděl i já, a to je co říci.
Vzpomínali jsme na Gaussovu matku a říkali si, kolikpak lidí asi
postřehne, že jde o srpek (měl úhlový průměr přesně jednu minutu).

Večernice byla patrná byla jako dokonale vodorovně ležící hluboká miska,
která se zvolna posouvala doprava dolů -- dvacetkrát zvětšeno, byl pohyb
vidět jako plynulá plavba ke vzdáleným smrkům na Barvičově ulici.

Krásný byl i pohled větším zvětšením (asi 150x) na tenoučký srpek, jímž
nahoru putovaly barevné vlny a vlnky. Dole byl srpek většinou červený,
nahoře až modrý.

Tak tenkou Venuši jsem neviděl ještě nikdy, ani nikdo jiný u nás na
brněnské hvězdárně, alespoň z těch, kteří se také přišli podívat.

Uvědomil jsem si, že Venuši bude možné vidět, alespoň dalekohledem a pokud
vydrží jasné počasí, každý večer snad až do pátku, a v pátek kromě toho
snad už i ráno, v sobotu ráno určitě -- to už bude po konjunkci v
ekliptikální délce (ta nastává o světové půlnoci). Je to díky tomu, že
Venuše je hodně nad ekliptikou -- pět stupňů, postupně do konce ledna až
sedm.

Dnes ve středu jsem ji našel už dvě minuty před čtvrtou hodinou, když
Slunce ještě ani nebylo šikmo dolů. Opět jsme na ni my brněnští hvězdáři
s nadšením hleděli a nemohli jsme se nabažit. Bez dalekohledu ji ale viděl
jen ten s nejbystřejším zrakem, Matúš Kocka -- vzduch byl totiž mnohem
méně průzračný než včera.

(Pro hvězdáře: extinkce v zenitu v úterý činila 0,21 mag, ve středu už
0,30 mag, přičemž aerosolová vrstva byla nízko nad zemí, takže pro Venuši
tři stupně nad obzorem byla už jakoby 0,33 mag -- vše zjištěno během
klesání Slunce pomocí luxmetru Extech EA30. Zatímco v úterý měla Venuše
nízko nad obzorem mínus jednu magnitudu, dnes to bylo plus jednu.)

Zítra bude Venuše ještě méně vysoko nad Sluncem (v úterý to bylo 7 a půl
stupně, dnes šest a půl, zítra jen pět a půl), ale už desetkrát
zvětšujícím dalekohledem by měla být vidět. Jen ji trefit. Jde to i podle
azimutu, bude o 2,2 stupně větší než ten sluneční. V pátek pak bude Venuše
jako Večernice oproti Slunci o 3,5 stupně vpravo (a čtyři stupně nad ním).
Kdybyste to chtěli zkusit naopak ráno, tak je v pátek coby jitřenka tři a
půl stupně doleva a stejně tolik nahoru od vycházejícího Slunce. V sobotu
je Jitřenka nadějnější, je už čtyři a půl stupně nad Sluncem, dva stupně
vlevo (v neděli je o 5,5 stupně nad Sluncem, půl stupně vlevo, v pondělí
16. bude už necelý stupeň vpravo a více než šest stupňů nad Sluncem). Ráno
je hledání pravda těžké, snad den předtím zjistit, kudy obzorem leze
vycházející Slunce. Nebo Venuši zkrátka zahlédnout.

Pohled na tenkou Venuši, zkrášlenou pohybem barev, jak je působí lom
světla ve vzduchu, stojí opravdu za to. Celou nádheru ani zdaleka
nevystihují obrázky, které jsem dnes pořídil, viz ev. adresář
 http://amper.ped.muni.cz/jenik/astro/images/

Jan Hollan,
Hvězdárna v Brně